U Neila Younga vždycky záleží na tom, jaká skupina ho doprovází. Pro fanouška, který má rád všechna jeho tvůrčí období, všechny jeho polohy, je právě kooperace s Promise of the Real nejlepší. Kapela, vedená kytaristou Lukasem Nelsonem, synem countryové legendy (a Youngova blízkého přítele) Willieho Nelsona, je totiž výrazově velmi přizpůsobivá. Stejně důvěryhodně a s plným nasazením umí stavět rockové stěny a la Crazy Horse, tak písničkáře doprovodit v jeho spíše countryrockovém nebo folkrockovém repertoáru.
Nicméně: přestože sehraní hudebníci včetně Younga společně fungují jako jeden muž, jestli chce člověk slyšet skutečně bohem (v tomto případě nejspíš Manitouem) posvěcené souručenství, musí jít prostě na koncert Neila Younga s Crazy Horse, jakkoli někdy tahle kapela připomíná starou rozhrkanou kraksnu.
Podíváme-li se na setlisty koncertů tohoto turné (tedy jeho americké části a prvních dvou evropských), zjistíme, že Young s Promise of the Real musejí mít v repertoáru snad stovku písní, ze kterých sestavují pro každý večer jiný program. Což je dnes v této lize a generaci unikát.
Je to umožněno mimochodem i striktní „rukodělností“ veškeré hudby, která z pódia zní a také tím, že jedinou „show“, kterou kapela předvádí, je prosté hraní na nástroje a s tím spojený přirozený pohyb, to vše nasvíceno běžnými reflektory. Žádné „šantánové lucerničky“ tady skutečně nenajdete.
Program úterního koncertu měl několik zajímavých bodů. Young například zcela vypustil svůj největší folkový hit Heart of Gold, stejně jako písničky z alba Harvest Moon. Z akustických písní jsme se nicméně dočkali další slavné The Needle and the Damage Done.
Mezi rockovými songy bylo kuriozitou, že slavnou crazyhorseovskou Powderfinger zahrála kapela hned dvakrát, poprvé zkraje koncertu a podruhé k jeho konci (z pohledu na muzikanty lze usoudit, že se prostě jednalo o omyl, který byl prostě dotažen do konce).
Velmi zajímavé bylo finále více než dvouhodinového koncertu. Jako poslední kus základního setu zazněla Piece of Crap z alba Sleeps with Angels, kterou Young s touto sestavou hraje velmi výjimečně - zahráli ji pouze čtyřikrát v roce 2016, v Evropě to bylo v Drážďanech poprvé.
A přídavek a vrchol celého koncertu, jedna z ikonických „hlukových youngovek“ Like a Hurricane, patří také v této sestavě spíš k výjimečným zážitkům. Kterými ovšem byl bez ohledu na konkrétní písně nabit celý koncert. Každý tón a každé uhrančivé slovo.
