2. ledna 2019 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Neil Young sestavil výběr z koncertů, kdy byl sám sobě předkapelou

Neil Young | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Neil Young | foto: Gary Burden

Nejnovější titul z řady archivních nahrávek kanadského písničkáře Neila Younga nese název Songs For Judy a obsahuje jeho sólové snímky z listopadu roku 1976. Tehdy jel americké turné se svou rockovou kapelou Crazy Horse, každý koncert ale zahajoval akustickým blokem.

Dva z hlavních rysů nyní třiasedmdesátiletého Neila Younga přímo souvisejí s tímto albem. Za prvé je to až chorobná péče o vlastní minulost. Což je samozřejmě pro jeho fanoušky velký dar. Už třeba to, že za pár dolarů ročního poplatku lze odkudkoli na světě vstoupit do Youngova internetového archivu, kde jsou k poslechu hodiny a hodiny jeho nahrávek, k tomu stohy dokumentárního i názorového čtení (včetně jeho vlastních „novin“) a dalších lahůdek, je u jiného umělce nevídané.

Stejně ale Young – a samozřejmě jeho vydavatelství – pečuje o ty fanoušky, kteří zůstávají věrni pevným hudebním nosičům a minimálně jednou ročně je potěší nějakým ze šuplíku vytaženým unikátem, ať se jedná o staré koncertní snímky nebo zapomenuté studiové nahrávky. Letos se tato řada rozrostla hned o dva tituly. Na jaře vyšlo koncertní album Roxy: Tonight’s the Night Live s celokapelovými nahrávkami z roku 1973 a před koncem roku tedy právě Songs For Judy, sestřih Youngových sólových vystoupení z turné s Crazy Horse z roku 1976.

To dokumentuje onen druhý zmíněný rys osobnosti Neila Younga. A to je jeho umělecká dvojdomost: na jedné straně folkový písničkář se sklony k prostředkům přejatým z country hudby, na straně druhé velmi neučesaný rocker, mimořádně přesvědčivý zejména v čele průběžně rozpouštěné a znovu obnovované kapely Crazy Horse. Vlastně nikdy se Young nevěnoval jen jednomu stylu, jednomu zvuku, rád je střídá, v posledních letech i v průběhu jednotlivých koncertů.

Album Songs For Judy dokládá zajímavý moment, kdy se protagonista koncertu de facto stal „sám sobě předkapelou“. Než na pódium nastoupili jeho spoluhráči s elektrickými instrumenty a než on sám řádně „otavil“ svoji pověstnou kytaru přezdívanou Old Black, usedl před publikum sám s akustickou kytarou a s pianem a zahrál několik písní zcela sólově. Podle reakcí sklízel úspěch za úspěchem.

Toho roku ostatně byl sólovou prací zaujat mnohem více. Už tři měsíce před tímto turné, v srpnu 1976, natočil ve studiu stejně pojaté album Hitchhiker, jež se pak dlouhá léta považovalo za ztracené a poprvé bylo oficiálně a v kompletní podobě vydáno až vloni, také jako součást Youngovy archivní řady.

Songs For Judy obsahuje celkem dvaadvacet písní, z nichž pouze jedna, No One Seems to Know, nikde jinde a v žádné jiné podobě nevyšla. Naopak zde slyšíme řadu Youngových největších hitů: Heart of Gold, After the Gold Rush, Harvest, Old Laughing Lady, The Needle and the Damage Done nebo Pocahontas.

Archivní řada nahrávek Neila Younga není z těch, které mají za jediný cíl vytahat peníze z kapes fanoušků za zbytečnosti. Přinášejí vždy zajímavé, a autorizované, pohledy na výjimečného tvůrce.

Ondřej Bezr

Autor

Ondřej Bezrondrej.bezr@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz