Tolika lidem drahá Zogatka, jak se všeobecně a srdečně říkalo, byla v posledních letech (již podruhé, poprvé tomu bylo v 90. letech) ředitelkou Českého centra v Bratislavě. Byl to však jenom důsledek její mnohaleté činnosti, kdy se spíš spojovala s konkrétními osobnostmi než s institucemi. Z těšínského Jablunkova přišla v osmdesátých letech do Brna. Organizovala tu mnohé na hudební scéně: nutnosti jednat napůl ilegálně se naprosto nelekala, pokládala podporu kultury a undergroundu za něco nutného a přirozeného. Scéna s Ivou Bittovou, Pavlem Fajtem, skupinami Dunaj, E nebo Ještě jsme se nedohodli se rozvíjela díky Zogatčiným impulzům. Jednala a mluvila s pevnou, vážnou tváří, zároveň nebylo možné nevycítit její srdečnost. „Punkerka se srdcem mámy,“ vystihla ji kurátorka Barbora Šedivá.
Lenka Zogatová
Legendou se stal koncert velvetovské Nico v Brně-Kníničkách, který Lenka zorganizovala v roce 1985. Místní hospodský sál pronajala pro „skupinu z Jihlavy, která zpívá anglicky“: autobusem dovezení umělci a fanoušci tak mohli zažít v těch letech ojedinělý dotek rockové svobody a psychedelie. K osudu Zogatové jaksi typicky patří, že sama koncert neviděla: na přání Nico pro ni sháněla po okolí čerstvé mléko – což o víkendu v zemi bez večerek nebylo snadné. Po letech vydala Zogatová záznam z koncertu na vinylu Nico v Brně.
Až na hranici vlastních sil
Je podivuhodné, kolik projevů účasti vzbudila zpráva o jejím úmrtí od střední i nejmladší aktivní generace. Lenka nikdy neopustila čerstvou kulturu, nebylo to pro ni myslitelné. Když viděla ve světě akční performance mladých básníků poetry slam, založila pro ně platformu u nás. S typickou velkorysostí při tom přehlédla, že prohazuje slova v titulu: pouze v Česku tedy máme díky ní slam poetry. Blízce spolupracovala s mnoha kapelami (Čokovoko, Midi lidi, Dva...). V Českém centru v Bratislavě vytvářela program už v období mečiarismu: proměnila je v místo svobody a odporu, propojovala české a slovenské tvůrce z různých oborů. Jistě i proto mělo její úmrtí na Slovensku okamžitý ohlas. „Ve svojí vášni šla až na hranici vlastních sil,“ napsal pro nezávislý Projekt N spisovatel Michal Hvorecký.
Blízkost umělcům a scéně měla u Zogatové mnoho podob. Včetně toho, že byla po léta dobrou neherečkou. V 80. letech ji J. A. Pitínský obsadil do legendární několikahodinové fresky Ananas, výkladní skříně tehdejšího alternativního Brna. Objevila se ve filmech Protektor, Polski film, Alois Nebel a Rozkoš. V souboru pro absurditu a „extrémní folklor“ Loutkové divadlo Československo hrála s Markem Danielem nebo Marií Ludvíkovou. Zpívala tu: „Moja duša došla do rite / tak si ma tam, ľudia, najdite / Poskládajte si ma z hovienok, / z krásnych snov a pekných spomienok.“
Zogatko, těch vzpomínek – a faktických úspěchů skutečné kulturní diplomatky – zůstává nepočítaně...
