Lidovky: První singl Vzpomínej jste vydala v roce 2012. První desku ale vydáváte až teď. Proč ta prodleva?
Tehdy jsem se potkala s Jelenem (kapela Jelen, pozn. aut.), natočili jsme písničku Tančíme spolu a začali jezdit na koncerty. Všechno ostatní bylo upozaděno. Během těch let jsem si ale stejně psala písničky, básničky a schovávala si je do šuplíku. Teď přišel čas jít s tím ven.
  |
Lidovky: Jak se pozná, že uzrál čas?
Napsala jsem takových šedesát, sedmdesát věcí, ale nebyla jsem si jimi jistá. Jsem perfekcionistka a pořád jsem s tím nebyla spokojená. Když jsem se dobrala k písním, které mi přišly hotové, a měla jsem pocit, že v nich říkám přesně to, co chci, tak jsem je s kapelou natočila. Viděla a slyšela jsem je pohromadě a došlo mi, že z nich musí být deska.
Lidovky: Je to taková pestrá žánrová směsice.
To ano, jsou tam rychlejší věci, pop i kousky s balkánským nádechem. Do nějaké škatulky se to asi úplně zařadit nedá. Kdybych musela sama sebe nějak označit, asi bych řekla songwriter. V cizině se to používá běžně, jen to neberou vysloveně jako označení písničkáře, ale člověka, co si svou hudbu zkrátka a dobře vytváří sám.
Lidovky: Zmiňujete Balkán a ví se o vás, že ráda cestujete. Jak moc vás to ovlivňuje?
Určitě mě to ovlivňuje. Ráda cestuju do takových divočejších míst, ačkoliv si samozřejmě dávám pozor na bezpečí. Jezdím směrem na východ. Gruzie, Rumunsko, Balkán, Palestina… Tam potkávám lidi, kteří jsou v muzice u kořenů. Hrají na národní nástroje, jsou otevření a divocí. Člověk to určitě nasaje.
Lidovky: Zhudebňujete vlastní básně. Která z těch písniček na nové desce je pro vás tedy taková nejosobnější?
To je těžké, ale asi bych řekla, že Divoká. To je totiž píseň o mně. Není o vztazích, žádných konkrétních situacích, ale o tom, co od života čekám a chci.
Lidovky: V Divoké hostuje David Stypka. Jak probíhala spolupráce?
S Davidem se známe už pár let, s Jelenem nám jel na turné jako předkapela. Je to velmi talentovaný člověk. Když jsem se rozhodovala, kdo by to se mnou mohl zpívat, byl první volbou. On je taky jediný, kdo mi textově do desky zasáhl. Nemohla jsem přijít na refrén písničky V Paříži, poprosila ho a dokončili jsme tu píseň společně.
Lidovky: Celá deska se jmenuje Sami. Proč zrovna takový název?
Já jsem poslední čtyři roky poprvé v životě žila samotu. Cítila jsem to tak. Zároveň jsem si říkala, že jsme všichni propojení, nikdy nejsme sami. Jsme na síti, Facebooku nebo Instagramu.
Do jaké míry to ale znamená, že skutečně nejsme sami? Člověk má pocit, že je stále s někým, ale pořád je sám, pokud není v reálném světě. Pro mě je samota mnohorozměrné téma. V té stejnojmenné písničce to má ještě ten rozměr, že i člověk ve vztahu se občas cítí sám a neví, co s tím má dělat.
Lidovky: Lidské vztahy jsou na desce ústřední téma.
To určitě. Je to o lásce a o tom, co se ve vztazích děje. Všechny ty příběhy nejsou moje, ale jsou vždycky osobní. I když jsem je třeba neprožila já, prožil je někdo mně blízký.
Lidovky: 1. října vyjde klip k písni Zničená zem. Tam se taky jeden vztah rozpadá.
Ta písnička je o tom, že dva lidi bojují o vztah z posledních sil. Je to těsně předtím, než to chtějí vzdát.
Lidovky: Když umělec do světa posílá své první „dítko“, bývá třeba i nervózní. Cítíte něco takového? Obáváte se reakcí?
Jsem trochu nervózní, ale klid převažuje. Je to díky tomu, že jsem si počkala a tu desku udělala přesně tak, jak jsem chtěla. Doufám, že si svoje posluchače najde.
Lidovky: Jak moc producent Ondřej Turták (ODD) do desky zasahoval?
Když to slyšel poprvé, tak řekl, že do toho nechce sahat, že je to hotové. Pak jsme nad tím seděli a já navrhla něco vyzkoušet. Pak zase navrhl něco Ondra. Znělo to skvěle. Určitě se do té desky hodně otiskla ta spolupráce s ním.
Lidovky: Máte vymyšleno, jak bude vypadat Vaše další deska?
To mám. Ve chvíli, kdy byla hotová ta první a já věděla, že už do ní nemůžu zasáhnout, začala jsem přemýšlet o další desce. Představila jsem si i ty další třeba tři roky času, než ta vznikne. Těším se na ten proces.
Lidovky: Jsme v nelehké době, ale máte nějaké plány na křest nebo koncerty k novince?
Plány máme velké. Jaké z nich nám budou umožněny, to je jiná otázka. Chtěli bychom 17. února v Malostranské besedě desku pokřtít. Na podzim jsme měli jet jako předkapela Jelenovi a na konci listopadu jsme měli hrát s Davidem Stypkou. Jestli to vyjde, nebo ne, to nedokážu říct.
Lidovky: Čtete poezii?
Čtu, ale začala jsem ji číst poměrně pozdě. Jako prvního jsem v patnácti četla Ortena. Petr Petříček píše krásné věci. Skvělá díla má i celá řada mladých českých básníků, jen o nich není tolik slyšet. Také mně vychází básnická sbírka.
Lidovky: Vážně?
Vychází na jaře v ostravském nakladatelství Bílý Vigvam. Mám plán, jak to bude vypadat, ale detaily ještě nechci prozrazovat. Ráda si na věci počkám.
Lidovky: Jak vnímáte vliv koronaviru na hudební scénu tady?
Nemůžu to stále pochopit. V Brně skončily Metro i Fléda. To jsou moje nejmilejší místa a tohle je sežralo. Je mi z toho upřímně smutno. Mám pocit, že se všichni umělci cítíme odsunutí na poslední kolej. Že stát nezajímá, co bude s kulturou. Nejde o jednotlivce, ale o celý sektor.
Vláda se chová, jak kdyby kultura byla úplně to nejvíc postradatelné. A to je smutné, protože smutný by byl bez kultury i svět. Doufám, že všichni spojíme síly a nedáme se. Já se snažím podporovat všechny kolem sebe. Kupuju si cédéčka nebo lístky na koncerty dopředu.
Lidovky: Máte tip, jak se zabavit v karanténě?
Byla jsem s rodinou a se svým psem. Cvičila jsem jógu, chodila na procházky do lesa, četla jsem si, hrála na kytaru a učila se se sestrou angličtinu. Dovedu si představit asi miliardu věcí, co se dají dělat. Naposledy jsem se nudila, když mi bylo třeba dvanáct.
