22. července 2019 9:30 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Pablo Picasso a španělský exodus. Důkladně připravená výstava by rezonovala i u nás

Před Guernicou. Dora Márová fotila Picassa v roce 1937, když maloval svůj... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Před Guernicou. Dora Márová fotila Picassa v roce 1937, když maloval svůj... | foto: LES ABATTOIRS

TOULOUSE V muzeu současného umění Les Abattoirs ve francouzském Toulouse, na jehož fasádě návštěvníky vítají zářivé mozaiky slavného malíře a jednoho ze zakladatelů kubismu Fernanda Légera, se koná výstava nazvaná Picasso a exil.

V rozlehlém prostoru instituce jsou k vidění obrazy, kresby, dokumentární fotografie, sochy či instalace španělských umělců, kteří stáli ve třicátých letech na straně republiky a museli pak po její porážce svou vlast opustit. Někteří z těch, jejichž práce tu jsou k vidění, přijeli těsně po druhé světové válce také do Prahy, kde v roce 1946 vystavovali, a proto se některá jejich díla dostala do různých našich sbírek (Oscar Dominguéz či Honorio Garcia Condoy). Spolek výtvarných umělců Mánes k výstavě tehdy vydal katalog, který je dnes cenným dokladem vztahu mezi československou a španělskou kulturou.

Pablo Picasso: Žena sedící na židli (1938). Odhadovaná cena: 25 až 35 milionu...
Pablo Picasso: Femme á la Guitare dans un Fauteuil, (1915–1916). Odhadovaná...

Dominguéz, Fernandéz a další

Současná výstava v Toulouse je pozoruhodná nejen svým značným rozsahem a názorovou šíří, ale také kvalitním zastoupením mnohých autorů. Chtěl bych se zmínit alespoň o těch nejvýznačnějších a nejzajímavějších. Především se tu diváci setkají s nejslavnějším z nich – Pablem Picassem. Ten je tu zastoupen nejen obrazy, ale také dokumentárními fotografiemi, které tuto dominantní postavu moderního umění zajímavým způsobem dokreslují. V celkovém kontextu výstavy jasně naznačují, jak byl pro ostatní inspirativní nebo jak se sám tvůrčím způsobem dokázal inspirovat.

Další výraznou osobností je Oscar Dominguéz, který je sice Picassovi svým výrazem možná až příliš blízký, ale přece jen si dokázal najít vlastní rukopis a pohled na svět. Z dalších malířů názorově příbuzných Picassovi je nutné zmínit Luise Fernandéze, z jehož obrazů vyzařuje zvláštní energie. Vynikají i velkorysým malířským vyjádřením, potlačujícím vše nepodstatné. Stylizací a zjednodušením kompozice se vyznačuje tvorba Javiera Vilata. Z dalších známých umělců, kteří jsou také zastoupeni v našich sbírkách, je třeba připomenout Vifreda Lama.

Nádhernou pozdní sochou Muž Kaktus z roku 1939 se tu představuje tvorba Julia Gonzaleze, jednoho z nejprogresivnějších evropských sochařů prvních desetiletí 20. století, který se stal v oblasti sochařství vedle Otto Gutfreunda jedním ze zásadních průkopníků kubismu. Nechybí tu ani Joan Miró, další z nejslavnějších moderních malířů. Některé autory tu reprezentují celé série obrazů, kreseb nebo koláží. Jako příklad poslouží Antoni Clavé nebo José Vilató Ruiz, jehož tvorba třicátých let je blízká některým známým českým malířům, jako byli Emil Filla, Vladimír Sychra, František Janoušek nebo Vojtěch Tittelbach.

Dodnes živá historie

Na výstavě se návštěvníci setkají i s tvorbou současných umělců reagujících na předválečnou a těsně poválečnou společenskou a politickou situaci. Je tedy vidět, že některé okamžiky historie, jako v tomto případě občanská válka ve Španělsku, zůstávají živé. To dokládají rané i pozdější obrazy umělců, kteří tuto dramatickou dobu ještě zažili (například Antoni Clavé, Antonio Saura nebo Antoni Tápies), a také tvorba příslušníků mladé generace, třeba Oriola Vilanovy (* 1980) či Daniely Ortizové (* 1985), kteří používají k vyjádření těchto reminiscencí klasické i novější výrazové prostředky, jako je videoart nebo performance. S časovým odstupem od tragických okamžiků španělské a nejen španělské historie reagují na tyto (pro evropský vývoj) zásadní události velmi citlivě, a přitom s lehkou ironií a nadsázkou (Carlos Aires, 1976).

Vzhledem k naznačeným kulturním souvislostem by tato pečlivě a důkladně připravená výstava nejspíš rezonovala i v našem prostředí. V této souvislosti je nutné připomenout, že španělským moderním uměním nejen z našich sbírek se dlouhodobě zabývá známý historik umění Pavel Štěpánek.

PICASSO A EXIL

Muzeum současného umění Les Abattoirs, Toulouse, Francie,

do 25. 8.