Text kronikáře Zdeňka Svěráka, na kterém spolupracoval s grafikem Jaroslavem Weigelem, provází čtenáře historií divadla od počátků až po současnost, seznamuje s osobnostmi, které jím prošly, a nabízí příběhy veselé i vážnější. Kniha je seřazena chronologicky podle vzniku jednotlivých her. Každou provází bohatá fotografická i obrazová dokumentace dokumentující i občasné proměny jejich obsazení.
Zdeněk Svěrák s knihou Divadlo Járy Cimrmana.
Ovšem prvorozená sestra této publikace nazvané „Divadlo Járy Cimrmana, divadlo, které se proslavilo“ se jmenuje Génius, který se neproslavil. Vyšla v červnu 2010 jen pár dnů poté, co spoluzakladatel této scény Ladislav Smoljak po dlouhé nemoci zemřel, a obsahovala dokumenty o tomto všestranně nadaném Čechovi i jeho současnících.
„Tato mapuje historii divadla, které bylo založeno, aby českou veřejnost s jejím nepochopeným velikánem seznámilo,“ vysvětlil Svěrák. Však také jedna z prvních fotografií dokládá atmosféru večera, kdy se v sále Malostranské besedy za svitu petrolejových lamp 4. října 1967 jeho členové poprvé představili pražskému publiku hrou se zpěvy a tanci Akt.
Knihu doplňuje DVD Ze hry do hry
Divadelní představení na DVD ke 40. výročí této scény nazvané Ze hry do hry nabízí směs nejslavnějších scén z inscenací populárních cimrmanologů. Faksimile dokumentů obsahují například původní protokol o vzniku Divadla Járy Cimrmana, obal jeho první vydané desky s hrou Dlouhý, Široký a Krátkozraký, dopis ideologické komisi ONV Praha 10 s další obhajobou existence této scény či autentické návrhy kulis a kostýmů pro hru Lijavec v kresbě Jaroslava Weigela. Připojeny jsou také dopis Zdeňka Svěráka a manažera souboru Václava Kotka předsedkyni svazu dramatických umělců Jiřině Švorcové či plakát zvoucí na představení hry Záskok na jevišti „zlaté kapličky“.
Kniha Divadlo Járy Cimrmana
Divadlo Járy Cimrmana od prvního představení v Malostranské besedě vystřídalo řadu působišť. Hrálo v podzemním sále Reduty i v Braníku a pak si jeho členové upravili nevlídný sál kulturního domu Solidarita. K prvnímu dobrovolnému stěhování došlo až po listopadu 1989 - od 4. října 1992 za nimi milovníci jejich chytrého humoru chodí do Žižkovského divadla. Vybrat si mohou z patnácti inscenací, z nichž Vyšetřování třídní knihy a Hospoda na Mýtince dosáhly více než jedenácti set repríz.
