PETRŽELKOVÁ: V hlavních rolích outsideři. I Češi v Benátkách slavili dva úspěchy

Už několik let se benátský filmový festival stává jasnou predikací oscarového klání a nejinak tomu bude zřejmě i letos. Po předchozích ročnících, kdy zvítězila Roma (režie Alfonso Cuaron, tři Oscary a sedm nominací) a Tvář vody (režie Guilermo del Torro, čtyři Oscary a devět nominací), nyní porota pod vedením argentinské režisérky Lucrecie Martelové udělila Zlatého lva temné americké pohádce Joker režiséra Todda Phillipse, natočené na motivy známé komiksové předlohy.

Letošní ročník nejstaršího filmového festivalu na světě je pro Čechy výjimečný tím, že po letech bodovaly i naše filmy. Přestože Nabarvené ptáče Václava Marhoula si neodneslo žádnou z hlavních cen, už zařazení do mezinárodní soutěže bylo obrovským úspěchem. Kontroverzní snímek se dočkal výrazných, byť rozporuplných ohlasů a vyvolal nebývalou diskusi. Navíc neodešel s prázdnou – získal cenu studentské poroty Film pro UNICEF udělovanou snímkům, které bojují za práva dětí. Dále se v sekci restaurovaných filmů Venezia Classici představila 85 let stará Extase Gustava Machatého, za niž si restaurátorský tým Národního filmového archivu odnesl hlavní cenu této kategorie.

Outsideři v hlavních rolích

Druhou hlavní cenu festivalu – Stříbrného lva neboli Velkou cenu poroty – získal Roman Polanski za film Žaluji, drama zpracovávající nechvalně známou epizodu z francouzských dějin – Dreyfusovu aféru. Kdyby místo poroty udělovali ceny novináři, bylo by pořadí vítězů opačné: nejvyšší hodnocení (4,10) získal podle kritického žebříčku zveřejněného ve festivalovém časopise Ciak právě Polanski, Phillipsův Joker skončil druhý (3,70), přičemž se o tuto příčku podělil s dalším silným snímkem soutěže –Marriage Story režiséra Noaha Baumbacha se Scarlett Johanssonovou a Adamem Driverem v hlavních rolích. Nakolik se do rozhodnutí neudělit hlavní cenu Polanskému promítly už dopředu avizované antipatie předsedkyně poroty vůči režisérovi, se můžeme jen dohadovat.

Těžko bychom hledali dva filmy, které by byly ve svém pojetí a zpracování rozdílnější, přesto se v Jokerovi i v Žaluji dají vysledovat podobná témata. Neprávem obviněný Žid Dreyfus, proti němuž se spikne vládnoucí elita, se stává nedobrovolným outsiderem postaveným proti všem. Vyvržencem je i neúspěšný komediant a těžký neurotik Arthur Fleck alias Joker, který se s diagnózou nekontrolovatelného smíchu protlouká věčně zšeřelým americkým velkoměstem a čelí urážkám a šikaně až do chvíle, kdy se mu dostane do ruky zbraň a pomůže mu vymanit se z role oběti. Teprve postupně vychází najevo, čím vším si Arthur v životě prošel a jaká temná tajemství stála v pozadí jeho neštěstí.

Jokerův balanc na hraně šílenství

V hlavní roli Jokera výjimečným způsobem exceluje jeden z nejlepších amerických herců své generace, portorický rodák Joaquin Phoenix, který postavě zoufalce balancujícího na hraně šílenství dodal fascinující intenzitu i uvěřitelnost. Zejména díky němu lze snímek označit jako výjimečný, přestože samotný příběh sklouzává do jisté schematičnosti. Phoenix tentokrát odešel bez ceny, jeden Vopliho pohár neboli cenu pro nejlepšího herce už ale z Benátek má – za film Mistr (2012).

Po Zlatém lvu z roku 2014 za snímek Holub seděl na větvi a přemýšlel o životě se Švéd Roy Anderson musel tentokrát spokojit „pouze“ se Stříbrným lvem za režii. Jeho film O nekonečnosti (Om det oändliga / About Endlessness), ve kterém opět využil svůj specifický ironický humor a smysl pro absurdno, vychází podobně jako v případě starších Andersonových filmů ze všednodenních situací lidského života.

Herecké ceny letos putovaly do Francie a Itálie. Nejlepší herečkou se stala Francouzka Ariane Ascarideová za roli ve snímku Gloria Mundi režiséra Roberta Guédiguiana, v mužské kategorii zvítězil Ital Luca Marinelli za svůj výkon ve filmu Martin Eden, který podle stejnojmenného románu Jacka Londona natočil Pietro Marcello. Cenu za scénář získal čínský režisér a scenárista Yonfan za svůj snímek Třešňová ulice č. 7 (Ji Yuan Tai Qi Hao, anglicky No. 7 Cherry Lane), animovaný příběh zasazeném do Hongkongu 60. let.

Celkově lze říci, že v letošní soutěži převažovala historická témata a příběhy podle skutečných událostí, případně adaptace knižních předloh nad snímky, které by přímo reflektovaly současnost. K těm nemnoha snímkům odehrávajícím se tady a teď patřil například zahajovací film Pravda (La Vérité) s Catherine Deneuveovou, Juliette Binocheovou a Ethanem Hawkem v hlavních rolích. Komorní rodinné drama o komplikovaném vztahu matky – do sebe zahleděné herečky – a její dcery, která se raději usadila v Americe, aby se dostala z matčina vlivu, natočil jako svůj první evropský snímek japonský režisér Hirokazu Kore’eda. Rodinné drama přinesl do soutěže i americký režisér Noah Baumach s již zmíněným příběhem Marriage Story a také Chilan Pablo Larraín, který ve filmu Ema přinesl portrét nespoutané a nekonvenční mladé tanečnice, která se snaží dosáhnout svých cílů za každou cenu.

Emotivní reakce vyvolal snímek Mléčné zuby (Babyteeth) jedné ze dvou žen režisérek v soutěži (Shannom Murphyová) o smrtelně nemocné teenagerce, která se poprvé zamiluje. V soutěži se objevil také snímek reprezentující žánr sci-fi – Ad Astra o astronautovi (Brad Pitt) vydávajícím se do vesmíru najít svého ztraceného otce.