Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Nic není tak, jak se zdá. Le Carrého Holubí tunel je mrazivé čtení

Britský spisovatel John le Carré. foto: ČTK/REUTERS

PRAHA - Čirá paměť neexistuje, skutečná pravda je vždy mísením skutečnosti s představivostí, tvrdí ve své knize příběhů ze života Holubí tunel jeden z největších autorů špionážních a kriminálních románů John le Carré.
  5:00

Jeho vzpomínání je sledem mimořádných zážitků a zkušeností, bravurně vyfabulovaných historek kořeněných suchým vtipem, z nichž některé byly porůznu publikovány. Každý spisovatel je tak trochu sám sobě literární postavou. Recenze ani kritika na podobný literární útvar nemá smysl, sdílet se čtenáři několik příběhů z knihy se nabízí jako ten nejlepší formát.

le Carré, autor špionážních thrillerů
John le Carré: Nejhledanější muž

Brit John le Carré, vlastním jménem David Cornwell, se z lásky k německé romantické literatuře a touze být co nejdál od svého otce ocitl na studiích v Německu a poté jako již kariérní diplomat vstoupil na nějaký čas i do služeb britských tajných služeb. Podle jeho vlastních slov nebylo jeho působení ničím mimořádným a po úspěchu románu Špion, který přišel z chladu už netoužil dělat nic jiného než psát. Poválečné západní Německo, které dobře znal, se sice tvářilo jako otevřená, demokratická společnost, přesto tu mohl být praktikován zákon, který jako by vypadl z některého z jeho románů.

Hned po založení spolkového Německa si kancléř Konrad Adenauer vybral pro záležitosti národní bezpečnosti Hanse Josefa Mariu Globkeho. Ten ještě před Hitlerovým nástupem sepsal pro pruskou vládu antisemitské zákony a pod vůdcem norimberské zákony, které zbavovaly Židy německého občanství a Nežidům nařizovaly zbavit se svých židovských partnerů. Připravil i zákon na ochranu německé krve a cti, který byl signálem pro holokaust. Jako horoucí katolík měl své kontakty i mezi pravicovými protinacistickými odbojovými skupinami, takže se mu po válce podařilo nebýt stíhán doma ani Spojenci.

V roce 1951 prosadil nové nařízení, podle něhož získali státní zaměstnanci Hitlerova režimu, jejichž kariéry přerušily okolnosti, na které neměli vliv, nárok na plnou náhradu ušlé mzdy, odměn a penzí, kdyby nedošlo k válce nebo kdyby ji Německo vyhrálo.

Stůl od Alberta Speera

Globkeho nový zákon se týkal i badatele, archiváře, milovníka dobrého burgundského a pruské vojenské historie Johannese Ullricha, se kterým se Le Carré dobře znal. Těsně před kapitulací v roce 1945, když už Rusové stáli za dveřmi ministerstva zahraničí, stačil Ullrich zabalit císařský archiv do štůčků voskovaného plátna a zakopat je na plácku měkké půdy. Když se vrátil do archivu, byl vzat do zajetí; podle Rusů byl agentem nacistické agrese, přestože za Hitlera třikrát odmítl vstoupit do NSDAP.

Následujících deset let strávil v sibiřských lágrech, převážně v samovazbě. Když byl v rámci dohody o repatriaci zajatců propuštěn, vrátil se do Berlína, dohlédl na exhumaci archivů a pak se v ústraní z lágru zotavoval. Po čase se rozhodl vrátit do služby své lásce, pruské historii. Tehdy na něho čekal Globkeho nový zákon. Deset let na Sibiři bylo považováno za pokaženou diplomatickou kariéru, takže mu náležela ušlá mzda, platový postup, povýšení a také pořádná kancelář včetně pracovního stolu, který navrhl sám Albert Speer.

V zásuvce tohoto „hektarového stolu“ našel Ullrich v nejjemnější teletině vázaný interní seznam ministerstva zahraničí a v něm tatáž jména, která sloužila pod Hitlerovým ministrem zahraničí Joachimem von Ribbentropem. Chvíli zíral na stěnu jako ve svém sibiřském vězení a pak jedno vytočil: „Heil Hitler! Tady Ullrich! Hlásím se zpátky do služby!“

Málokdo asi ví, že se Le Carré významně postaral o osud českého herce Vladimíra Pucholta, který se stal jedním z nejoblíbenějších a nejváženějších dětských lékařů v Torontu. V roce 1967 pozvali spisovatele na schůzku dva britští filmoví režiséři. Karel Reisz, českého původu, a Lindsay Anderson ho požádali, aby pomohl české herecké hvězdě k emigraci. Byli přesvědčeni, že „bývalý agent“ musí znát ty správné lidi. 

Háček byl v tom, že agent už žádné lidi neznal, Pucholt nechtěl politický azyl, aby nikoho doma neohrozil, a do deseti dnů, z nichž zbývaly jen dva, měl opustit Británii. Trval na tom, že v Británii nechce pokračovat v herecké kariéře, ale studovat medicínu. Pucholtova rozhodnost Le Carrého přesvědčila a roztočil telefony. Na radu reportéra z Guardianu napsal dopis ministrovi vnitra Roy Jenkinsovi a na obálku uvedl jméno jeho ženy. Ta měla ráno dopis usadit manželovi vedle vajíčka na tvrdo. 

O dva dny později měl Pucholt souhlas k neomezenému pobytu v Británii. Le Carré financoval i jeho následná studia a pobyt, ale jeho role „strážného anděla“ prý nestála za řeč. Pucholt mu nejen do posledního penny všechno splatil, ale poskytl mu nevratný dar v podobě postavy Issy z románu Nejhledanější muž. Muslim, napůl Slovan, napůl Čečen žádá o azyl, aby se mohl stát doktorem a léčit děti ve své vlasti.

Rozhodně nejfantastičtější příběh Holubího tunelu se váže k autorovu otci Ronniemu. Úmyslně kapitolu o něm Le Carré umístil téměř na závěr knihy, vědom si toho, že by mu otec, tak jako mnohokrát v životě, celý příběh převálcoval čili ukradl. A netrumflo by ho ani setkání s Arafatem či zážitky z cest do Kambodži, Vietnamu, Střední Ameriky nebo Afriky, ani historky z natáčení s Richardem Burtonem v roli Aleca Leamase, hlavní postavy Špiona, který přišel z chladu. Až po otcově smrti si dokázal přiznat, co tvrdil jeho spisovatelský vzor Graham Greene, že dětství je bankovním kontem každého spisovatele. V tomhle ohledu se narodil jako milionář.

Ronnie, podvodník, pábitel, příležitostný vězeň, milovník dostihů a sázek, sukničkář se zjevoval a mizel. Ostatně jedné noci zmizela i matka a celých šestnáct let o ní s bratrem nevěděli. Bylo mu tehdy pět a bratrovi sedm let. Ronnie se dokázal infiltrovat do všech společenských vrstev, podle toho, jak je právě potřeboval. Od celebrit právních, sportovních, uměleckých, obchodních až do zločineckého podsvětí. 

A všude hrál vabank, byl závislý na krizích a předvádění se, ale taky zničil spoustě lidí život a připravil je o celá jmění. A na svého syna, dokonce i na jeho knihy, si dělal nárok. U příležitosti prvního amerického vydání knihy Špión, který přišel z chladu se náhle objevil ve slavné newyorské restauraci a nechal se nakladatelem pozvat na vznešenou večeři uspořádanou k té události. Synovi plácal pyšně po zádech a nabídnutým šampaňským připil na „jejich knihu“.

Později vyšlo najevo, jak to po tolika letech, co se nestýkali, dokázal zaonačit. Zavolal do nakladatelství, objednal si 200 výtisků na účet autora, podepsal je „Od autorova Otce“ a rozdával je jako navštívenky. V kapse neměl ani vindru, byl na útěku, v Anglii po něm pátrali a v New Yorku pod různými jmény bydlel v nových činžácích po měsíci zdarma, což tenkrát realitní makléři čerstvým nájemníkům nabízeli. Situace, jaká se prý vymýšlí ve špionážním výcviku, aby se adepti ukázali, jak si s ní dokážou poradit. „Synův Otec“ by to prý zvládl na jedničku. Holubí tunel je skvělé a mrazivé čtení.

Autor:
Témata: Kultura, Literatura

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Zahradník/údržbář budov

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha