12. května 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

O krásách bezpilotního bombardování. Shazování bomb je nebezpečně bezpečné

Inscenace O krásách bezpilotního bombardování (2019). Realizační tým: Nina... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Inscenace O krásách bezpilotního bombardování (2019). Realizační tým: Nina... | foto: NOD

PRAHA Divadelní soubor 11:55, působící v generačně spřízněném prostředí Divadla NoD, pokračuje ve své inscenaci O krásách bezpilotního bombardování, jež vznikla pod patronací přizvaného týmu Nina Jacques – Boris Jedinák – Jan Tomšů – Ian Mikyska, v politicky zaměřené tvorbě.

Po obsahově i provedením poněkud bezradných satirách Městečko Fake News (2017) a Pravda o 17/11 (2018) přichází tentokrát s tématem, které působí neokoukaně a přitažlivě: dronů, jež slouží při vojenských operacích k co nejpřesnějšímu bombardování protivníkových cílů.

Tvůrci (aniž ovšem rozumně zpochybňují prostředky či dokonce vojenské operace jako takové) si všímají odvrácené strany takového způsobu boje a poukazují na to, že v době „rozkolísávané“ demokracie, jako je ta dnešní (a především ta trumpovská), může hrozit zvýšené nebezpečí jeho zneužití.

Počítačová hra s kávičkou a žehlením

Inscenace předvádí na třech operacích americké armády na Blízkém východě chybné využití (zneužití) dronů. Čerpá z autentických materiálů a snaží se je převést do divadelně účinné formy. Inscenátoři především poukazují na vysokou míru odosobnění takto vedených operací; na napětí, které vzniká mezi technologicky vyspělými prostředky a jejich doslova a do písmene domáckým řízením.

Příslušní vojáci vedou operaci (na obrazovkách sledujeme pohyb dronů jakoby z jejich pohledu či detekujeme místa, kde zasáhly) – a zároveň popíjejí kávu či žehlí. Žádné autentické lidské nasazení (a hrdinství), jde vlastně jen o jakousi počítačovou hru, při níž nehrozí reálné nebezpečí. Jaký potom div, že „nadržení“ vojáci mohou snadno chybně vyhodnotit informace a zasáhnout i tam, kde nebylo třeba. Výstup, přibližující jednu z takových operací, při které byl zasažen nevinný konvoj, je na scéně proveden v lehce nadsazené podobě – zároveň však při něm mrazí.

O krásách bezpilotního bombardování má spíše charakter konceptu než inscenace s pevným tvarem. Předkládá k tématu jednotlivé střípky – a, diváku, vyber si. Ne všechny jsou dostatečně divadelně přesvědčivé jako výše zmiňovaný (a zvlášť z hlediska hereckého provedení má inscenace poměrně velké rezervy) a nejeden by šlo jakožto příliš rozbíhavý oželet (jako například scénku dvojice vojáků hrajících zaníceně „naživo“ jakousi bojovou počítačovou hru).

Inscenace je – obecně – zbytečně překomplikovaná. Linku neustálého zcizování, přiznávání divadelnosti (jako když zvuk letícího dronu představuje pískající varná konvice) lze ještě akceptovat – dnes ostatně, při takto nastaveném konceptu, tímto způsobem tvoří (jak se můžeme přesvědčit při každoročním pražském festivalu německých divadel) prakticky každé divadlo. Zbytná tu je ale například zcela jistě rovina interního odkazování k životu a činnosti souboru, která sice může působit zábavně (jako ve scéně souborové schůze), ale celkové sdělení podstatněji neobohacuje; jde o reziduum, které se (po úspěšné absolventské práci členů souboru na DAMU Regulace intimity) objevuje v prakticky každé inscenaci 11:55.

Shrnuto: O krásách bezpilotního bombardování není bez kazů; oproti předchozím inscenacím souboru tu lze ale zaznamenat – zvláště díky jejímu přesnějšímu a objevnějšímu zaměření – umělecký pokrok.

O krásách bezpilotního bombardování.

Inscenační tým: Nina Jacques, Boris Jedinák, Jan Tomšů, Ian Mikyska

11:55, premiéra 29. 3 v Divadle NoD Praha

Martin J. Švejda, divadelní kritik

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!