3. února 2019 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Nejsem žádný Oldřich Nový, tvrdí o sobě zpěvák Peter Lipa

Peter Lipa | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Peter Lipa | foto: Lidové noviny

SLOVENSKO Zpěvák Peter Lipa se i ve svých 75 letech zajímá o novou hudbu a hledá nové talenty. Na letošní jaro chystá novou autorskou desku, i když teprve nedávno vydal zajímavé album převzatých písní Slovenské evergreeny. Na něm se vyrovnává s tou oblastí slovenské populární hudby, vůči níž byl ve svých uměleckých začátcích v opozici.

LN: Album Slovenské evergreeny obsahuje vaše úpravy písní ze 40. a 50. let minulého století. Jaký máte k této hudbě vztah?

Na Slovensku nemáme takovou klasiku, k níž bychom celý život vzhlíželi s respektem, jako jsou u vás Ježek, Voskovec aWerich. Ale existovalo období takzvaného slovenského tanga. Vté době se slovenští autoři začali dívat po světě a uvědomili si, že existuje fenomén moderní populární hudby a že může být i něco jiného než cimbál a housle. Začalo to už ve 30. letech, kdy vznikaly první takové taneční písně, apokračovalo to v dalších dekádách. Když mi bylo deset nebo patnáct let, vůbec jsem toto období neuznával. Poslouchal jsem rokenrol a starší populární hudbě jsem se smál. Nedávno však vyšla kniha 100 slovenských evergreenů od Pavla Zelenaye, nestora slovenské populární hudby. Když jsem v ní listoval, uvědomil jsem si, že ty písně vlastně znám. A když nějakou hudbu znáte, můžete se od ní vzdálit a přemýšlet nad ní jako nad materiálem, se kterým se dá dál pracovat.

LN: V roce 2002 jste vydal album Beatles in Blue(s) s úpravami písní této britské kapely. V čem byla práce na albech převzatých písní odlišná?

V případě Beatles je to všechno úplně jinak. To byla naopak hudba, kterou jsem miloval a která mi dávala do žil to podstatné, abych dál mohl hudebně růst. Proto i můj přístup k tomu materiálu byl jiný. Slovenské evergreeny jsem znal, aniž bych je měl rád. Avšak v obou případech člověk přistupuje k materiálu, který zná, a pracuje na něm – vzdaluje se od původní melodie, představuje si jinou harmonii, jiný rytmus, jiné tempo… Hledám cesty, aby mé verze byly trošku jiné než originály a aby prezentovaly můj názor na hudbu. Myslím totiž, že coververze o tvůrci prozradí víc než jeho vlastní skladba. Musí totiž najít cestu, jak známý materiál přepracovat podle svého vkusu, atím se více odhalí.

LN: Slovenské evergreeny jste nahrál s různými sestavami hudebníků.

Ano, ty sestavy jsou celkem čtyři. Tři písně jsem natočil s doprovodem pianisty Gaba Jonáše, dvě s bluesovými muzikanty ze skupiny Sitra Achra. Zatřetí jsou to nahrávky s mou vlastní kapelou, se kterou jsem zrovna ve studiu pracoval na novém autorském albu. A konečně čtvrtá sestava je s klavíristou a zvukařem Rolandem Kánikem, který si přizval trumpetistu Ondreje Jurašiho. Vtomto případě je rytmika naprogramovaná.

LN: Album je tedy po hudební stránce dostatečně pestré. Jak ale tyto písně, staré více než půl století, mohou působit na dnešní posluchače?

Některé z nich jsme už hráli na koncertech a pocit z toho mám dobrý. Já ty písně samozřejmě okomentuji, říkám, že jde o archivní materiál. Ti, kteří je znají, nám pak chodí říct, že ty úpravy jsou podle nich zajímavé. A ti, kteří tuto hudbu neznají, to berou také celkem kladně. Já věřím, že takovým albem přispěji k tomu, že se na ty písně nezapomene a že je třeba za dalších dvacet let znovu někdo nahraje. Takto totiž vznikají standardy – musí se najít více lidí, kteří se chtějí zabývat starými písněmi. Hudba je tam ostatně naprosto v pořádku, ale texty mají často archaické obraty a já bych je za normálních okolností nezpíval. Ale úcta ke starým tvůrcům mi velí, že je musím citovat a do textů jsem téměř nezasahoval. Na cédéčko jsme mimochodem zařadili i ukázky původních nahrávek, aby si lidé mohli porovnat, k jakému posunu tam došlo.

LN: Vyžadují archaické texty jiný způsob zpěvu než váš běžný repertoár?

Asi ne. Chtěl jsem ty písně posunout do civilní podoby, nedělal jsem ze sebe Oldřicha Nového nebo Františka Krištofa Veselého. Zpíval jsem, jak zpívám běžně. Občas jen zopakuji nebo přidám nějaké slůvko, pracoval jsem stím jako se současným textem.

LN: Zmínil jste, že vám vyjde nová autorská deska. Co bude obsahovat?

Album by mělo vyjít na jaře, křest bude v Jazz Docku v Praze 10. května. Bude obsahovat třináct nových písní, které vznikaly v poslední době. Některé jsem nahrál se svou kapelou, ale ke spolupráci jsem přizval také mladší generaci hudebníků. Dvě skladby jsem připravil společně s Martinem Majlem Štefánikem, kapelníkem skupiny Ľudové mladistvá. Kromě novinek jsem pak na album zařadil píseň Because of Your Sad Eyes, kterou jsem před lety nahrál s jazzovým AMC Triem. A skladbu Kde bolo, tam bolo jsme natočili před dvěma lety s bluesovými Sitra Achra.

LN: Loni jste slavil pětasedmdesáté narozeniny. Vnímáte tři čtvrtě století jako předěl v životě?

Byly to jen jedny z narozenin, doufám, že můj život bude dál pokračovat. Slavil jsem koncertem na Bratislavských jazzových dnech a měl jsem další velký koncert pro tisíc lidí s hosty jako například Jaromírem Nohavicou nebo Marií Rottrovou. To byla vlastně jediná mimořádná událost, jinak opravdu o žádný předěl nešlo.

Milan Tesař, hudební publicista

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!