18. ledna 2019 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Ty syčáci tentokrát o trampech a českých osmičkách

Petr Váša | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Váša | foto: archiv Jasné páky

Po pěti letech vydala nové album skupina Ty syčáci Petra Váši, zpěváka, performera a vůbec všestranné osobnosti. Jmenuje se The Tramp! a je nejen koncepční samo o sobě, ale také součástí dlouhodobého cyklu.

Podle Váši je The Tramp! nejen druhou částí jednoho celku společně s předchozím titulem Eldorado (2013), ale zároveň tento celek uzavírá volnou trilogii, do níž patří „alba-opery“ SSSS (2002) a Lišák je lišák (2005). Upřímně řečeno, bez uvedení tohoto konceptu v bookletu si toho asi posluchač těžko všimne, Vášova tvorba je dost těžko definovatelná, podchytitelná běžnými standardy. Po formální stránce ale nepochybně všechny tituly spojuje jejich monolitnost, rozdílná od klasických písničkových alb, jež kapela také vydávala.

Návaznost na Eldorado je však patrná jednoznačně. Obě alba „cestují po světě“, využívají prvků nejrůznějších kultur i jazyků, víc než kdy jindy se na nich podílejí, totiž i vokálně, také zbývající multiinstrumentalističtí členové základního tria kapely Petr Zavadil (zejména kytarista) a Tomáš Fröhlich (zejména basista). Na obou hostuje americká zpěvačka Jennifer DeFelice (kdysi hrávala ve známé brněnské alternativní kapele Sledě, živé sledě) a písničkářka Jana Šteflíčková.

Zatímco ale hudba na Eldoradu byla z velké části samplovaná a základní instrumenty se ozývaly jen výjimečně, The Tramp! kytar a baskytary či kontrabasu využívá zhusta. Ovšem ve velmi úsporném režimu a vždy v mimořádně interesantních zvukových konotacích, které doplňují i další nástroje, třeba banjo, ukulele, nejrůznější perkuse a samozřejmě opět také samply. Ty přinášejí neidentifikovatelné zvuky a ruchy, stejně jako například orchestrální fragmenty nebo party z existujících nahrávek jiné hudby.

Konceptem alba, který napovídá jeho název, je cesta fiktivních českých trampů po světě a hledání nové vlasti v důsledku trojího vyhnání z vlasti: nacisty v roce 1938, komunisty o deset let později a normalizátory po okupaci 1968. Jde tedy zároveň o připomínku proslulých „českých osmiček“.

To je ovšem jen základní téma, východisko, jež má obecný přesah k hledání smyslu umění, potažmo celého lidského bytí. Rozhodně není vyplňováno nějakými polopatistickými pseudotrampskými písničkami s ufňukanými texty o stesku po domovině. Přestože Ty syčáci čerpají i z country (kytara v Go West zní jako z Morriconeho soundtracků a hlas Jany Šteflíčkové v téže písni je – samozřejmě v rovině nadsázky – totální countryový ječák), jejich hudba je stylově naprostým „průstřelem“ snad všemi styly, na které si posluchač vzpomene, od folku a world music přes rockovou avantgardu až po žánry soudobé klasické hudby (principiálně minimalistické proplétání hlasů v Play And Win).

Petr Váša rozhodně není z těch, kdo vodí svoje posluchače za ručičku. V jeho nových textech převládá sice angličtina, ale jsou z ní převážně vyzobána jednotlivá slova a jednoduché fráze, primární je jejich rytmičnost, hlas je – ovšem v mnohem méně exaltovaném výrazu, než bývalo u Váši zvykem – staven na roveň hudebním nástrojům. Témata jednotlivých písní jsou uvedena v bookletu v krátkých anotacích, k nimž si obsah zpívaných slov posluchač musí – či může – dosadit.

Ondřej Bezr

Autor

Ondřej Bezrondrej.bezr@lidovky.czČlánky