Stojí při tom kdesi na konci světa na zemi dlážděné prázdnými nábojnicemi. Režiséra Andrew Niccola inspirovaly skutečné, byť bizarní, neuvěřitelné a v každém případě hodně nebezpečné historky ze světa ilegálních obchodů se zbraněmi.
Docela obratně je narouboval do příběhu jednoho člověka, ukrajinského imigranta v USA Jurije Orlova. Z diletanta, který v hotelovém pokoji prodal dva samopaly uzi, se vypracoval v člověka s kontakty na nejvyšších místech, znal se s agenty snad všech tajných služeb a tykal si s prezidenty všech vlád, které se dostaly k moci prostřednictvím ozbrojeného puče.
Má několik identit a dvě velké slabosti: svou krásnou ženu a mladšího bratra. Pro diváka pak disponuje jednou podivností - je sympatický, na obchodníka se zbraněmi až příliš.
Příliš elegantně přesvědčuje ruské generály, aby mu v chaosu po rozpadu federace rozprodávali státní arzenál, příliš vtipně nechá během plavby na moři přemalovat jméno lodi a dá jí tak nezávadnou identitu, příliš konspiračně pašuje vojenské helikoptéry jako záchranné...
Jurij Orlov sice nepůsobí jako Robin Hood se samopalem v ruce, a to, co si nahrabe, rozhodně nerozdává potřebným, ale daleko do toho nemá. Sympatie vzbuzují i jeho sarkastické repliky: „Pro obchodníka se zbraněmi nevyjde nic dráž než mír.“ Sympatická je koneckonců i jeho cílevědomost. Obchoduje se zbraněmi jako s chlebem: nakrmit potřebuje každý, vzbouřenci i ti, co stojí proti nim.
Svůj sytý „kádrový profil“ chudého hocha, který se vypracoval na vrchol, ředí moralitami: „Víc zbraní než já prodává jen George Bush.“ A rázem se z téhle nápadité, byť problematické podívané stává agitační plakát.
Docela obratně je narouboval do příběhu jednoho člověka, ukrajinského imigranta v USA Jurije Orlova. Z diletanta, který v hotelovém pokoji prodal dva samopaly uzi, se vypracoval v člověka s kontakty na nejvyšších místech, znal se s agenty snad všech tajných služeb a tykal si s prezidenty všech vlád, které se dostaly k moci prostřednictvím ozbrojeného puče.
Má několik identit a dvě velké slabosti: svou krásnou ženu a mladšího bratra. Pro diváka pak disponuje jednou podivností - je sympatický, na obchodníka se zbraněmi až příliš.
Příliš elegantně přesvědčuje ruské generály, aby mu v chaosu po rozpadu federace rozprodávali státní arzenál, příliš vtipně nechá během plavby na moři přemalovat jméno lodi a dá jí tak nezávadnou identitu, příliš konspiračně pašuje vojenské helikoptéry jako záchranné...
Jurij Orlov sice nepůsobí jako Robin Hood se samopalem v ruce, a to, co si nahrabe, rozhodně nerozdává potřebným, ale daleko do toho nemá. Sympatie vzbuzují i jeho sarkastické repliky: „Pro obchodníka se zbraněmi nevyjde nic dráž než mír.“ Sympatická je koneckonců i jeho cílevědomost. Obchoduje se zbraněmi jako s chlebem: nakrmit potřebuje každý, vzbouřenci i ti, co stojí proti nim.
Svůj sytý „kádrový profil“ chudého hocha, který se vypracoval na vrchol, ředí moralitami: „Víc zbraní než já prodává jen George Bush.“ A rázem se z téhle nápadité, byť problematické podívané stává agitační plakát.
Přitom si režisér Andrew Niccol (Gattaca) počínal velmi obratně: snažil se efektně skloubit propracovaný návod „jak na to“ s dobrodružně laděnou podívanou. Jeho film není žádný zfušovaný melouch, ale poctivá režijní práce, byť stavěná především na efekt, který musí vizuálně doplnit fakty nabitý komentář hlavního hrdiny, který podbarvuje celý film.
Obchodník se smrtí má mnoho problematických bodů, v konečném zúčtování nejspíš převáží ty etické nad filmařskými. Niccol dostal spoustu nápadů už do scénáře a v realizaci je neošidil. Rozhodně nikde není vidět, že s filmem o obchodu se zbraněmi chtěl své jméno spojit málokterý producent a režisér měl s financováním problémy.
Při rozhodování, zda Obchodníkovi se smrtí zvednout palec nahoru, či dolů, může rozhodnout stará pravda: raději sledovat provokativní film než vlídně bezobsažnou břečku.
