LN Narodil jste se v Kalifornii, kde jste také měl svou první kapelu, ale většinu života žijete v Austrálii. Považujete se dnes spíše za australského, nebo kalifornského umělce?
Je pravda, že jsem se narodil v Kalifornii, ale v jedenácti letech jsem se přestěhoval do Austrálie a v Kalifornii jsem znovu žil jen dva roky po střední škole. Tehdy jsem vystupoval se skupinou Vitamin, ale ta nebyla nijak zvlášť známá. Hráli jsme po barech a kavárnách a součástí kalifornské hudební scény jsem vlastně nikdy nebyl. Vše, co dnes dělám, vychází hudebně z toho, co jsem poznal až v Západní Austrálii, kde žiji.
LN Několikrát jste získal prestižní australskou hudební cenu v kategorii Roots & blues music. Jsou pro vás podobné ceny důležité?
Jakékoli ocenění se cení. Samozřejmě mě těší, že někdo hlasuje pro mé album a že se mu líbí moje hudba, ale snažím se, aby mi to nestouplo do hlavy. Když někdo prohlásí, že cenu za nejlepší album v kategorii XY získává John Butler, neznamená to nutně, že by moje album bylo skutečně nejlepší. Je to opravdu jen cena a na světě je spousta důležitějších věcí.
LN Vaše nejnovější album se jmenuje Home, tedy Domov. Když před vámi někdo řekne slovo domov, co se vám vybaví? Váš dům? Město? Země?
V první řadě myslím na Západní Austrálii. Myslím na svůj dům a na svou rodinu. Ale myslím také na své tělo, na svou mysl a své srdce. Kamkoli po světě cestujete, vždy máte nějaké místo, které můžete nazvat domovem. Návrat domů se ale někdy odehrává pouze v emoční rovině – vracíte se k sobě samému. Člověk je emocionální bytost, která na své nekončící cestě stále objevuje sama sebe a také nachází svůj domov v sobě.
LN Zaujal mě zvuk vašeho aktuálního alba. Pracoval jste na aranžích jinak než u předchozích desek?
Tentokrát jsem si sám nahrál velké množství demonahrávek. Pracuji nyní na iPadu s programem GarageBand, který mi umožňuje prozkoumávat nové možnosti a textury doprovodu a pojímat je po svém. Když hrajete v kapele s dalšími lidmi, je vliv vašich spoluhráčů na to, co děláte, obrovský, což je samozřejmě skvělé. Ale se zmíněným programem se mi podařilo dosáhnout například takového zvuku bicích, po kterém jsem toužil. Mohu si také podle libosti stavět basové linky.
LN Sám hrajete na mnoho různých kytar a také na banjo, dobro a další nástroje. Podle čeho se rozhodujete, který kabátek bude písni slušet?
Jedná se o neustálý proces hledání ideálního zvuku. Složím například píseň s kytarou, ale pak zjistím, že lépe zní s banjem. Nebo v ní poté použiji elektroniku a syntezátory. Písni porozumíme jedině tehdy, když se ji budeme snažit osvobodit od svých původních představ. Dobrá skladba musí být svobodná a k tomu nám může pomoci třeba právě banjo, počítač, elektrická kytara nebo spoluhráči z kapely. Musíte to zkoušet tak dlouho, až se to povede.
Ale právě tento intuitivně-emocionální proces je na tvorbě nejkrásnější. Když máte z výsledku dobrý pocit, pak si můžete říct, že se to povedlo. Někdy se ale k dobrému pocitu nejste schopný dopracovat, máte pochybnosti, výsledek je jiný, než jste čekal. Píseň se vyvine do překvapivé podoby. Z tohoto důvodu nemohu mluvit o „svých“ písních. Písně jsou jako divocí koně, které pozoruji v přírodě. Někdy se mi podaří takového koně osedlat a jindy mě kopne a shodí mě ze sedla. Vhodným sedlem můžou být někdy elektronické bicí a jindy banjo. Důležité je, aby byl kůň šťastný.
LN Stojíte za řadou dobročinných aktivit. Jednou z nich je platforma Save the Kimberley. Proč podporujete právě ji?
Kimberley je oblast v severozápadní Austrálii, je to jedno z nejkrásnějších míst planety. Naše vláda ve spojení se třemi obrovskými korporacemi tam chce vybudovat jeden z největších světových podniků na zpracování plynu. Je to však místo, které je důležité pro původní obyvatele Austrálie, oblast s nádhernou přírodou a já nechci, aby bylo zničeno kvůli průmyslu.
LN Co je podle vás v současné Austrálii třeba víc chránit? Přírodu, nebo práva původních obyvatel?
Tato dvě témata spolu souvisejí. My jsme naši zemi jejím původním obyvatelům ukradli. Předkové dnešních Aboriginců za svou vlast bojovali mimo jiné proto, aby ji ochránili, a to dnes nemůžeme ignorovat. Od domorodců se máme mnoho co učit.
LN Mluvíte o těchto problémech i během svých koncertů?
Záleží na tom, kde zrovna jsem. Když budu hrát ve vaší zemi, je mi jasné, že tato témata pro vás nejsou tak důležitá. Ale příběhy, které vyprávím ve svých písních, jsou obecně platné. Mohu zpívat o nespravedlnosti nebo o lásce a tomu každý porozumí a může se s tím ztotožnit. Snažím se tedy nechat promlouvat samotné písně a mým cílem je, aby se každý posluchač po skončení koncertu cítil lépe než předtím. To je moje práce, ale měla by to být práce každého z nás – měnit svět k lepšímu, činit víc dobra než škody.
