Přitesáváním lidí do profilu a nemožnost vyjádřit svůj názor je cenzura jak vyšitá. Kdo má zájem, aby lidi drželi hubu a krok? Dřív to byli komunisté, jejich dnešní vliv je malý, tak kdo další má zájem na tom aby lidi byli "šťastni a spokojeni" ?

"dopis podepsal Matthew Yglesias, spoluzakladatel Voxu. VanDerWerffová uvedla, že se kvůli tomu v magazínu nyní cítí méně bezpečně..."

Myslím, že méně bezpečně se pro jejím prohlášení bude cítit hlavně Yglesias.

Emily teď bude každý den trnout, že ji šéfredaktor kopne do koulí

:)

Tak nevím, pokud někdo něco podepsal měl by to podepsat na základě daného textu a pak si za tím stát.

Jeden kolega v práci v roce 1989 měl napojení na disent a nejdříve přinesl text za osvobození Havla, který byl tehdy myslím ve vězení. Tak ten jsem nepodepsal, protože tam byla věta typu "Pana Havla znám jako ......" a já jsem o Havlovi v té době nevěděl nic. Když přišel o měsíc později s Několika větami tak jsem podepsal, protože v tom textu bylo vše jasné a neměl jsem s tím žádný problém.

Připomíná mi to Chartu 77, resp. ty tanečky okolo ní - jak někteří podepsali, a pak honem odvolávali, třeba i na základě toho, že se jim nelíbil někdo z jiných podepsaných.

Většinou ale proto, že si uvědomili, že jde o kariéru, ba i o práci...

Hrozně rád bych věřil, že je to začátek změny a probuzení Západu.

Obávám se, že to bude spíš jeden z posledních výkřiků svobody. Jde to zatraceně rychle. Moc rád bych se mýlil, ale možná už za pár měsíců budeme žít v otevřené totalitě.

Jaké "rasové prozření" potřebovala společnost? Co to je za nebetyčný nesmysl???

Svoboda slova je zde stále, odjakživa. Otázka má být položena však takto: mohu všechno NAPLNO říci? Neplatí nějaká "etika slova?" Jde skutečně o politickou etiku, novinářskou etiku, lékařskou etiku, ... VŠEOBECNOU ETIKU. Mluvit se má "rozumně", opatrně, ostražitě,...

Existuje třeba lékařská etika. Když lékař třeba zjistí, že pacient má velmi závažnou nemoc, tak co má nyní tomuto člověku říci? Pravdu, samozřejmě, ale nemůže s ním mluvit BEZOHLEDNĚ! A o to tady jde: o bezohlednost mluveného či psaného slova.

Lékař nemůže pojednou "vyděsit" nemocného pacienta, musí mluvit s ním zcela VÁŽNĚ, tj. opatrně. Postupně mu sdělí, že věc je vážná, ale že vždy existuje také nějaká šance na vyléčení a na nějaké uzdravení, což je také pravdivé. Zde se uplatňuje určitá "diplomacie", kdy "bolestnou" pravdu sdělujeme "po kouskách" a to je velké umění.

Přitom jde o úctu jednoho člověka ke druhému. A o to tady jde.

Úctu ke druhému člověku, to nelze přikázat zákonem, ani nějakou peticí a pod. To se musíme

To se musíme naučit.

No, zrovna tihle, tedy ... Já je chápu tak, že tou svobodou názorů myslí výhradně těch jejich. Ostatní názory jsou nepřípustné. Ale nešť. Už se perou ...

Současné útoky na bělošskou rasu mi začínají připomínat hon na Židy v době nástupu nacismu a Hitlera k moci.