Nechceme se nechat zlomit, říká Vít Schmarc z distribuční společnosti Artcam

Lidovky: Když jste nastupoval do distribuční společnosti orientované na artové publikum, asi jste nečekal, že budete provozovat autokino...
Tehdejší jednatel, bohužel už zesnulý Artemio Benki, zmiňoval takový plán, že bychom jednou mohli koupit dodávky nebo karavany a projekční techniku, objíždět republiku a dělat projekce na různých veřejných místech. Mně to přišlo jako úplně šílený nápad a říkal jsem si, proč něco podobného, když fungují kina. 

Ale musím říct, že postupem času, ještě než došlo ke koroně, se ukázalo, že projekce na jiných místech, než jsou kina, dávají smysl. Ale samozřejmě šok pro mě je to, že jde momentálně o jedinou šanci, jak dostat filmy k publiku na veřejnosti.

Lidovky: Zmínil jste Artemia Benkiho, osobnost důležitou nejen pro Artcam a mimo jiné autora vítězného filmu Sólo v sekci Česká radost na předloňské Ji.hlavě. Jak jeho smrt loni v dubnu ovlivnila chod firmy?
Ovlivnilo nás to všechny hodně, protože Artemio byl nevyčerpatelný zdroj nápadů. Hodně se zajímal o dokumentární scénu, takže doporučoval akvizice skvělých filmů, jako je třeba Země medu. To přechodové období, které trvalo řekněme půl roku, bylo velmi složité a vyčerpávající – shánění různých podkladů, startování projektů, které pochopitelně kvůli Artemiovu zdravotnímu stavu trochu skomíraly, a zároveň hledání nové energie a nové vize. Chválabohu díky nadšení jednotlivých lidí, kteří se na tom podíleli, jsme to zvládli.

Lidovky: Dá se ta nová vize nějak pojmenovat?
Chceme se držet toho, že Artcam si troufne na filmy, na něž si tady nikdo jiný netroufá, a zvládne se o ty filmy postarat spíš jako filmové vydavatelství než jako distributor. Předtím, než začala pandemie, jsme se chtěli orientovat právě na eventové projekce s nějakou přidanou hodnotou. Dají se spojit s výstavami, debatami, událostmi různého druhu, s něčím, co by lidi přitáhlo nad rámec klasické projekce. Měli jsme to krásně vymyšlené a samozřejmě ve chvíli, kdy vypukla pandemie, se celý tenhle koncept trochu rozpadl.

Lidovky: Jak je v této situaci možné plánovat akvizice? Troufáte si nakupovat filmy?
Ještě loni touhle dobou jsme nakupovali s nadějí, že filmy které kupujeme, se do kin podívají nejpozději na konci roku. To se samozřejmě všechno rozpadlo, takže teď jsme mnohem opatrnější. Ale i tak jsme koupili dokument o architektovi Alvaru Aaltovi, kde jsme se domluvili na spolupráci s galerií Telegraph.

Lidovky: Jak je pro vás významná možnost dostávat filmy k divákům přes internet ?
To nás podrželo dost, spolupracujeme s Aerovodem a DAFilms, což jsou platformy, kde se daří nezávislému filmu. Nárůst tržeb tam byl obrovský a myslím si, že že to je jeden z faktorů, proč pořád ještě existujeme. Zvažovali jsme i možnost vlastního V.O.D., protože jsme přesvědčení, že ať to bude s pandemickou situací jakkoli, publikum se zčásti přesune do digitálního prostoru. Bohužel se bavíme o dost vysoké vstupní investici, kterou teď nemůžeme s čistým svědomím udělat.

Lidovky: Artcam je také produkční společnost, na čem pracujete v téhle oblasti?
S dokumentaristkou Evou Tomanovou připravujeme dva projekty. Jedním z nich je Sperminátor o atypickém segmentu mužů, kteří jsou ochotni darovat vlastní sperma mimo institucionální rámec. O tom druhém mohu zatím prozradit jen, že je to dokument o jednom z nejpozoruhodnějších sportovců v České republice.

Lidovky: Jak vám pomáhají různé covidové podpůrné programy?
Rozhodli jsme se nežádat o podporu z programu Covid kultura, protože tam byly podmínky nastaveny tak enigmaticky a zároveň nevhodně pro filmové distributory, že to spíš přidělá práci a výsledky jsou pro mě neprůkazné.

 Nicméně jsme vděční fondu kinematografie a ministerstvu kultury za přímou pomoc, která šla producentům a distributorům v rámci rozvojových grantů, to byl faktor, jenž nám umožňuje v roce 2021 ještě fungovat, protože nám dal nějakých šest měsíců času na to, se adaptovat na změněný trh. Ale samozřejmě pokud to bude pokračovat tak, jak vidíme doteď, že vláda není schopná nám zjevit nějaké plány, protože žádné nemá a ke kultuře se staví jako k volnočasové aktivitě, která je vždycky na posledním místě, tak už nás žádné balíčky nespasí.

Lidovky: Troufáte si odhadovat, kdy by mohla začít fungovat kina?Troufali jsme si to odhadovat poslední rok a vždycky jsme odhadli špatně. Naposledy byl odhad konec května, ale jak sleduji průběh jednání našich profesních organizací, mám pocit, že budeme rádi, když se to stane během léta a když se to stane za podmínek, které budou dávat smysl. Protože to, co vláda v současné době navrhuje, testy, omezení kapacity, zákaz konzumace, to pro část významných subjektů na trhu nebude dávat smysl. A obávám se, že ve chvíli, kdy by šel dolů Cinestar nebo Cinema City, zásadním způsobem to ovlivní celý filmový průmysl v České republice.

Lidovky: Když se vrátíme ke kulinářskému AutoKinu Ledárny, kde se vzal ten nápad?
Iniciátorem kina v ledárnách je restauratér Michal Kozlíček, s nímž jsme spolupracovali už předtím a bavili jsme se právě o možnosti propojit kulinářský aspekt s filmem. Tohle byl takový překvapivý impulz, jak to udělat hned teď. Líbí se mi myšlenka, že tím konceptem budeme odkazovat ke klasickým americkým filmům a k nostalgii po klasickém americkém autokinu.

Lidovky: Slibujete si od toho projektu ekonomickou výnosnost?Upřímně řečeno je to pro mě spíš taková ukázka toho, že se nenecháme zlomit kombinací pandemie a vládní neschopnosti. Že jsme schopni lidem, kteří pro nás pracují, nabídnout nějakou práci a prostor pro kreativitu. Je to aktivita zdola, vychází od lidí, kteří pracují pro Artcam a investují do toho spoustu úsilí a vlastní iniciativy. V podstatě jsem to nechal na nich a tím výsledkem jsem nadšený. Je to zpráva o tom že se nenecháme udusat a navzdory tomu, že jsou nám házeny klacky pod nohy a nikdo nám příliš nepomáhá, jsme stále schopni dělat kulturní akce.