Nejprve malé opakování: Moravan, světoobčan a vlastenec Alfons Mucha vytvořil před válkou dvacet pláten Slovanské epopeje pro Prahu, jež mu symbolizovala celý národ. Požadoval však, aby pro cyklus byl vybudován vzdušný a prostorný pavilon, nejlépe na Petříně, tedy blízko Hradu. Pavilon, jak známo, nikdy vybudován nebyl. Plátna visela od roku 1963 na zámku v Moravském Krumlově, což většina veřejnosti objevila až loni na jaře, kdy začala "válka o epopej".
Jízdárna na Pohořelci
Její historie dosud neskončila, poslední kapitolou zatím je právě probíhající spor, kde by se mělo rozbalit pět v létě srolovaných pláten, jež už – po protestech Krumlovanů – nebyly odvezeny z krumlovského zámku a nyní v něm mrznou. Moravané se brání převozu do Prahy, neboť v tom vidí českou lest, Češi trvají na tom, že jen v Praze lze rozbalovat.
ČTĚTE JINDE: |
Ať tato epizoda dopadne jakkoli, nikdo není nyní schopen říci, kde bude cyklus za rok, za pět nebo deset let umístěn. Těžko zvrátitelnou skutečností je, že právně náleží plátna Praze a vykonavatelem tohoto vlastnictví je Galerie hlavního města Prahy. Stejně tak nikdo nevyvrátí, že Praha žádný pavilon za sedmdesát let nepostavila a s výjimkou dvorany ve Veletržním paláci, v níž se počítá s dočasným umístěním – nemá v tuto chvíli ani prostory, v nichž by mohla celý cyklus dlouhodobě vystavit. Možná že by se na tom mohlo něco změnit.
Vystoupíte-li z tramvaje číslo 22 na stanici Pohořelec před budovou Gymnázia Jana Keplera a sejdete asi sto metrů podél rušné silnice, tam, kde začíná "miničtvrť" Nový Svět, ocitnete se v terénní prohlubni, jež tam zůstala jako stopa po důkladné barokní fortifikaci Hradu. Po levé straně si všimnete podlouhlé, žlutě omítnuté budovy sevřené mezi bastiony. Když stanete před ní a obhlédnete ji, možná vás napadne, jaký by to byl úžasný prostor pro něco výjimečného. Třeba... třeba pro galerii. Tím objektem je bývalá hradní vojenská jízdárna, solidní c. a k. stavba asi z 80. let 19. století, jejíž architekt je nejspíše anonymní, ale na první pohled odvedl slušnou inženýrskou práci. Již desítky let ji využívá Správa pražského Hradu jako sklad, depozitář a lapidárium. Je v dobrém stavu a na zajímavém místě.
Úklid po Blance
Ten plán učinit z jízdárny na Novém Světě galerii existuje už pár let, ale zatím jen jako polotajná idea a zbožné přání. Před pěti lety provedla první sondy, zda by objekt technicky vyhovoval, architektka Jarmila Plocková, dcera spisovatele Jiřího Muchy (syna Alfonse), a spolu s architektem Petrem Fuchsem, který se podílel na rekonstrukci Muchova rodného domu v Ivančicích, vypracovali první rozvahu. S představou, že by Slovanská epopej mohla nalézt přístřeší právě tady, seznámili i magistrát, ale v roce 2005 na vážné úvahy o budoucnosti Epopeje bylo ještě příliš "brzy" a návrh zůstal nepovšimnut. Nebylo to, jak se říká, "v agendě".
Historik architektury Zdeněk Lukeš, pracující od začátku 90. let na Hradě, objekt a jeho okolí samozřejmě dobře zná. Říká, že už za Václava Havla existovaly úvahy, jak tento romantický, avšak kdysi i nyní dosti zanedbaný, kout podhradí oživit a jaké pro ně najít využití. Plánovalo se, že by se tam zřídila galerie nebo hudební sál, ovšem kamenem úrazu se už tehdy jevilo komplikované vlastnictví okolních a přiléhajících pozemků. Některé bastiony vlastní ministerstvo obrany, jiné ministerstvo zahraničí, některé pozemky Praha 6.
Nyní by záležitost mohla dostat novou dynamiku. Paradoxně k tomu může přispět kontroverzní stavba tunelu Blanka, která rozryla krajinu jen o pár set metrů dál. V souvislosti s jejím dokončením se počítá s "velkým úklidem", který by spočíval také v rekultivaci celého širokého pásu počínajícího u Písecké brány a končícího až na Pohořelci.
Tato mimořádně cenná hradební zóna, jež dnes působí jako chaotická, pro běžného chodce jen těžko přístupná mozaika ohrad, parcel, zahrádek, uzavřených bloků a ovšem více či méně zachovalých zbytků barokních fortifikací, by vyžadovala kultivaci, která by z ní učinila podobně přátelské místo, jaké nyní nabízí areál Vyšehradu. Projekt revitalizace parku mezi posledními dvěma bastiony u Pohořelce ostatně již probíhá na náklady městské části Praha 6. Podle sdělení architekta Václava Králíčka, poradce ředitele Útvaru rozvoje hlavního města Prahy, připravuje tento úřad ověřovací studii, jejíž součástí by bylo zapojení jízdárny do celkového parkového využití pásu opevnění.
Nejnej pro Epopej
Podle architekta Králíčka lze cenu rekonstrukce jízdárny a její přeměnu v moderní galerii odhadovat v rozmezí 250 až 350 milionů korun. Svými rozměry 60 × 30 metrů by se "novosvětská" jízdárna stala nejrozsáhlejším výstavním sálem v Praze. Pokud by zde nalezla svůj domov Epopej, což ale není podmínkou – pak by se oněch dvacet mohutných Muchových pláten sem s přehledem vešlo a ještě by zůstal slušný prostor pro obměňující se výstavy. Třeba i pro ty, které se dosud Praze vyhýbaly, mimo jiné také proto, že Praha nemá dnes patřičně velký a klimaticky vybavený prostor. Jeho dostatečné rozměry by třeba i umožnily, že by se plátna mohla snáze půjčovat, neboť by odpadly obtíže s balením a vynášením, jichž jsme byli svědky při pokusu o transport z Moravského Krumlova. Protože na Epopej se člověk přijde podívat jednou, možná dvakrát, za život, kombinace stálé expozice a obměňujících se výstav by umožnila, aby galerie mohla fungovat jako živé a přitažlivé místo. Nejen pro turisty, ale právě i pro domácí publikum.
ČTĚTE JINDE: |
Důležitou součástí obnovy okolí by bylo nalezení způsobu, jak se k němu bezpečně dostat: v současnosti musíte přebíhat frekventovanou silnici, na níž není v současnosti ani přechod. Architekt Králíček uvažuje o jakémsi tunelu pro pěší, který by zároveň elegantně spojil vlastní areál Hradu a Nového Světa s Pohořelcem.
Rozloučení s Hradem
Své důležité, ba rozhodující slovo k projektu bude mít Správa Pražského hradu a s ní zcela jistě i prezidentská kancelář. Jak známo, prezident Klaus dal několikrát najevo, že se domnívá, že Epopej by mohla a měla zůstat v Moravském Krumlově. Bez ohledu na sympatie ke krumlovským patriotům je nutno přiznat, že stav tamějšího zámku se stává neudržitelným a tak jako tak bude nutné díla přemístit.
Před pár dny adresoval pražský primátor Bohuslav Svoboda na Hrad prosbu, aby Správa pomohla odborníkům z magistrátu vypracovat ověřovací studii, zda je plán vůbec reálný a realizovatelný. To by měla být první etapa, v níž by vznikly podklady pro zadání architektonické soutěže. Na ní by se mohla a měla podílet Česká komora architektů s ministerstvem kultury.
Konzervativněji založeného prezidenta by mohlo uspokojit, že by nešlo o vytvoření nové, dráždivé kreace a la Kaplický, nýbrž o opravu a znovuoživení docela pěkného, ale jaksi stranou odstrčeného kousku Prahy. Nechceme tu Hradu nic našeptávat, ale mohl by to být docela zajímavý způsob, jak by se současný prezident mohl se svým, dočasně mu svěřeným Hradem, rozloučit.
