Teď oba sloužili umění. Doktorka psychologie psala texty pro Juditu Čeřovskou, Hanu Hegerovou, Marii Rottrovou nebo Waldemara Matušku; jmenovala se Jiřina Fikejzová. On prošel několika kapelami jako Transit či Greenhorns, teď hrál na baskytaru a byl kapelníkem doprovodného orchestru Hany Zagorové; jmenoval se Karel Vágner, pověstný mistr basů.
Duhová vílaHudba: Karel Vágner Koukej kapky se koulí, Pokud se deště dotýkám Jé, duha nám stoupá, Koukej, koukej duhový sál Jsem duhová víla Jsem růžově bílá Můj rytíři vánků Stoupá, stoupá duhový sál Mám pojednou z lásky strach Já jsem duhová víla Jsem růžově bílá Stoupá, stoupá duhový sál |
Mladší muž zdvořile pozdravil a nekonverzačně se zeptal: „Paní doktorko, neporadila byste mi nějakého skladatele, který by dokázal pro Hanku rychle napsat pěkný duet?“ Oslovená dáma potáhla z cigarety a pomalu vypustila kouř z úst – jako by přemýšlela nad nejvhodnějším kandidátem. Pak podala překvapivou odpověď: „Jen si ten duet, Karlíčku, napište sám.“ Dobrá rada za sto padesát tisíc – prodaných desek! „Zamířil jsem nejkratší cestou domů, vzal kytaru a za dvacet minut složil Duhovou vílu,“ dodnes si pamatuje vyučený nástrojař a vystudovaný konzervatorista.
Není to zcela přesné – tehdy to byla teprve broukaná melodie. Duhovou vílu z ní udělal až textař Pavel Žák, člověk, který podle slov Petra Rezka uměl napsat slova, jež většinu lidí dokázala pevně chytit za srdce. Každopádně historicky první píseň Karla Vágnera byla na světě. „Jsem duhová víla / a co jsem já?“ Či spíše – kdo? Mohl to být kdokoliv, třeba Karel Gott – s popovou královnou sedmé dekády, dvojnásobnou bronzovou slavicí a jednou stříbrnou by si rád zazpíval každý.
Kapelník Karel Vágner však nakonec vsadil na jejího pěveckého kolegu Petra Rezka – ostatně jejich duet Asi, asi z roku 1975, česká verze hitu Honey, Honey švédské skupiny ABBA, byl prvním úspěchem této dvojice. „Byly to začátky našeho pěveckého partnerství s Hanou Zagorovou, kdy jsem přijímal všechny skladby, které Karel Vágner nosil – on měl vždycky čich na obrovské hity! Ale že bude mít takový úspěch i jeho autorská prvotina, to by mě ve snu nenapadlo!“ Měla. Nová nahrávka budoucí devítinásobné zlaté slavice, natočená poslední březnový den roku 1977 v Československém rozhlasu, se vydala do éteru.
„Nikdy nezapomenu, za jakých okolností jsem tuhle písničku slyšel poprvé veřejně. Byl jsem se zrovna nechat vyfotit do cestovního pasu ve státním podniku Fotografie v Bartolomějské ulici, hned vedle proslulé policejní úřadovny. A zrovna ve chvíli, kdy jsem byl požádán o sýr, ozvala se z rádia Duhová víla!“ Zněla takhle v roce Charty tak často, až ji posluchači zatoužili mít doma na singlové desce – vyšla společně se skladbou Málokdo ví, a to dokonce se sedmi různými obaly!
Byl z toho nejprodávanější singl sedmého roku sedmé dekády, takže není divu, že z nejedné rozhlasové stanice se veselá melodie Duhové víly ozývá dosud. Dodnes ji taky Petr Rezek a Hana Zagorová zpívají na společných vystoupeních. A podle mínění Haničky Písničky tak budou činit až do smrti; publikum si ji nedá vzít. I když Hana Zagorová už ji několik let na koncertech uvádí slovy: „Může být něco strašnějšího než v mémvěku předstírat, že jsem duhová víla?!“
Nej hity každé pondělíPříště - Aleš Brichta: Barák na vodstřel |