Film Hájek na zámku, Petr v podzámčí, který z toho vznikl, měl premiéru na nedávno skončeném festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Stálo by za to, kdyby vešel v širší známost.
Předně je třeba říci, že je od Petra Hájka statečné, že dokumentaristku přijal, neboť jméno Rychlíková správně signalizuje jistou názorovou opozici. Její otec Břetislav stojí na zcela protichůdné straně názorového spektra, což ve filmu příliš nezastírá ani režisérka. Klade mu otázky, které ani nezastírají, jak to vidí ona, on to bere věcně a profesionálně a trpělivě vysvětluje své. Neboť tento muž je si svou věcí jistý, byť je to asi jediná jistota v jeho pozoruhodně chatrném a nekoherentním světě. Kdo názory a postoje Petra Hájka nějakou dobu sleduje, ba kdo i četl jeho knihu Smrt ve středu, není ani ve filmu jeho výroky překvapen. Přece jen však ve formě mluvené vystupuje jejich značná... výstřednost.
Například když se řeč vede o atentátech 11. září. Jejich „oficiální“ verzi považuje Hájek, jak známo, za „ohromnou mediální zkazku“. Předpokládali bychom tedy, že její hlavní mluvčí, prezident Bush, bude pro Hájka osobou velmi problematickou, ba přímo namočenou ve zločinném spiknutí. Nikoli. V interpretaci Petra Hájka je sám Bush obětí spiknutí. Možné je to proto, že sám prezident Spojených států je loutkou, která se o důležitých věcech dozvídá poslední. Čím větší velmoc, tím větší loutka v jejím čele. Na otázku, zda je též český prezident loutkou, odpoví Hájek bez váhaní, že nikoli, neboť jsme malá země, jež není tak důležitá. Loutkovitost prezidentů tedy stoupá přímo úměrně s významem země, v jejímž čele stojí, a naopak. Touhou amerických prezidentů by tedy logicky mělo být, aby vládli třeba v Andoře, doplníme tu my.
Ohrožený druh
Když mluví o prezidentovi Obamovi, nepřímo ho obviní z terorismu a pak prohlásí, že prezidentem se stal jen díky barvě své pleti... Zároveň je Amerika stále ještě nejsvobodnější zemí, protože tam prý nikomu nevadí zaměstnat třeba rasistu, neboť rasismus je prostě svobodný občanský postoj. Proto má na své chalupě vlajku jižanské Konfederace, jež ve válce Severu proti Jihu hájila demokracii, říká vicekancléř. Demokracie je právo být zaměstnán, přestože je člověk rasistou, prohlašuje již mírně dopáleně Hájek. To v Americe stále ještě platí, snad nyní s výjimkou Bílého domu, na rozdíl od socialistické Evropy, která se sune do totalitarismu, když to tam vadí. A tak dále.
Petr Hájek při diskuzi na Univerzitě J. A. Komenského na téma Média nám (ne)vládnou v roce 2010
Hájek samozřejmě rasista není, je ale, jak říká, ohroženým druhem, „bílým heterosexuálním křesťanem“. A samozřejmě Čechem. Vlastenectví definuje tak, že když jsou na severu Čech záplavy, půjde pomoci, ale když jsou v Německu, je mu to jedno, je to jejich věc. Nejsilněji tradici cítí v kostelíku v Albrechticích na Šumavě, což je poněkud paradoxní místo vzhledem k tomu, jak to dopadlo s jejich farníky... Tím se ovšem Hájek nezabývá. On tam myslí na „pýchu rozumu“, na úpadek, který začal u Descarta, pokračoval Spinozou a jinými úpadkovými filozofy a došel až k Darwinovi, který je samozřejmě vědecky vyvrácený.
Nevyvratitelná jistota je pouze ta, že u Petra Hájka je přítomen Bůh, který stojí při něm, ba možná skrze jeho ústa občas i hovoří. Jistému nekoordinovanému mluvení se říká „mluvení andělskými jazyky“. Tento dar budiž Patru Hájkovi upřímně přán. A jeho panu prezidentovi též.
