Bubeník z nejlegendárnějších se chystá znovu zabydlet v Rock’n’rollové síni slávy. Už ji dávno, přesněji od roku 1988, obývá jako člen The Beatles. Ale tentokrát, 18. dubna v Clevelandu, bude do prestižní společnosti uveden coby sólista. Jakoby navzdory podceňování (jak by ne, když má tu smůlu být srovnáván s bývalými spoluhráči ve „Fab Four“) jeho samostatné muzikantské dráhy. Osmnácté studiové album vynesl Ringo Starr jako vhodně načasovaný trumf.
Název desky, kterou Ringo Starr točil ve svém domácím studiu a sám produkoval, vystihuje hodně. Písně na Postcards From Paradise (Pohlednice z ráje) působí jako záblesky vzpomínek z dob, kdy se vše zdálo „v pořádku“, protože na špatné zapomínáme a mládí si idealizujeme. Zároveň v sobě nesou nostalgii z pomíjivosti, tolikrát umělecky zpracovaný pocit ztráty ráje.
Písně ze střípků minulosti
Na albech z posledních let Ringo Starr často vzpomíná na „zlaté časy v Liverpoolu“. V písni In Liverpool (2012) se vrací do dětství, ve skladbě The Other Side Of Liverpool (2010) do časů před Beatles, do textu Liverpool 8 (2007) vložil svoji autobiografii z dob nejslavnější kapely. Reminiscence pokračují i na novém albu. Úvodní kompozice Rory And The Hurricanes pojednává o skupině, se kterou hrál Ringo před nástupem do Beatles. A titulní text Postcards From Paradise poskládal bubeník a zpěvák rovnou z citátů veršů Beatles i svých starých hitů. Narazíte v něm na odkazy dvaceti sedmi písní Beatles, počítáme-li i coververzi Twist And Shout či kus Bad To Me napsaný Johnem Lennonem a Paulem McCartneym pro Billyho J. Kramera & The Dakotas, a dvou Ringových.
Ringo Starr: Postcards From ParadiseUniversal Music, 2015 Celkový čas: 43:57  Ringo Starr: Postcards from Paradise |
Mimochodem, k Fab Four se Ringo vrací nejen v písních. V březnovém rozhovoru pro časopis Rolling Stone teoretizoval, že kdyby se John Lennon a George Harrison dožili dneška, nevypadala by myšlenka obnovení kapely nereálně: „Vždy jsme o tom mluvívali. Myslím, že pokud by nám byl dopřán dostatek času, dali bychom to zase dohromady.“ Když už reunion Beatles nepadá do úvahy, nevynechá Ringo alespoň žádnou příležitost spolupracovat s Paulem McCartneym. Vystoupí spolu i během zmíněného uvedení do Rock’n’Roll Hall Of Fame.
Vzpomínkám v textech odpovídají i použité muzikantské prostředky. Ringo ovšem nežije zcela v minulosti a nehraje pusté retro sebe sama. Spíš se snaží pojímat odkaz hudby 60. let současnějším rockovým zvukem. Což dnes vlastně dělá i plejáda muzikantů, kteří ve „swingujících šedesátých“ dleli na houbách. V Ringově podání působí přirozeně, i když například v potemnělé písni You Bring The Party Down rytmika „táhne“ směrem k moderním klubovým groovům, zatímco „indické“ sitárové samply přivolají myšlenku na George Harrisona. Vydařilo se také reggae Island In the Sun s lehce moralizujícímobsahem, vybočujícím z idylického vyznění celku. Vnitřní prosluněný ostrov „nenajdeš ani ve whiskey, ani v drogách“, zpívá Ringo o vlastních životních škobrtnutích.
Chtěl bych mít kapelu ze samých superStarrs
Ringo Starr nepatří k výjimečným skladatelům a textařům ani rodilým pěvcům, sází spíše na přímočarost, na prostou předvídatelnost a sdílnost písní. Ale krom toho, že je odzbrojující a přesvědčivě „milý“, má dar dobře si vybrat spoluhráče a spoluautory písní. Pojmenování Ringovy personálně proměnlivé doprovodné kapely All-Starr Band, používané od roku 1989, přitom není jen slovní hříčkou. Bubeníkovi Beatles se neodmítá a služby mu rádi prokazují skutečně hvězdní hudebníci. Což pochopitelně platí i pro album Postcards fromParadise. Nechybí jeden z nejvěrnějších Ringových souputníků, kytarista Joe Walsch (známý krom sólové dráhy z kapel Eagles a James Gang), přispěli kytarista a zpěvák Peter Frampton (Humble Pie, The Herd), kytarista Dave Stewart (Eurythmics), pianista Benmont Tench (Tom Petty, Bob Dylan, Johnny Cash) či multiinstrumentalista a producent Todd Rundgren (právě on autorsky vypomohl Ringovi s titulní písní). Už jejich vstupy zaručují dostatek muzikantské invence. Zároveň má kapelník dostatek soudnosti, aby nahrávku nezahltil hlasy příliš velkého množství konkurenčních kohoutů.
Jako celek Postcards from Paradise sice nepředstavuje výjimečné dílo současné populární hudby, ale Ringovi přímočará nostalgie sluší. V závěrečném jásavě nabádavém popěvku Let Love Lead mu znovu uvěříme, že celoživotní propagování hippie ideálů míru a lásky myslí upřímně, a pokud v tom spatřujeme naivitu, pak naivitu hezkou. A jelikož se pohlednice posílají pro radost, bez ambicí dělat z nich vysoké umění, je všechno v naprostém pořádku. Ringovy decentní pozdravy ve schránkách posluchačů neurazí.
