27. srpna 2019 15:30 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

‚Obsáhlé stupnice sexuálních vzrušení.‘ Na festivalu v Benátkách má premiéru Machatého Extase

Hedy Lammar ve filmu Extase. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hedy Lammar ve filmu Extase. | foto: archiv Národního filmového archivu

BENÁTKY/PRAHA Filmy Gustava Machatého jsou vskutku do značné míry oasou v šedivé poušti českého filmu.“ Touto výmluvnou větou začíná v Lidových novinách recenze snímku, který má dnes obnovenou premiéru v předvečer slavného festivalu v Benátkách.

Tu původní českou měl na počátku roku 1933 a zkratka -u- (Antonín Jaroslav Urban) tehdy o jeho režisérovi psala: „Také jeho nový film Extase potvrdil, že máme v Machatém režiséra, který má evropský vkus a mezinárodní úroveň, byť by přinášel ve svých pracích spíše pečlivě propracované zkušenosti jiných než své vlastní výboje.“

Hedy Lamarrová ve snímku Extáze (1933). Režie: Gustav Machatý.
Hedy Lammar a Albert Mog jako Eva a Adam ve filmu Extase.

Těžko ovšem nezajít na film, o němž recenzent píše následující: „H. Kieslerová v úloze Evy vymyká se běžnému typu filmových hvězd, postrádajíc oné naparfumované a symetrické krásy, na niž jsme si zvykli hlavně pod vlivem amerických filmů. Má tvárný obličej, na němž dovedl režisér rozehrát obsáhlé stupnice sexuálních vzrušení.“

Bylo by však mýlkou domnívat se, že se Extasi dostalo jen chvály. I recenzent LN hned v další větě přitvrzuje: „Rogos v roli jejího manžela podal výstižnou a pečlivou charakteristiku pedantského manžela, nezvládl však nijak přechody do tragického tónu, což bylo ovšem při naivnosti libreta v této věci velmi obtížné.“ A už o něco výše hledá na filmu vysloveně mouchy: „Ale nebylo by správné zamlčet, že Machatý nadužívá různých náznaků a detailů a že je na několika místech opakuje na úkor akce. Je to na příklad častá hříčka s mouchami, jimiž zobrazuje duševní stavy svých herců.“

Extase a sovětská vejce

Na četbě těch dávných pochval a výtek je zajímavé nejen to, jak dobová kritika zhodnotila samotnou Extasi, ale jak se s odevzdaným zklamáním vyjadřovala o obecné úrovni tehdejšího českého filmu. V Národních listech uvádí zkratka -radši- (Radovan Šimáček) v souvislosti s Extasí následující postřeh: „Naší filmové kritice bývá často vytýkána přílišná ostrost, s níž se staví vůči československé filmové produkci. (...) Jest jisto, že některé filmy zasloužily by si více podpory kritiky a jsou opět jiné, o jejichž hodnotách pochybují i sami producenti. (V takovém případě ovšem nic nezachrání, snaží-li se producenti potom po předvedení filmu na poslední chvíli, když již ručička ukazuje 5 minut přes dvanáct, získati si novináře pozváním k poradnímu obědu.)“

Extasi počítá -radši- mezi filmy, jež by měla kritika podpořit, s lítostí však shledává, že se tak začasté neděje: „Není třeba přijímati ,Extasi‘ s extásí, avšak bylo by dobře, kdyby byla přijata aspoň s částí toho nadšení, s kterým část obecenstva tleská, když sovětská slepice snáší sovětská vejce v rámci pětiletky.“

Sovětská vejce už jsou z kurzu (zase se obdivují jiné věci), obecně je však tehdejší situace až nápadně podobná té dnešní. V Benátkách bude letos po dlouhých letech soutěžit český film, Marhoulovo Nabarvené ptáče, jež ale rovněž nelze považovat za typického reprezentanta české produkce (tím je spíš slaboduchá komedie Přes prsty, která právě dorazila do kin). Snad ten ambiciózní projekt umožní napsat aspoň totéž, co psala značka -u- o Extasi: „V celku vzato, je Extase nesporně z těch českých filmů, jež snesou kritiku.“

Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky