Morávek oslovil Martina Donutila ke spolupráci poté, co ho viděl v představení Žádná celá nekonečno na pražské konzervatoři. Nyní v Huse na provázku vystupuje v roli mladého Leoše Janáčka v inscenaci nazvané Leoš aneb Tvá nejvěrnější.
Martin Donutil jako Amadeus v inscenaci Divadla Husa na provázku (foto ze zkoušky)
"Právě na 'provázku' skládám druhou maturitu," řekl Martin Donutil, který hraje na scéně, kde začínal i jeho otec. První rolí Miroslava Donutila na této scéně byl v roce 1973 Nikola Šuhaj v legendárním muzikálu Balada pro banditu; v angažmá tu zůstal až do roku 1989. Není to první "rodinná" spolupráce. Otec a syn Donutilové společně hostují také v pražském Národním divadle v úspěšné inscenaci Goldoniho komedie Sluha dvou pánů.
Amedeem si Morávek splnil sen
"Potěšilo mě, že Mirek Donutil kývnul k současné spolupráci ještě v době, kdy byl členem Národního divadla. Tedy ještě předtím, než v souvislosti s náhlým odvoláním ředitele Jana Buriana bývalým ministrem Jiřím Balvínem dal výpověď a na české první scéně se teď objevuje jen jako externista," řekl režisér Vladimír Morávek.
Morávek si uvedením Amadea splnil sen. Původně totiž tento titul připravoval v pražském Divadle na Vinohradech, ovšem v únoru 2012 před nástupem nového vedení v čele s Tomášem Töpferem bývalý ředitel Jindřich Gregorini před zahájením zkoušek inscenaci zrušil. "Domnívali se, že inscenace bude úchylná, perverzní, divoká a měšťanstvo šokující, zatímco já tvrdil, že půjde o velký herecký koncert, který bude mistrovsky promlouvat o nejdůležitějších věcech Evropana," řekl Morávek.
Hra je součástí projektu Géniové a podvodníci
Brněnská inscenace se bude uvádět pod názvem Amadeus (tj. Milovaný Bohem). Půjde o první díl projektu brněnské scény Géniové a podvodníci. Jeho další částí bude opera Miloše Štědroně podle libreta Milana Uhdeho Moc Art aneb Amadeus v Brně, jejíž premiéra se uskuteční 10. dubna. "Souborné provedení obou částí bude poprvé uvedeno 21. června na mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové," uvedl Morávek.
Výchozím bodem příběhu o sváru dvou skladatelů je podle něj, zda lze mít rád světlo, když nám příliš intenzivně svítí do očí. "V naší inscenaci není zlo a dobro; jde o studii o rozpadu člověka, tedy Salieriho, následkem neschopnosti pokory. Jde o problém celé naší civilizace, která je málo pokorná," vysvětlil.
Podle Morávka, který na inscenaci pracoval s dramaturgyní Lucií Němečkovou, je salierovský příběh všeobecně známý - proto ho nechtěli vyprávět znovu, ale číst ho jakoby poprvé. Ovšem ne jako "košilatou historiku o nudě ve Vídni", ale jako podobenství existence na tomto světě, jako kunderovskou anekdotu na téma věčnosti a tajemství osudu.
"Inscenaci jsme věnovali Miloši Formanovi. Velkoryse nám dovolil pracovat na scénáři s motivy jeho geniálního filmu, který natočil v roce 1984 a získal osm Oscarů," dodal Morávek.
