Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Smrt jako nejlepší lékař. Snímek Němá tajemství poodkrývá, jaké je žít bez schopnosti komunikovat

  16:00
Snímek Tomáše Mašína Němá tajemství otevírá otázku, zda je přijatelné ukončit neuspokojivý život nemocného člověka. Vysílá v tom směru hodně sporné a nijak zvlášť přesvědčivě podané poselství.

Sokyně. Jana Plodková, Milena Steinmasslová a Magdaléna Borová jako tři ženy v životě Martina postiženého afázií. | foto: Donart

Veterináře Martina kopl kůň do hlavy, následkem čehož se muž v nejlepších letech proměnil v pacienta závislého na pomoci okolí. Je na půl těla ochrnutý, nejvíce jej však trápí porucha zvaná afázie. Tedy ztráta schopnosti komunikovat – ačkoliv Martin stále myslí a cítí, není schopen srozumitelně mluvit ani plně rozumět tomu, co mu říkají jiní. Trpí kvůli tomu depresemi, pokouší se opakovaně o sebevraždu.

A jednoho dne skutečně zemře, stane se to v nemocnici a příčinou je enormně vysoká hladina inzulinu. Případu se ujímá policie kvůli podezření ze zabití či vraždy. Vyšetřovatelé (Jan Révai a Igor Chmela) vyslýchají všechny, kdo měli k Martinovi přístup a mohli mít motiv jej zabít – zejména trojici žen, které se o něj staraly a zároveň vzájemně rivalizovaly. Před diváky se tak zpětně odvíjí příběh Martinova postižení v různých podáních.

NĚMÁ TAJEMSTVÍ

Režie: Tomáš Mašín

Premiéra 7. 9.

Nejpodezřeleji se jeví nevrlá manželka Erika (Jana Plodková), která si od počátku nedělala iluze o Martinově možném uzdravení a nesla největší tíhu neblahé situace. Naopak Martinova matka Dana (Milena Steinmasslová) byla přesvědčená, že oddaná péče může jejího syna vrátit do života.

Také chovatelka koní Jana (Magdalena Borová), jejíž úloha v Martinově životě se teprve postupně objasňuje, by byla ráda o Martina obětavě pečovala. Vedle tohoto trojlístku má k věci co říci třeba také psychiatr (Jiří Havelka), který měl deprimovaného Martina v péči, ale nedobral se žádných významných úspěchů.

Něco tu nesedí

Detektivové zkoumají různé možné motivy, ale kdyby si přečetli propagační materiály k filmu, věděli by rovnou, že se tu jedná o „moderní love story s kriminální zápletkou o zločinu spáchaném z té největší lásky“. A že tedy ze všeho nejvíc tu jde o ožehavé téma eutanazie, tedy o ukončení života člověka, který nemá naději na vyléčení ani snesitelný život.

Zároveň se ovšem film prezentuje jako osvěta ve věci afázie, tvůrci se dokonce společně s lékaři a dalšími odborníky rozhodli vytvořit informační portál, „který pomůže vrátit pacienty s afázií zpět do běžného života“. Ambasadorem kampaně je mj. zpěvák Václav Neckář, jemuž se právě takový návrat podařil.

Samozřejmě tu potom cosi výrazně nesedí. Ale budiž, dalo by se třeba přijmout, že kampaň podporuje maximální úsilí o pomoc pacientům se zmíněnou poruchou, zatímco film líčí situaci, kdy se veškerá taková pomoc vyčerpala. I to by bylo sporné, hlavně však film takovou „beznadějnou“ situaci vůbec nijak přesvědčivě nepředkládá.

Obzvlášť chabá je v tomto směru postava rezignovaného psychiatra, ale nedaří se dobře předvést ani důvody, proč by se měla myšlenkou na milosrdné zabití zaobírat kterákoliv ze zúčastněných žen. (Že se pacient v akutní depresi pokouší sám sprovodit ze světa, je pořád trochu málo.) Naopak je tu jaksi mimoděk ukázáno dost argumentů pro život: navzdory předpovědím o neléčitelnosti se Martinovi daří vyslovit třeba jméno oblíbeného koně.

Koneckonců i to, že se člověk s radostí pouští do jednoduché hry na telefonu, může být dobrý důvod pustit myšlenku na jeho zabití z hlavy. Tyhle otázky však film až nepochopitelně pomíjí, jde jen za tezí „situace byla hrozná, smrt bylo vysvobození“.

Zčásti to osvětluje věta scenáristky Alice Nellis: „Já jsem se s afázií seznámila díky neurologovi Filipu Kramářovi, se kterým jsem konzultovala scénář. Hledali jsme poruchu nebo postižení, které je natolik vážné, že člověka odstřihne od normálního života a vlastně jeho kvality.“ Jinými slovy první byl nápad ukázat kandidáta pokoutní eutanazie v bezvýchodné situaci, konkrétní diagnóza se přidala (ne zrovna šťastně) až později.

Téma žije, postavy ne

Nedá se přitom ani říci, že by snímek Tomáše Mašína daná témata nějak objevně otevíral. O eutanazii se ve filmech stejně jako v celé společnosti debatuje dlouho, namátkou je tu pozoruhodný pohled Barryho Levinsona na propagátora eutanazie Jacka Kevorkiana Doktor smrt (2010) s Alem Pacinem v hlavní roli, samozřejmě též silná Haneckeho Láska (2012).

Situaci člověka uvězněného ve vlastním těle bez možnosti promluvit zase sugestivně zpracoval snímek Skafandr a motýl Juliana Schnabela z roku 2007. Jistě by k těmto dílům bylo možné přidat další pohled. Ale nemá celkem smysl, aby měl podobu udřené české detektivky, kde jsou všechny postavy podezřelé – ani ne tak z vraždy, jako z toho, že samy nežijí.