Oživování Speciálníku a Bachovo Vánoční oratorium v komorním usebrání. Operní panorama Heleny Havlíkové

Stává se v poslední době užitečným zvykem, že koncertům, ale i operním představením předchází setkání s interprety nebo dramaturgický úvod. Je o ně zájem a zejména v případě hudby, která není obecně známá a bádání přináší nové kontexty i objevy, poskytuje zájemcům přitažlivé informace. Koncertu souboru Cappella Mariana i představení nově vydaného kompaktního disku tentokrát předcházelo setkání s vedoucím Vojtěchem Semerádem. Podobně jako tomu bylo před koncertem souboru Schola gregoriana, na kterém David Erben zasvětil zájemce do podoby hudby, která provázela Karla IV., i Vojtěch Semerád uvedl posluchače do málo známých úseků dějin české hudby, v tomto případě konce 15. století, o níž stále ještě přetrvávají mýty, které moderní bádání vyvracejí.

S poučeným propojením znalostí teoretika a zkušeností interpreta Vojtěch Semerád provedl publikum historií a obsahem Kodexu Speciálníku. Konvolut byl náhodně objeven na začátku 20. století v jednom pražském antikvariátu. Kodex je svázaný ze samostatných oddělených složek, do kterých téměř třicítka písařů během posledních dvou desetiletí 15. století zapsala 227 skladeb. Zvláštní název se slovem Speciálník odkazuje na speciálnost obsahu oproti běžným liturgickým knihám. Převažují v něm liturgické skladby s částmi mešního ordinaria, moteta, duchovní písně s latinskými i českými texty, ale zahrnuje i skladby světské; jsou v něm kompozice určené pro vokální i instrumentální provozování. Dnešní bádání lokalizuje vznik sbírky do pražského utrakvistického prostředí s přijímáním pod obojí (v mešním cyklu chybí část Agnus Dei).

KODEX SPECIÁLNÍK, Cappella Mariana.

Sbírka obsahuje tři skupiny skladeb: v té době již stylově archaickou vrstvu ars antiqua, dále opisy kompozic evropských mistrů franko-vlámské vokální polyfonie původem ze západní Evropy nebo Itálie, u kterých písaři Speciálníku většinou neuváděli autory, takže až porovnáním s jinými po Evropě dochovanými díly se podařilo identifikovat jako Alexandra Agricolu, Jacoba Obrechta, Heinricha Isaaca, Josquina Despreze, Flemmika a další. Třetí skupinu tvoří domácí recepce franko-vlámského stylu a obsahuje tak i skladby na české texty – Pane Bože, buď při nás, Náš milý Svatý Václave ad. Kodex Speciálník tak jednoznačně vyvrací dřívější tvrzení o kulturní izolaci Čech po husitských válkách.

Třebaže byla už řada skladeb Kodexu transkribována, představu o hudbě celého Speciálníku si mohou udělat jen ti znalci, kteří ovládají bílou nebo černou menzurální a chorální notaci. Hudební podobu nabízí výběr 25 skladeb, které ze Speciálníku v roce 1993 nahrál známý britský soubor Hilliard Ensemble pouze ve vokálním obsazení (vydal v roce 1995 label ECM New Series).

Cappella Mariana je vokální soubor specializovaný na středověkou, renesanční hudbu a hudbu raného baroka, který je po osmi letech své existence respektovaný i v mezinárodním měřítku. Můžeme proto důvěřovat znalostem i hudební intuici Vojtěcha Semeráda, že vybral z oněch více než dvou set kompozic Speciálníku reprezentativní mix třinácti skladeb včetně žertovného instrumentálního muteta kokodáč se synkopickými rytmy, lomením taktů a zvukomalebným kdákáním slepic nebo řehtáním koní.

KODEX SPECIÁLNÍK Cappella Mariana.

Interpreti Speciálníku, kteří se chtějí přiblížit dobové provozovací praxí, se ovšem musejí vypořádat s nejistotou, jak skladby uvést. O tom, jak se u nás hudba v období přechodu středověku a renesance hrála, víme málo. Vojtěch Semerád se rozhodl pro kombinaci vokálních hlasů, často virtuózně traktovaných, a dechových nástrojů, které se začaly objevovat až od 15. století. Z nich vybral cink s jeho zvláštní zvukovou kombinací nátrubkového a dřevěného nástroje a trio pozounů – altový, tenorový a basový. Samozřejmě nechybějí varhany. Není to v poslední době poprvé, kdy se objevuje toto seskupení, ve kterém se zvuk dobových nástrojů a lidských hlasů velmi vhodně propojuje. Na koncertě i nahrávce Speciálníku intonačně choulostivý cink brilantně ovládá Richard Šeda, na pozouny hrají Ondřej Sokol, Jakub Zívalík a Tomáš Lajtkep, který dokáže střídat hru na pozoun se zpěvem tenorového partu. Sopranistku nahrávky Hanu Blažíkovou s mimořádným citem pro interpretaci tohoto typu hudby na koncertě zastoupila méně plastickým hlasem Michaela Riener, barytonistu Tomáše Krále na koncertě nahradil Julian Podger. Spolehlivou oporu nejhlubšího hlasu má Cappella Mariana v basistovi Jaromírovi Noskovi a Vojtěch Semerád se ujal altové polohy, která se výborně pojila ve vícehlasých skladbách, v sólových místech nezněl úplně jistě.

Těžko najít pro Kodex Speciálník vhodnější prostory než Anežský klášter, kde alchymie genia loci a středověké i renesanční hudby dokonale splynuly. Koncert Cappelly Mariana přinesl nejen zastavení v adventním čase a hudební zážitek, ale i poučený a přitom ne akademicky suchopárný vhled do praxe provozování hudby v Praze na konci 15. století.

Bachovo Vánoční oratorium v komorním usebrání i rozjásání
Kodex Speciálník obsahuje mnoho tzv. kontrafakt, tedy přetextování stejné hudby ve vokálních skladbách. Tato praxe, označovaná také jako hudební parodie, byla běžná nejen na konci 15. století, ale ještě třeba i za Rossiniho, kdy skladatelé vykrádali nejen sami sebe, ale bez jakýchkoli skrupulí i své kolegy. To je také případ Bachova Vánočního oratoria. Tato jedna z Bachových nejslavnějších skladeb totiž vznikla přetextováním jeho holdovacích kantát, kterými se snažil vlichotit do přízně saského kurfiřta Friedricha Augusta II., aby ho jmenoval dvorním skladatelem. Vánoční oratorium je vlastně takovou recyklací tu částí z kantáty k jedenáctým narozeninám kurfiřtova syna, tu k narozeninám a jmeninám královny Marie Josefy nebo k výročí zvolení Friedricha Augusta polským králem. Například duetto, ve kterém soprán a bas za doprovodu hobojů a continua zpívá o soucitu a slitování, kterým Bůh podává lidu důkaz náklonnost a osvobození, původně patřilo Herkulovi a personifikované Ctnosti, kteří si naplno vyznávají lásku a vyzývají se k polibkům.

JOHANN SEBASTIAN BACH: VÁNOČNÍ ORATORIUM. Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704

Nic to nemění na tom, že Vánoční oratorium padesátiletého Johanna Sebastiana Bacha z roku 1734 je dnes spojeno s Vánocemi i díky obsahu nového textu, který v šesti částech prostřednictvím Lukášova a Matoušova evangelia, textů Martina Luthera a dalších reflektuje příběh narození Ježíše. Na koncertě Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 pod vedením Václava Lukse ovšem zazněly z rozsáhlého téměř tříhodinového díla pouze čtyři části – narození Ježíše, klanění pastýřů, cesta mudrců a klanění mudrců.

Vánoční oratorium je známé z mnoha desítek nahrávek a nejrůznějších pojetí od 60. let například s Kalem Richterem, v 70. letech s Nikolausem Harnoncourtem, v 80. letech s Johnem Eliotem Gardinerem nebo Peterem Schreierem, v 90. letech s René Jacobsem a mnoha mnoha dalších včetně například Riccarda Chaillyho. Václav Luks a jeho Collegia se podobně jako při interpretaci Bachovy mše h moll drží komorního obsazení ve smyčcové sekci s pěti prvními, čtyřmi druhými houslemi, třemi violami, dvěma violoncelly a jedním kontrabasem a ve sboru s obsazením po čtyřech, resp. v případě altů pěti zpěvácích. Toto obsazení a akustika nikoli chrámu, ale Rudolfina dovolují volit svěží, někdy i velmi rychlá tempa a zvýrazňují nástrojovou i vokální strukturu oratoria, díky kterým vzniká mezi jednotlivými částmi zřetelný výrazový kontrast. Luksovi se zároveň daří v plenech s trubkami a tympány dosahovat stmeleného kompaktního mohutného zvuku.

Sólisty vybral Václav Luks zahraniční – tenoristu (Evangelistu) Erica Stoklassu stejně jako basistu Huga Oliveira u nás díky jejich spolupráci s Collegiem už známe a znovu potvrdili, že patří k zavedeným pěvcům barokního operního repertoáru. Sopranistka Julia Sophie Wagner a altistka Ulrike Malotta se v Praze představily poprvé a třebaže i ony patří v oblasti barokní hudby k renomovaným sólistkám, jejich hlasy ve střední poloze i proti komorně obsazenému orchestru zanikaly.

Inspirace na dny příští

Dixit Dominus. Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704. Václav Luks – dirigent, Lucile Richardot – alt.Na programu J. D. Zelenka: Dixit Dominus ZWV 68, Litaniae Xaverianae ZWV 154, A. Vivaldi: Nisi Dominus RV 608.Praha, kostel svatých Šimona a Judy sobota 31. prosince 2016 14:99 a 18:00 h.

Ó sladká útěcho. Barokní podvečer u sv. Šimona a Judy. Vánoční kantáty J. S. Bacha a Magnificat G. Ph. Telemana. Collegium Marianum, Jana Smerádová – flauto travesto, umělecká vedoucí, Lenka Torgersen – koncertní mistr. Hana Blažíková – soprán, Markéta Cukrová – alt, Václav Čížek – tenor, Martin Schicketanz – baryton. Kostel sv. Šimona a Judy čtvrtek 29. prosince 2016 v 19.30 hod.

Sto let Metropolitní opery. Záznam koncertu ke 100. výročí Metropolitní opery v roce 1983. ČT Art úterý 27. a středa 28. prosince 2016 20:20 h.

Bedřich Smetana: Život žitý zaživa. Polohraný dokument. Snímek zvítězil na Mezinárodním festivalu Arts&film 2013 v Telči, kde získal Grand Prix Vojtěcha Jasného. Účinkuje Jitka Molavcová. Režie Pavel P. Ries. ČT Art neděle 1. ledna 2017.

Jean-Philipp Rameau:.La Platée. Záznam představení z Hudebního festivalu Znojmo v roce 2014. ČT Art pondělí 2. ledna 2017 3:05 h.