21. ledna 2019 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Palach je pro Francouze neznámá postava, chtěl jsem jim ho přiblížit, říká spisovatel Sitruk

Anthony Sitruk sepsal esejistické dílo o Janu Palachovi. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Anthony Sitruk sepsal esejistické dílo o Janu Palachovi. | foto:  Michal Šula, MAFRA

PRAHA Francouzi mají na pražské jaro idealizovaný pohled, říká v rozhovoru pro LN francouzský spisovatel Anthony Sitruk, který do Česka přijel představit svou novou knihu Krátký život Jana Palacha. Ta vyšla při příležitosti 50. výročí Palachova upálení. Knihu v překladu Tomáše Kybala vydalo nakladatelství Práh.

LN: Co pro vás představuje Jan Palach?
Jan Palach je pro mě postava, kterou obdivuji, která mě fascinuje. Člověk, který vše dal a projevil neskutečnou odvahu. Přesto, že měl přítelkyni, rodinu, studoval a měl všechno před sebou, udělal, co udělal. Pociťuji k němu velký obdiv, on totiž nespáchal sebevraždu, jak se někdy říká. Tu spáchá někdo ze zoufalství, někdo, kdo už nemůže, jako třeba Tunisan Muhammad Buazízí, který spustil arabské jaro. Ten zanechal vzkaz, ve kterém říkal, už nechci žít jako nicka. Ale Jan Palach dal sám sebe, obětoval se pro československý lid, a to mě zasáhlo. Zatímco my i já bychom toho nebyli schopni, nechali bychom to na ostatních. Ale on to na ostatních nenechal.

LN: Historik Petr Blažek nedávno upozornil na fakt, že Jan Palach měl u sebe v den upálení zbraň. Máte dojem, že to cokoli mění na jeho obraze?
Když jsem to četl, překvapilo mě to, ale zároveň ujistilo v mém pohledu na Jana Palacha. To, že měl u sebe zbraň znamená, že mohl začít střílet na vojáky, na politiky, mohl zastřelit sám sebe kulkou do hlavy nebo do srdce. Mohl spáchat „jednoduchý čin”, ale neudělal to. Otočil se k takovým činům zády a spáchal něco, řekněme, neslýchaného, naprosto neuvěřitelného. To, že se nakonec rozhodl upálit, mě jenom utvrzuje v pohledu na něj. Tento čin vyžadoval nesmírnou odvahu. Můžeme si třeba připomenout postavu Štefana Luxe, který v roce 1936 vstoupil do zasedací místnosti Společenství národů a aby upozornil na zlo nacismu, střelil se přímo do srdce. Jan Palach mohl udělat to samé, zvolil si ovšem mnohem bolestivější a šílenější řešení.

Anthony Sitruk se rozhodl napsat knihu o Janu Palachovi již před několika lety.


LN: Kdy jste se rozhodl, že sepíšete jeho příběh?
V roce 2009 jsem navštívil Prahu, na konci roku 2010 jsem se pak rozhodl, že z Jana Palacha udělám postavu svého druhého románu. Říkám román, protože tehdy jsem ještě nevěděl, jaký formát zvolím. Po rešerších jsem na něm během let 2011 až 2012 začal pracovat, nicméně to nemělo nic společného s tím, co tu ve výsledku vyšlo. V původním románu se vyskytovaly fiktivní postavy, které se setkaly s Janem Palachem. Když jsem to ale dokončil, došlo mi, že je to špatná kniha, že se mi vůbec nelíbí a není vhodné napsat něco takového a že já jako Francouz, který nemluví česky, není Čech a ani historik, ani jsem nezažil pražské jaro, nemůžu něco takového vydat. Knihu jsem založil do archivu a před dvěma lety začal nanovo. To, co si dnes můžete přečíst, je tedy výsledkem několikaleté práce.

LN: Nakonec jste zvolil poměrně zajímavou formu. Vkládáte do děje své vlastní představy, srovnáváte Palachovy zážitky s těmi, které prožil váš fiktivní hrdina, jenž čtenáře knihou provází. Co vás k ní vedlo?
Říkal jsem si, že napsat klasickou biografii není dobrá volba, že nejsem ten správný člověk, který by měl něco takového napsat, a stejně tak jí nebyla ani fikce. Nakonec jsem se uchýlil k eseji a doufám, že to českým čtenářům přinese něco více než klasická biografie či fikce.

LN: Čtenář by si mohl snadno myslet, že hlavním vypravěčem jste vy, jak moc je tomu pravda?
V knize je fiktivní vypravěč, který se mi hodně podobá, ale nejsem to já. Například školení, kterým začíná kniha a kde zazní otázka: Znáte Jana Palacha?, skutečně existuje. Slyšel jsem o něm, ale sám ho neabsolvoval. Rád rozmazávám hranici mezi realitou a fikcí. To, co jsem napsal, je založené na tom, co se stalo. Procházku po Praze jsem podnikl, školení existuje, byl jsem na čtení poezie. Stalo se to, ale jindy.

LN: V knížce hodně narážíte na to, že Francouzi o Palachovi příliš mnoho nevědí, není tolik zdrojů, z nichž by mohli ve francouzštině čerpat. Máte nějaké reakce od svých francouzských čtenářů, jak jeho příběh vnímají?
Reakce byly velmi pozitivní. Bál jsem se, že postava Jana Palacha nebude francouzskou veřejnost vůbec zajímat. Neprodávám velké náklady knih, ale od čtenářů, kteří knihu četli, dostávám pozitivní reakce. Někteří mi psali, že se nad některými pasážemi rozplakali. Jiní zase, že díky mé knize objevili nebo znovuobjevili Jana Palacha, který je jinak ve Francii prakticky neznámá postava. Byť samozřejmě tento týden se o něm díky 50. výročí více psalo a vyšlo několik článků.

Pro mě bylo důležité, abych přitáhl pozornost také k událostem pražského jara a sovětské invaze. To jsou další témata kromě Jana Palacha, která Francouze vůbec nezajímají a vůbec si je nepamatují. Byl jsem proto rád, když se čtenáři začali zajímat i o politický kontext Palachova činu.

LN: Když už mluvíte o 60. letech, ve své knize jste napsal: Šedesátá léta, to bylo zvláštní období. Podobné dnešku, a zároveň odlišné. Co jste tím myslel?
Mně i vypravěči v knize připadá, že tehdejšímu období vládla jakási bezstarostnost a pohodlí, jaké pociťujeme dnes, minimálně, když se dívám na dobové filmy, mám pocit, že si lidé žili trošku lépe, dovolili si smát, oblékat se trochu jinak, nosit džíny. Tehdejší bezstarostnost se dá srovnat trochu s tou dnešní. Hlavně u mladých lidí mi to tak připadá.

Anthony Sitruk mluvil o své knize Krátký život Jana Palacha.
Anthony Sitruk přijel do Prahy představit svou druhou knihu.

LN: Jak Francouzi nahlížejí na pražské jaro?
V šedesátých letech se odehrálo něco, co by se dalo nazvat jako vytržené období. My jsme to vnímali tak, že Československo se osvobodí a otevře se směrem ven. Z francouzského pohledu to vypadalo tak, že Československo se snaží uniknout komunismu, i když to tehdy nebyl cíl vlády. Hovořilo se tehdy o Woodstocku socialismu. Ačkoli nebylo cílem dostat se ze sovětského vlivu, my jsme si to tak tehdy idealizovali a je to tak idealizováno i v knize.

Francouzi si pražské jaro představovali jako pravicové hnutí, které se snaží zbavit sovětského vlivu. To je pohled, který ukazuji v knize a který má i vypravěč. Je to tak vidět i ve filmu Jan Palach, který měl premiéru loni. Chtěl jsem v knize ukázat, že to bylo období naděje, která byla ovšem přerušena sovětskou invazí.

Advantage Consulting, s.r.o.
JAVASCRIPT PROGRAMÁTOR

Advantage Consulting, s.r.o.
Moravskoslezský kraj
nabízený plat: 30 000 - 60 000 Kč