Na deskách a vystoupeních Neko Case dochází k vzácnému souznění skvělého hlasu s neotřelými melodiemi a hlubokými myšlenkami, které nemusíme pochopit na první poslech, o to častěji se k nim ale můžeme vracet.
Pokud nepočítáme dva roky starou koncertní nahrávku The Tigers Have Spoken, aktuální CD Fox Confessor Brings The Flood je po předchozím studiovém projektu Blacklisted druhým významným albem, kterým definitivně překonala hranice lokální slávy a dobyla světový trh.
Neko Case se narodila roku 1970 ve Virginii, kvůli častému stěhování se však odjakživa cítila vykořeněná, což je hodně patrné i v textech z nové desky. Thomas Wolfe kdysi napsal, že „domů se nelze vrátit“. A mladá rebelka, která už od patnácti zkoušela žít na vlastní pěst, říká v úvodním verši písně Hold On, Hold On něco podobného: „Mému srdci jsou nejmilejší cizinci...“
Její předci do Spojených států přišli z Ukrajiny - odtud neobvyklé jméno, vzniklé zkrácením a přesmyknutím příjmení Ševčenko.
Nic není, jak se zdá
Východní tradice inspirovala také titulní skladbu alba Fox Confessor Brings The Flood, založenou na ukrajinské bajce o lišákovi zvěstujícím potopu.
Alegorie a tajemná příchuť mýtu hrají důležitou roli i v ostatních písních, z nichž málokterá působí jako procházka růžovou zahradou. Star Witness sugestivně vypráví o autonehodě: „Má láska se utopila v louži oleje, co vytekl ze sedanu Falcon 1969 (v novinách psali, že šlo o ročník 75).“
Dirty Knife zase s mrazivou přesností popisuje propukající šílenství: „Zpíval si ukolébavky, aby udržel v šachu vlky, co mu pobíhali v koutku očí.“ „Tématem desky je ztráta víry a s tím související idea, že čím víc víte, o to méně jste moudří,“ vypovídá autorka o cestách, jakými se v současnosti ubírají její myšlenky. Vpesimistickém nahlížení na povahu lidí a rozbíjení jejich zdánlivých jistot by si asi dobře notovala s režisérem Davidem Lynchem, který se rovněž řídí heslem „nic není, jak se zdá“. Ostatně její muzika často zní jako soundtrack k nějakému z Lynchových snímků. Kritici pro ni vymysleli škatulku „country noir“, což docela sedí, uvážíme-li, o čem zpívají dnešní idoly jalového countrypopu.
Neko Case má svým pojetím reality mnohem blíž k neprávem zapomenuté písničkářce Bobbie Gentryové. V 60. letech Gentryová napsala a natočila kultovní skladbu Ode To Billy Joe z pohledu dívky, která se u oběda mezi řečí dozví, že z mostu ve městě Tallahassee skočil jeden mladík. Předtím ho tam prý viděli s někým, kdo vypadal zrovna jako ona... Něco házeli do řeky....
A máti se ptá, proč jí najednou přestalo chutnat... Dodnes si tento mistrovský kousek vykládá každý jinak - a to je pravá podstata country-noir. Dává nám šanci domýšlet si různé konce, dát věcem vlastní rozměr. Rozšiřuje vědomí, ale nespoutává ho.
Neko má za sebou působení v několika punkrockových kapelách včetně známého souboru New Pornographers, takže jí nevadí snít své noční můry bez rozsvíceného světla. Charakter její tvorby do studia přilákal i dlouholeté známé a kolegy z oboru, včetně leadera skupiny Giant Sand Howeho Gelba a členů spřízněné party Calexico Joeye Burnse a Johna Convertina.
Na pár sólíček se zastavil dokonce klávesista Garth Hudson, jeden z posledních přeživších mohykánů, kteří v druhé polovině 60. let táhli na bedrech celou folk-country-rockovou vlnu pod jednoduchým názvem The Band. Dokonce o tom složili písničku The Weight (Tíha), kterou proslavil film Bezstarostná jízda. Někdejší spoluhráč Boba Dylana se nezahazuje s každým, naposledy takto podpořil jistou Norah Jonesovou. Dlužno říci, že Neko Case je talentem stejného kalibru, ne-li větším.
11. dubna 2006 10:25
PRAHA -
Výjimečná osobnost americké písničkářky Neko Case září na scéně alternativního country a folkrocku jako jasná hvězda, za kterou se mohou bez obav vydat všichni spravedliví tohoto nemocného světa.
