9. května 2007 10:11 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Norsko není zábavná země

Shakespearovský překladatel. Edvard Hoem přeložil rovněž několik Shakespearových her. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Shakespearovský překladatel. Edvard Hoem přeložil rovněž několik Shakespearových her. | foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

PRAHA Norský prozaik Edvard Hoem (1949) navštívil Prahu v rámci veletrhu Svět knihy. Letos zde vyšla v překladu Jarky Vrbové jeho autobiografická kniha s názvem Příběh matky a otce.

LN Je Příběh matky a otce reprezentativním dílem vaší dosavadní tvorby?
Vydal jsem asi čtyřicet knih, ale většina z nich má nějaký osobní, autobiografický základ, takže v tomto směru Příběh matky a otce reprezentativní je, protože je velmi osobní. Napsal jsem ale ještě další knihy, pojednávající takto přímo o mé rodině.

Dříve jste ale psal také společensky angažovaná díla. To už je minulost?
Ano, taková díla mám na kontě. Ale člověk, když píše celý život, tak musí několikrát změnit způsob tvorby. Takže po několika společensky angažovaných dílech jsem napsal několik knih velmi niterných. A odtud už nebylo daleko k Příběhu matky a otce.

Dají se tedy společensky angažované knihy považovat za jakousi „nemoc mládí“?
Do značné míry ano, ovšem i tyto knihy stále vycházejí v nových vydáních a už i v nich lze nalézt můj osobní hlas. Celou dobu, co píšu, se mimo jiné snažím, aby mé knihy měly klasický příběh.

I v onom slavném experimentálním románu Cesty lásky?
Cesty lásky jsou experimentální, politické a mají i děj. Nedávno jsem četl Kunderův Valčík na rozloučenou a byl jsem překvapený, že má s Cestami lásky společný náboj, který vychází z tehdejší atmosféry, i když Kunderových kvalit jsem samozřejmě nedosáhl.

Z chudé země se náhle stala výspa blahobytu. Jak se s touto rychlou změnou Norsko vyrovnává?
Samozřejmě to společnost naprosto proměnilo. Možná byste v Norsku našel pár chudých lidí, ale dělnická třída naprosto vymizela. Bude ještě chvíli trvat, než se to všechno usadí. Je to nálada Klondiku. Není nezaměstnanost, dokonce k nám chodí pracovat ze Švédska.

Je vůbec nějaký politik, který by dokázal tento blahobyt narušit?
Ne... Ale vlastně máme jednu populistickou stranu, která říká, že se nemají peníze z ropy šetřit do budoucna, ale ihned utratit ve prospěch obyvatel, a že všichni přistěhovalci mají být zase odstěhováni... A také jsou oblasti, které na tom nejsou tak dobře – třeba kultura. Všeobecně se ale dá říci, že si nikdo nepřeje žádné změny. Norsko není žádná zábavná země, kde by se něco dělo, na to je příliš bohatá.

To se pak ani umělcům nemůže dařit, když se mají tak dobře.
Většina z nás si opravdu nemůže stěžovat. Šedesát spisovatelů si vloni rozdělilo dvacet milionů norských korun od státu.

To je svérázný způsob tlumení vlivu kultury. Kolik z těch peněz utratí spisovatelé ve vinmonopoletech – obchodech s alkoholem?
Myslím, že dost, protože alkohol je u nás drahý.

Váš otec byl jedním z haugiánů, kteří putovali po norském venkově a kromě čtení a výkladu bible se také zabývali potíráním alkoholismu. Jaké místo má toto hnutí v současné norské společnosti?
Už není tak rozšířené jako dřív, do poloviny 20. století tímto hnutím Norsko ovšem velmi žilo. Má generace ještě tyto činovníky pamatuje. Většina lidí je dnes členy norské státní církve.

Člověk prožije život a teprve když rodiče umřou, zjistí, že se jich na plno věcí nestačil zeptat. Byl toto základ pro vznik Příběhu matky a otce?
Jistě, protože o spoustě věcí se u nás doma nemluvilo. Především o tom, že matka měla dítě s německým vojákem – mysleli si, že by to pro nás byla zátěž. Bylo to stigma, těmto ženám se říkalo „německé děvky“, přičemž deset až patnáct procent z nich byly skutečně prostitutky, ostatní se zkrátka zamilovaly... Je šedesát let po válce, a stále se o tom příliš nemluví. Za ty dva roky, které uplynuly od vydání Příběhu matky a otce, jsem měl opravdu mnoho čtení a vždycky za mnou na konci přišel nějaký člověk a řekl mi, že on je také potomek „německé děvky“. Je to velmi dojemné.

Napsal jste životopis Nordahla Griega. Čím byl tento autor pro vás pozoruhodný?
On byl komunista a v roce 1934 jel do Moskvy a dokonce obhajoval tamní procesy. Za války ovšem odešel s norskou exilovou vládou do Londýna a začal psát básně oslavující norského krále, který byl tehdy symbolem odporu. Stal se pilotem a při bombardování Berlína byl sestřelen a zabit, takže se stal norským mučedníkem. Mě tedy zaujal jeho život. V Berlíně má dokonce hrob, nyní objevili jeho ostatky a je snaha převézt je do Norska. Identifikovali jej podle zubů.

Předpokládám, že podle bytelné plomby z Moskvy.
Přesně tak... Měl zlaté korunky, ale také obyčejné plomby právě z doby, kdy byl v Moskvě. Vy jste to věděl?

Advantage Consulting, s.r.o.
SPECIALISTA/TECHNIK BOZP

Advantage Consulting, s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat: 30 000 - 60 000 Kč