LN Jak vnímáte kritiku, která zazněla hlavně ze soukromých divadel na adresu grantové komise?
Rozdělení grantů vždy způsobí převážně emocionální reakci. Ta pak pozapomíná na fakta.
LN Která fakta podle vás nejsou známá?
Pokud se hovoří o neprůhlednosti rozhodování grantové komise a magistrátu, mluví se právě bez znalosti fakt, jako by se v uplynulých letech nic nestalo. Na podzim 2004 vzbudilo pobouření právě rozdělení grantů. Vznikly Čtyři body pro kulturu, primátor Bém zorganizoval primátorské workshopy a vyzval pražskou uměleckou obec, aby založila organizaci, která bude delegovat odborníky do pracovních skupin. Tak se ustavila Iniciativa pro kulturu, která je otevřena všem kulturním subjektům, a ve své práci se soustředila na zprůhlednění rozdělování peněz z veřejných zdrojů. Na jaře 2005 vznikly dvě pracovní skupiny primátora - jedna pro optimalizaci grantového systému a druhá pro kulturní politiku Prahy. Jednání proběhla, něco se povedlo, něco ne, ale více se toho podařilo. Je tu nový grantový systém a nová komise magistrátu, která posuzuje projekty.
LN Podobně to ale fungovalo už předtím, ne?
To právě ne. Tehdy o grantech rozhodovali pražští politici, kteří si od některých pro veřejnost anonymních odborníků nechávali vypracovat nezávazná stanoviska. Grantová komise je dnes známá, složená zhruba napůl z odborníků, napůl z politiků a zaměstnanců magistrátů. Jsou tam nezpochybnitelná jména, která samozřejmě někdo může mít rád, jiný ne. Ve srovnání s někdejší anonymitou a skrytostí průběhu rozhodování je to pokrok.
LN V čem tkví hlavní problém, proč nedostaly peníze scény typu Divadla Jana Hrušínského?
Grantový systém má pravidla, kterým subjekty buď vyhoví nebo ne. Zásadní ovšem je jiná věc - a s ní se i grantová komise seznámila nedávno - a to jsou pravidla Evropské unie při rozdělování veřejných prostředků na kulturu. Je to regule, která se jmenuje hezky latinsky -De minimis. V ní se praví, že veřejné peníze, tedy peníze daňových poplatníků, lze v oblasti kultury přidělovat jen neziskovým organizacím. Výjimkou může být podpora rozvoje podnikání do výše, která činí 200 000 euro na dobu tří let.
LN Jaký je rozdíl mezi Činoherním klubem, obecně prospěšnou a neziskovou organizací a soukromě hospodařícími divadly?
Ponechme stranou umělecká kriteria, jejichž posuzování je individuální a držme se těch institucionálních. Zaměstnáváme na rozdíl od podnikatelských divadel soubor a platíme za něj zdravotní a sociální pojištění. S těmi lidmi soustavně spolupracujeme. To znamená, že režiséři a herci se kontinuálně setkávají na repertoáru, který se buduje s ideou, pracují na inscenaci dostatečně dlouho, setkávají se s třeba i kontroverzními tituly a umělecky rostou. Neplatí to tak vždy a všude, ale mělo by. Umělci se u nás naučí něco, co pak - a já proti tomu vůbec nic nemám - jsou schopni prodat někde jinde, třeba i v podnikatelských divadlech. A dostanou tam peníze, které jsou někdy vyšší, než ty, které jim mohu dát já. Nemám rád paralely, ale i ve vědě existuje něco jako základní výzkum a jeho aplikace. Ten první musí být dotovaný, ta druhá si na sebe vydělá. Ale aplikovaná věda by bez výzkumu nebyla možná. Podobné to je i ve vztahu uvedených typů divadel. Potvrzuje to nepřímo i inzerát otištěný v Lidových novinách. Divadlo Ta Fantastika se v něm chlubí cenami, které získali spolupracující umělci. Ani jednu z cen nedostali za práci v komerčním divadle. A je tu ještě jeden nepominutelný fakt. Pokud by se nezisková organizace dostala do zisku, je povinna ze zákona tento zisk investovat zpátky do své hlavní činnosti, tedy do divadla. Hospodaří-li se ziskem obchodní společnost, a kvůli tomu byla mimo jiné založena, může jej vyvést z oblasti kultury. Navyšovat podnikatelský zisk z grantu, tedy z peněz daňových poplatníků, to je ovšem skutečnost problematická.
LN Uměleckou veřejnost také právem dráždí, že z grantových rozhodování není žádný průhledný výstup. Co o tom soudíte?
Všichni by se měli dozvědět, proč peníze dostali nebo nedostali. To patří ke slušnosti vzájemných vztahů. Komise je známá, ale musí vysvětlit, proč peníze dává nebo ne. Jinak se otevírá prostor pro pomluvy a pro to, aby se šířilo, že výsledky jsou zmanipulované.
