„Heydricha soužil komplex méněcennosti, který snad zpočátku živily posměšky, že je údajně Žid. Protože byl spíše útlejší postavy, dostával ve škole často výprask. Vysmívali se mu i pro jeho příliš vysoký hlas,“ píše Haasis v první kapitole, věnované psychologickému portrétu třetího muže nacistického Německa a strůjce tzv. konečného řešení židovské otázky. Kromě Heydrichovy výkonnosti a neústupné oddanosti nacistickým ideálům a touze je uskutečnit si všímá i jeho rysů, které se mu při atentátu staly osudnými: jeho pohrdání životem, nedbání na vlastní bezpečnost i jisté záliby v představě hrdinské smrti.
  |
Centrem autorovy pozornosti je však především český protinacistický odboj v okupovaném Protektorátu. Podrobně mapuje český nekomunistický odboj od počátku okupace až do Heydrichova příjezdu do Prahy v září 1941.
Jak rychle jelo Heydrichovo auto?
Jednu z kapitol autor věnuje legendám, které se kolem atentátu vyrojily, a vyvrací je – např. vysokou rychlost jízdy Heydrichova služebního vozu před atentátem: „Všichni totiž věřili, že jel rychle. Vyšetřovatel gestapa Pannwitz se domníval, že by ve volném terénu byl atentát nemožný, ´protože rychlost jízdy vozu byla příliš vysoká´. Jak vysoká byla ve skutečnosti? Jeden český autor ji odhadoval na 80 km/h, jeden anglický na 160 km/h. Spasit nás může jen základní zásada kriminalistiky: prostá matematika. Odjel-li Heydrich z domova v 10 hodin a v zatáčce byl napaden v 10.32 hodin, lze průměrnou rychlost snadno vypočítat. Pro trasu dlouhou 11 kilometrů potřeboval 32 minut, což znamená průměr kolem 20 km/h. Tato rychlost odpovídala skrovným silnicím, vedoucím volnou přírodou i vesnicemi, a prozrazuje i to, jak se Heydrich v Praze cítil. Oblíbený, jak byl přesvědčen, ´král Slunce´ z Hradčan při jízdě zemí nespěchá, a už vůbec ne ze strachu před atentátem, ten spíše jezdí ´svou´ zemí bezstarostně s odkrytou střechou a nechává se ´svým´ lidem zdravit.
Atentát na Heydricha - poškozený mercedes.  Reinhard Heydrich. Z knihy Hellmuta G. Haasise Smrt v Praze |
Haasis podrobně popisuje pohyb parašutistů po jednotlivých domácnostech a sleduje osudy těchto rodin i v době represí po atentátu – většina z nich za heydrichiády za pomoc parašutistům zaplatila životem. Uvádí příklady statečných, kteří navzdory těžkým výslechům a mučením až do své popravy mlčeli a nikoho neprozradili. Hojně čerpá také z dostupných materiálů gestapa, např. Pannwitzovy zprávy o atentátu na Heydricha. Zabývá se i problematickou postavou Ladislava Vaňka, bývalého šéfa sokolské odbojové organizace Jindra, který po zatčení v roce 1942 prozradil strukturu skupiny, po válce se mu však podařilo vyhnout obviněním.
O autorovi:
Německý spisovatel a historik Hellmut G. Haasis (1942) je autorem rozhlasových a divadelních her, prózy a literatury faktu. Zaměřuje se především na pozapomenuté epizody boje proti nacismu ve střední Evropě a na judaika.
K jeho nejznámějším pracím patří Den Hitler jag ich in die Luft. Der Atentäter Georg Elser (Vyhodím Hitlera do vzduchu. Atentátník Georg Elser), biografie osamělého atentátníka, který připravil nálož v Měšťanském pivovaru v Mnichově v roce 1939, jež Hitlera nezabila jen náhodou, dále Edelweisspiraten (Piráti protěže), vyprávění o neorganizované opozici mladých lidí proti Hitlerovi, a Braune Universität (Hnědá univerzita), první publikace o kontinuitě působení nacistických profesorů. V knize Smrt v Praze (Tod in Prag, německy vyšlo 2002) zpracoval historii atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942.
|
