LN: Vypadá to, že letošní sezona už skončila. Jak to snášíte?
Mně až tak nevadí, že jsem se zastavil. Snažím se myslet na jiné věci a být v pohodě. Ale řeším, co bude s divadlem, máme své aktivity v Divadle Verze a s Janem Nebeským provozujeme spolek Jedl. A mám obavu, že nezávislé soubory nepřežijí, že společnost nevygeneruje dost peněz, aby pomáhala věcem, které dosud byly podporované. A nebude to jednoduché ani pro komerční divadla, budou muset nabízet levnější lístky, lidé se asi zpočátku budou bát chodit. Na druhou stranu to, že divadlo je společné setkání a sdílení možná bude lidi přitahovat a mohlo by to divadlu pomoct. Svou roli možná sehraje i to, že lidé zřejmě nebudou nějakou dobu moct jezdit do zahraničí. Když na to myslím, uvědomuji si, jak všechno souvisí a je na sebe navázané, a je mi jasné, že se to bude vzpamatovávat dlouho.
  |
LN: Věřím, že nezávislá scéna z větší části přežije, ale děsí mě názory obecného lidu, jejich nenávist vůči umělcům. Vy jste se ženou oba herci, dotýká se vás to?
Linda mi zrovna říkala, že nemohla v noci spát a četla si diskusi s ministrem Zaorálkem, který srdnatě kulturu hájil a tyto výpady vždy uvedl do správných mezí. Jenže já si myslím, že když nastane taková situace, tak zpravidla lid začne říkat to, co si myslí, je to takový okamžik pravdy. Internet je plný celebrit, které si jely odpočinout do exotických zemí, a takový člověk vidí jen tohle a už vůbec nedomyslí, že jsou třeba básníci, muzikanti, dramatici, malíři a další profese spojené s kulturou a uměním, které mají hodně hluboko do kapsy. Odspodu vyjede takový nechutný odér a já přestávám mít chuť divadlo hrát, protože mi to přijde jako strašná marnost. Od téhle nenávisti je možná pak už jen krůček k lidu s vidlemi. Vždycky vypadáme jako darmožrouti, za kterými nejsou žádné výsledky. Za třicet let svobody společnost nedokázala přijmout to, že kultuře a umění patří finanční ocenění, naopak umělec je pro ně ten, kdo žije na úkor společnost. A prezident této země je v těchto názorech ještě podporuje, to je tedy otřesné. Vážně říká občanům, že umělci jsou zbyteční, nikdo je nepotřebuje, a tím všechny ještě nabudí.
LN: Řekněme, že nabudí tu primitivnější část národa.
Já taky doufám, že v těch internetových diskusích se producíruje ta horší část, co má téměř paranoidní potřebu neustále komunikovat a také tam může být anonymně sprostá.
LN: Mě irituje to, že zvlášť u herců na jedné straně existuje až vlezlý obdiv a na straně druhé se lidé popásají na jejich potížích a rádi přiloží polínko.
To bylo vždycky. Jsem z herecké rodiny. Moje maminka se třeba znala s Oldřichem Novým a kamarádila se s jeho dcerou a na těch si lid také zgustnul. Nebo jak smutný osud měl Vlasta Burian. Přesně jak říkáte, ta láska a obdiv a nenávist. Celou totalitu nás krmili, že byl Burian největší komik, bez něj by se vůbec neobešel televizní program, ale komunisti ho přece zlikvidovali, dostal i malý dekret. A lidé mu to přáli, byl bohatý, to se neodpouští. A Oldřich Nový? Divadlo, které vybudoval, mu sebrali, takže přišel o veškeré své investice. My, když nebudeme mít peníze na další provoz, tak skončíme, ale nepůjde o žádné velké finance, to je jiná situace, špatná, ale ne tragická. Tehdy se k hercům chovala společnost příšerně. Takže ano, jde to od hvězdné adorace k totálnímu odporu, neřkuli odplivnutí. Já sám jsem na své kůži už víckrát pocítil takové to, ať si moc nevyskakujeme, že jsme doteď jenom cizopasili, tak ať držíme hubu. Český člověk je rád, když v průšvihu není sám, potěší ho, že když je ekonomicky v háji, může se podívat, že jiní na tom nejsou lépe.
LN: V hysterické situaci asi neprospívají výroky některých umělců a matení pojmů.
To je tím, že se internet a sociální sítě vždycky chytnou těch nejhloupějších reakcí, je spousta inteligentních a vzdělaných umělců, kteří jsou skromní a necpou se do popředí. Jenže právě ty bulváry po nejapných výrocích, které třeba pronáší manželka Tomáše Kluse, pasou a dávají tomu prostor, no a lidé pak vůbec nerozlišují, pro ně je to jedna sorta. Když sledujete zprávy, tak slyšíte, jak to likviduje drobné podnikatele, majitele hospod a podobně, ale že by někoho zvlášť pálilo, že velká většina umělců je OSVČ a ti jsou fakt v háji, tak o tom se nemluví. Prostě umělec ať zaleze a má být rád, že existuje, že ho vůbec doteď stát toleroval. Lidé vůbec nemají představu, jaké jsou herecké platy. Jsem člen Národního divadla a mám plat, který není nijak vysoký, ale když hodně zkouším a hraju, můžu dostat až 95 procent odměn a tím se mi mzda zvýší. Teď nezkouším a nehraju a jsem na základu a věřte mi, že to není nic z čeho by se dal splácet byt nebo žít na slušné úrovni.
LN: Jako člen Národního divadla představujete špičku oboru, ve všech zemích na západ od nás, v Německu, v Rakousku jsou takoví umělci podle toho odměňováni. Už třicet let žijeme v demokracii, kde se to prošvihlo?
Společnost se k tomu nedopracovala, v tomto směru se nic nenapravilo. V Národním se to neprosadilo, dokázal to třeba Jiří Bělohlávek v České filharmonii, který si to dal jako podmínku svého šéfování, a profesi člena prvotřídního orchestru tím také vrátil důstojnost, prostě když někdo hraje první housle v České filharmonii, nemusí si připadat jako chudák. Radovan Lukavský říkával, kdy se konečně bude někdo zajímat o statut ND, a tím myslel i tohle, když se umělec dostane do takového podniku, něco by to mělo znamenat. Měl by třeba mít sto tisíc korun měsíčně. A to by se všichni zbláznili, že. A přitom jim nevadí, že v bankách jsou takové a vyšší platy běžné. Nevadí jim, když má ředitel pošty, která nefunguje, osmimilionové odměny. To je zvláštní optika, které nerozumím.
LN: Tyto praktiky oceňování umělců, a speciálně dramatických, ale vlastně podporuje i televize. Podívejte se, kolik lidí se dnes živí v seriálech a jejich schopnost hrát je minimální.
Bohužel objevují se tam lidé, kteří jsou profesně nedostateční a nevadí to, mají mnohonásobně větší honoráře, dívat se na to nedá, ale asi to nikoho netrápí. Mainstream se dostává níž a níž, obecný vkus se stále zhoršuje. No a teď to opravdu bude problém, netočí se a hned tak se točit nebude. V soukromých televizích jsou příjmy svázané s inzercí a kdo asi bude inzerovat, když se řada firem ocitá ve vážných existenciálních potížích.
LN: Starosti o to, zda se dokážeme uživit, nás teď trápí všechny. Obáváte se i posunů ve společenských systémech, máte strach z utahování šroubů?
Mám. Před koronavirovou krizí všechno strašně rozbujelo, možná, že by se společnost mohla obrodit, zastavit. Čtyřicet let hraju divadlo a můj režim je vražedný, až třiadvacetkrát do měsíce, každý den v sedm hodin na jevišti a jsem tedy divadlem docela sanovaný, možná i přepracovaný. Takže jsem se taky zastavil a sleduju, jak přicházíme o demokratické výhody, a není to jen u nás, v celém světě, a mám z toho strach. Po pádu dvojčat se říkalo, že svět bude fungovat jinak, a neřekl bych, že se až tak zásadně něco změnilo. Teď to bude mnohem horší, kdy asi tak někam poletíme, co? A možná v neoprenu, a ještě vás něčím budou stříkat, čert ví. Řekl bych, že s globalizací je konec a nejsem úplně rád, i když to dospělo do absurdní podoby. Evropská unie má svůj smysl a evropanství je hodnota, kterou je třeba obhajovat. Teď zrovna čtu úvahy Thomase Eliota a on to všechno předpověděl, byl úžasný vizionář.
LN: Když to trochu pootočíme, tak taky můžeme říct, že kvůli globalizaci máme koronavirus. Co si o tom myslíte?
Jistě, nabízí se to. Spíš ho ale máme kvůli tomu, že Číňani lžou a zatajují fakta, a jak se ukazuje, dalo se všemu hodně předejít, ale celý svět to bral na lehkou váhu. Totalitní režimy si vždy drží monopol na informace a Čína je ukázkový případ. A štve mě, že za to, co spustili a jak nezodpovědně k tomu přistupovali, my jim ještě poklonkujeme. Kupujeme si od nich za obrovské sumy zdravotnický materiál, když nám před tím předali tohle. Jede v tom vláda a prezident, který je pročínský, až se z toho člověku zvedá žaludek. Po Václavu Havlovi, který si dobře uvědomoval, co je tenhle režim zač, máme takového představitele. Dnes když obhajujete dalajlámu, pomalu byste se mohla dostat do kriminálu. Viděli jsme, co si tady dovolovali, když přijel jejich prezident, a česká policie jim ještě šla na ruku. A my, kteří jsme prožili totalitu, si to necháme líbit zase jako ty ovce. Kvůli pofidérním kšeftům. To mě znechucuje.
LN: Vraťme se raději k divadlu, ať se nemusíme rozčilovat. Jaký je teď plán?
Z Národního divadla mně přišel e-mail, že zkoušet se nebude a že se zatím všechny premiéry odsouvají. Je to rozumné řešení a Národní divadlo to jistě přežije. Já doufám, že po téhle karanténě budou lidé chtít chodit do divadla a taky doufám, že ministerstvo kultury najde způsob, jak jim třeba zlevnit vstupenky. Subvencovaná divadla to vesměs neohrozí a doufejme, že i nezávislá scéna se zachrání. Je ale třeba si přiznat, že jsme země, v níž je divadelní síť velice hustá a divadel je nadbytek, a to jak v Praze, tak i v regionech, máme silnou divadelní tradici. Teď jsem zrovna četl, že Pardubický kraj zmrazil všechny dotace do kultury čili asi se k tomu každý kraj bude stavět jinak. V posledních letech ta grantová podpora byla dobrá a to teď asi zvadne, uvidíme.
LN: Myslíte, že se třeba kvůli tomu, co nás teď potkalo, mohou změnit některé trendy a stereotypy?
Hodně jsem teď četl a vybíral si knížky, které mám rád. A ty říkají, že když je člověk omezený a je nucen něčemu se přizpůsobit, tak to nemusí být až tak zlé. Že všechno, co se jeví jako špatné, v sobě má určitý pozitivní potenciál. Říkám si, že je naše společnost vlastně potrestaná. Navykli jsme si mít levné čínské zboží, čínské investice a kdekdo si maloval, jak tam bude rejžovat. Číňani obarvili řeky indigem, jak tam vyráběli levně džíny, a nám to bylo fuk. Přestali jsme vyrábět spoustu věcí, už to ani neumíme, vše přebrala Čína. Amerika se v tom veze taky, no a ta Čína nám sem poslala vir. Takže se musíme zastavit a říct, jestli chceme ty levné džíny i s tím virem, anebo raději přemýšlet, jak být zase soběstační a nemalovat si chiméry, jak s Čínou zbohatneme. A to platí i pro Evropskou unii, to stálé zvyšování něčeho a hromadění, jak vidno, vede k nepěkným koncům.
