Berg je tvárný, plastický jako trhavina a často stejně průbojný. A má svůj vzrůstající okruh příznivců a nadšených stoupenců, kteří jsou ochotni se tísnit ve zcela zaplněných prostorách místa přepadení, ohlášeného navíc svéráznou, efektní a na první pohled rozpoznatelnou grafikou bergovských upoutávek.
Pro jeden ze svých útoků, nazvaný "Drama antika – antické příběhy v hudbě", si Berg vybral v bývalé industriální zóně pražských Holešovic dosud "kulturně neupravenou" slévárnu, navazující na areál La Fabrica. Dramaturgicky se v tomto programu Berg rozmáchnul snad až příliš, když v tavicím tyglíku holešovické slévárny mísil tak rozličné hudební podoby antických příběhů, jako jsou barokní Händelovy předehry a stručné skladby Xenakise, Brittena a Hanzlíka. Zatímco Xenakisova Aroura svými skřípoty a hluky ideálně navodila zvukovou kulisu bývalého provozu slévárny, Händel by vyžadoval přece jen více souhry a preciznosti – je zřejmé, že na rozdílu ve specializaci na hudbu barokní a moderní něco bude. Ve výstupní kontrole odlitků tak nejlépe dopadla Brittenova Phaedra s mezzosopranistkou Evou Garajovou.
"Co je to Berg?"
Dobře se uvedla premiéra fragmentu opery Tomáše Hanzlíka podle dekadentního básníka Jiřího Karáska ze Lvovic Sen o říši krásy (mezzosopranistka Jana Dvořáková jako Krásný rybář a kontratenorista Jiří Mikušek, v roli Císaře). Příběh o říši, kde panovník musí být nejkrásnější, a když zestárne, je popraven a na jeho trůn usedne mladší adept, jehož krása se teprve vzpíná ke svému vrcholu, byl dráždivě umocněn nejen výkony sólistů, ale i syrovým prostředím původního provozu slévárny. Korespondoval s pointou Karáskova Snu: nový císař sice udělí tomu starému milost, ale věrný sluha starého císaře již tomu novému podal v číši smrtící jed.
Série produkcí Bergu naplánovaných na podzim 2009 slibuje v září nad jímkami bubenečské kanalizační čistírny Kruh - program s tancem na hudbu Johna Adamse nebo Luboše Fišera, v říjnu pak ve Španělské synagoze Cinegogu, kdy celovečerní němý film Hladová srdce zazní s živým doprovodem orchestru a novou původní hudbou Jana Duška. V listopadu se ve Veletržním paláci odehraje Černé na bílém v režii Skutru a konečně v prosinci budou mít posluchači příležitost se vznášet v Nebeské společnosti Michala Nejtka, Betty Olivera a Benjamina Brittena s Bergem v sále Martinů Lichtenštejnského paláce.
Pokud by v asociačním experimentu, kdy respondent má bez přemýšlení odpovědět na položenou otázku, byl dotaz "Co je to Berg?", pak za čtvrnáct let své existence se Bergu s neúnavnou manažerkou Evou Kesslovou podařilo, že většina návštěvníků jejich produkcí by patrně odpověděla: Mladí, hudbou posedlí profesionální muzikanti, kteří hledají nejen pozoruhodná místa pro své produkce, ale i repertoár, který jinde neuslyšíte, často originálně psaný právě pro ně a jejich dramaturgii nebo v českých premiérách. Kombinují hudbu s divadlem, filmem, baletem, pantomimou, videoartem, výtvarným uměním. Jsou zajímaví – a věří tomu, co hrají.
