Jeho slavnou píseň Te recuerdo Amanda přebásnil František Novotný pro Spirituál kvintet jako To, co zbývá, lásko. Jinak se ale zdá, že na někdejší legendu angažovaného folku všichni zapomněli. Jak ve Spojených státech, kde kdysi na jeho počest koncertovaly osobnosti formátu Phila Ochse, Boba Dylana a Joan Baezové, tak u nás, kde se pro své smýšlení hodil do krámu bývalému režimu.
Plavci (dříve Rangers) z jeho skladeb sestavili celý pořad. Vyšel však i ve Světové literatuře a rozhodně nebyl jen smutně směšnou postavičkou. Victor Jara patří k mučedníkům a výjimečným autorům, o osobním charismatu nemluvě. Pusťte si na YouTube těch pár dochovaných snímků a pochopíte, proč je tenhle uhrančivý bard v Chile národním hrdinou.
Báseň před popravou
12. září 1973, den po sebevraždě socialistického prezidenta Allendeho, kterého podporoval, byl čtyřicetiletý písničkář se stovkami dalších odvlečen vojáky generála Pinocheta na stadion v Santiagu, kde ho čtyři dny týrali a pak zastřelili samopalem. Těsně předtím stačil napsat text končící slovy: „Ticho a výkřiky uzavírají mou píseň.“
Jednomu z přeživších spoluvězňů se verše podařilo propašovat ze stadionu v botě. Pete Seeger je zhudebnil a dal jim název Estadio Chile. Samotný stadion se však dnes jmenuje jinak: Estadio Victor Jara.
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Magické účinky Kohoutkovy komety |
