Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

NEJ HITY: Chlapec s Marií a velkou žízní

Kultura

  7:00
PRAHA - Stručnej příběh chci vám říct. Je o písničce, kterou zpíval chlapec, co se neuměl smát. Měl dlouhou žízeň a jednu milovanou; tuším, že Marii K. Psal se rok 1990. Cítil se jako nula na konci aktuálního letopočtu. Už tři roky nevydal ani singl. Kola dějin, poháněná parou sametových událostí, se točila stejně rychle, jako se hudební trh plnil deskami donedávna zakazovaných či zcela nových kapel: Tři sestry, Orlík, Lucie, Karel Kryl, Marta Kubišová... Kdekdo podnikal, vydělával prachy. Ivan Hlas měl hlouběji do kapsy než na dno sklenky.

Hudebník Ivan Hlas foto:  Viktor Chlad, Lidové noviny

Ale taky měl kamarády; některá silná přátelství přežila i změnu režimu a poměrů. Jeden z nich technologicky vyhladovělé společnosti úspěšně prodával počítače. Potkali se; i v hektické době pro sebe našli pár slov. „Co děláš, Ivane? Nahráváš, nahráváš?“ ptal se. Dotázaný zavrtěl smutně hlavou: „Bez peněz do studia nelez.“ Novopečený podnikatel poplácal muzikanta po rameni: „Ale ty já mám – a dám ti je!“ Svůj slib dodržel. „Ze dne na den jsem měl peníze, ale muzikanty žádné. Byl jsem sám, bez kapely. A tak jsem jako ve filmu Sedm statečných začal křižovat Prahu a hledat vhodné hudebníky. Nakonec jsem je našel – přesně sedm. Proto je na desce napsáno Ivan Hlas + 7,“ vzpomíná hanspaulský písničkář.

A byli to samí mistři, všichni to se svými nástroji uměli jako Britt s nožem – Václav Veselý na elektrickou kytaru, Jan Ponocný na kytary všeho druhu, Petr Pištora na klávesy, Richard Dvořák na piano, Petr Mašek na basu a Pavel Skala za bicími! K vokálnímu mikrofonu byl navíc přizván Zdeněk Hříbal z kapely Bílá nemoc – dobrý zpěvák a osobní lékař Ivana Hlase; jeden nikdy neví!

Krej mi záda / Marie K.

Hudba a text: Ivan Hlas
Hraje: Ivan Hlas + 7 
Rok vydání: 1991

Stručnej příběh chci vám říct
je o chlapci co neuměl se smát
Měl dlouhou žízeň
a taky karty měl rád
a jednu milovanou
tuším, že Marii K.

Falešně hrál kvůli ní
vynesli nad ním rychlej soud
Teďka se brání
a tři na něj jsou
v Podolí temná je noc
když marně volá tu svou
Krej mi
krej mi
krej mi záda Marie K.
Ve stoce ležím
hlavu mám jako střep
tak mi ji proboha slep
jinak už nebudeš mou

Recitativ:
Tak skončil se příběh, co chtěl jsem vám říct'
je o chlapci co se neuměl smát
měl velkou žízeň, taky karty měl rád
a holku milovanou tu svoji Marii K.

Točilo se v srpnu v Podolí, nad plaveckým bazénem. Jiří Mirovský, řečený Mirda, tam vlastnil Mirdovo hudební studio; vlastně studiíčko. „Mám rád, když je natáčení uvolněné – spíš hudební mejdan než práce,“ tvrdí Ivan Hlas. „Jenomže tohle bylo až rozvodněné natáčení – akorát tu vodu nikdo ve studiu nepil; tu jsme přenechali plavcům v bazénu. Dnes už bych nic takového nedovolil, ale tenkrát to tak chodilo.“

Jedna hospoda stála na kopci, hned vedle studia; zavíralo se o třiadvacáté hodině. To podolské knajpy bývaly ke svým návštěvníkům pohostinnější. „V jedné z nich se někdy nad ránem strhla rvačka, dost ostrá,“ vzpomíná Ivan Hlas, jejž zážitek inspiroval k písni Krej mi záda, Marie K. „Teďka se brání / a tři na něj jsou / v Podolí temná je noc / když marně volá tu svou,“ zpívá dodnes.

Celá píseň vznikla ještě tu noc, Ivan Hlas do ní vetkal vyznání lásky a prosbu zároveň: „Ve stoce ležím / hlavu mám jako střep / tak mi ji proboha slep / nebo už nebudeš mou.“ Nikdy se z tohoto volání o pomoc nestal hit, ale mnoho lidí si písničky na desce Cesta tam a zase zpátky dobře všimlo. Alespoň podle slov jejího autora: „Spousta lidí si myslela, že tahle písnička má něco společného s Franzem Kafkou a jeho románem Proces. Často se mě ptali, co má Marie K. do činění s literární postavou bankovního prokuristy Josefa K. Odpověď je snadná – vůbec nic! Marie K. je moje žena Marie Kateřina. A já si právě při psaní této písně uvědomil, jak moc ji potřebuji, aby mi kryla záda – zkrátka nějaký ten pevný bod ve vesmíru, který by pohnul mými zlozvyky. Nebo mě aspoň po všech těch pádech zase postavil na nohy...“

Druhý den ji začala kapela nahrávat. Šlo to rychle, až... až na recitativ, který si do ní Ivan Hlas vymyslel: „Tak skončil příběh / co chtěl jsem vám říct / je o chlapci, co se neuměl smát / měl velkou žízeň / taky karty měl rád / a holku milovanou / tu svoji Marii K.“ To nemohl říkat on, to chtělo docela jiný hlas. „Ale čí? A kde ho vzít?“ bloudil Ivan Hlas očima po nahrávacím studiu. Zarazily se až o hřmotnou Mirdovu postavu.

„Měl vousy až po pupek, což mu dodávalo velmi důstojného vzezření. Venca Veselý tehdy zachytil můj pohled a povídá: ‚Mirda je pro to ideální!‘ Souhlasil jsem. Ostatně šlo přesně o půlminutovou promluvu – co by se na tom dalo zkazit? V nejhorším to pojedeme nadvakrát. Nikdy by mě nenapadlo, že těch třicet slov budeme natáčet déle než celou píseň – padla na to většina dne!“

Nej hity každé pondělí

Příště - Žalman a spol.: Píseň malých pěšáků

Autor: