Jan Vávra: Podstatou Stimulu bylo vždycky riskovat vše. Riziko bylo vůbec podobnou akci založit. V roce 2005 tu mnoho podobných koncertů neprobíhalo a scéna byla prakticky mrtvá.
Aleš Stuchlý: Riskantní bylo taky přesunout se z malých klubů jako je NoD Roxy do velkého prostoru Divadla Archa a dělat ucelenější večery o více interpretech.
Právě Divadlo Archa, kde nyní Stimul pořádáte, byl jedním z prostorů, které měly finanční potíže díky problémům s pražskými granty. Projevilo se to nějak na Stimulu? Jak spolupráce s Archou funguje?
Jan Vávra: Archa je naší velkou oporou. Problémy s granty se nás samozřejmě také týkaly a prožívali jsme to s Archou, kde šlo o mnohem větší peníze a vlastně o princip. Taky jsme někteří z nás na jaře hlasitě vystupovali v rámci hnutí Za Prahu kulturní, takže upřímně řečeno, nepočítám, že by nám Praha příští rok dala nějaký grant. Bohužel to je tak, že vzrůstající počet diváků nebo pozitivní recenze nebudou tím, co rozhoduje o tom, kdo dostane podporu. Podle mě bude rozhodovat, kdo jak držel hubu.
Aleš Stuchlý: Co se týče zázemí, zvuku a techniky, jde podle mě o nejlepší koncertní prostor u nás. Myslím, že vyprodaný koncert Amona Tobina na jaře byl taky jakousi vzpruhou: mohli jsme díky ní splatit jeden koncertní dluh a oplatit Arše to, jak pozitivně se k festivalu staví a jak nám vychází vstříc.
Má Stimul nějakou jasnou koncepci? Občas zaznívají hlasy, že jde o invenční a alternativně zaměřenou střelbu od boku, hudební publicista Pavel Klusák o vás zase napsal, že je až příliš mnoho hudby, kterou k nám můžete přivézt jen vy. Souhlasíte s tím?
Aleš Stuchlý: Pavel to v zásadě vystihl, i když tady nejde primárně o nějakou naší nepostradatelnost. Naším záměrem je přivážet zahraniční kapely, které tu ještě nikdy nevystupovaly, a hlavně ty, které mají v širokém smyslu inovativní a nekonvenční přístup k hudbě. My máme při vytváření dramaturgie jasně určené základní kvalitativní - nikoli žánrové - mantinely a vše další je věcí souhry okolností; kdo kolik stojí, jaké má nároky.
| Koncerty Stimulu | |||
| 3.11. 20:00 KTL (US/AT) + Gastrula (PL) Divadlo Archa - Na Poříčí 26, Praha 1 4.11. 2008 20:00 CLUSTER (DE) + Jazkamer + Robert Piotrowicz (NO/PL), don@u.com (AT/SK) Divadlo Archa - Na Poříčí 26, Praha 1 15.11. 19:30 MOGWAI (SCO) + Kieran Hebden aka Four Tet/Steve Reid (US/UK), The Twilight Sad (SCO) Divadlo Archa - Na Poříčí 26, Praha 1 Stránky Stimulu: http://www.stimul-festival.cz |
|||
Klusák také napsal, že můžete mít radost, že aspoň jako jeden z mála festivalů vůbec podněcujete diskusi. Cituji o Stimulu: „Vzniklo tu publikum, které od něj má určité očekávání a hlásí se k němu. (…) Myslím, že Pražské jaro nebo Alternativa dneska žádné debaty a polemiky nevzbuzují.“ Jak se cítíte ve srovnání s těmito festivaly?
Jan Vávra: Pražské jaro je na mě trochu silné kafe. Srovnání s Alternativou je nasnadě, ale její organizátoři jsou už přeci jen jiná generace, která se podle mě zasekla pouze na určitém druhu alternativní hudby.
Aleš Stuchlý: Budu teď trochu ostřejší. Směju se tomu, za jak velké peníze Alternativa připravuje tak odfláklý, dramaturgicky zmatený podnik. My sem přivážíme umělce, kteří jsou v zahraničí hvězdami současné alternativní a experimentální scény. Festival Alternativa přes svůj hrdý název vozí – až na pár, pravidlo potvrzujících výjimek (letos třeba Woven Hand) – nepříliš zajímavé interprety s trojnásobným rozpočtem než jakým disponujeme my. Nechci jim upírat zásluhy, ale hlavně v posledních letech mám pocit, že ti lidé netuší, co se v současné hudbě děje a jejich dramaturgie čpí „androšstvím“, které jede na setrvačník.
Když se ohlédnete zpátky na letošní jaro; jak dopadly koncerty Amona Tobina, Mikea Pattona a Matmos? Jak se vyrovnáváte s občasnými poznámkami, že se volbou interpretů typu kolážisty Tobina zpronevěřujete své striktně alternativní dramaturgii?
Jan Vávra: Všechny zmíněné koncerty dopadly nad očekávání: výborná návštěvnost a tudíž i atmosféra. Co se Tobina týče, na to je třeba se dívat také optikou financí. Koncerty, které mají potenciál oslovit větší počet posluchačů, vydělávají na ty experimentálnější. Bez Tobina, jehož hudba se mě osobně líbí, bychom například letos na podzim (3. 11. – pozn. red.) nemohli pořádat vystoupení extrémního metalového projektu KTL. Vše je podle mě zatím v rovnováze. Pokaždé jsme byli s financemi tak akorát na nule, to je v současných podmínkách podle mě úspěch.
Aleš Stuchlý: Amon Tobin je pořád ještě výjimečný skladatel inteligentní taneční hudby a nikdy u nás nehrál. Relativně vysoká oblíbenost hudebníků pro mě není žádným kritériem ani v pozitivním ani v negativním smyslu. Šíře fanouškovské základny sama o sobě o hudbě nic nevypovídá. To, že na Tobina přišla dosud největší masa posluchačů za celou historii Stimulu, není důkazem Tobinovy domnělé podbízivosti, ale zájmu o jeho stále se vyvíjející tvorbu.
Ve stejný den jako vaše první podzimní akce (Animal Collective a Alog) byla v Tesla Aréně Alicia Keys. Myslíte, že to byla velká konkurence? V poslední době je v Praze akcí opravdu hodně... Jak to vnímáte?
Aleš Stuchlý: Při vší úctě k fanouškům Alicie Keys se domnívám, že žádný koncert r´n´b Stimul ohrozit nemůže.
Jan Vávra: Taky bych řekl, ale je fakt, že koncertů, které jsou Stimulu blízké, je čím dál víc. Máme z toho radost, byl to jeden z důvodů, proč jsme akci zakládali. Pokud to s ostatními dobrými koncerty půjde takhle dál, můžeme to s klidem příští rok zabalit. A pak třeba v horších časech povstat z popela a znovu publikum „stimulovat“.
Opravdu byste to chtěli příští rok zabalit? To by byla škoda, ne?
Aleš Stuchlý: Doba, kdy festivaly vznikaly z důvodu, že do Česka neproudí nejsoučasnější alternativní trendy, je nenávratně pryč. Hudby je nadbytek. Kvalitních koncertů nezávislé muziky už je - alespoň v hlavním městě - tolik, že fanoušci nevědí, kam dřív skočit. Naši „misi“ lze proto z valné části považovat za splněnou.
Jan Vávra: Záleží na spoustě okolností, třeba i na grantech, bez těch by to nešlo. Celý Stimul je akcí lidí, kteří jej dělají zadarmo ve svém volném čase. Veškeré prostředky, které na festival seženeme, dáváme pouze a jenom do hudby, to je klasický DIY přístup. Vlastně je to takový kočkopes, Do It Yourself filosofie aplikovaná na profesionální koncerty. Samozřejmě, že by nás to mrzelo, ale jak naznačil Aleš, alternativní hudební scénu se resuscitovat podařilo, což je důležité.
Máte vždycky originální video znělky, letos se vám podařilo pro velmi ulítlý kousek získat herce Jiřího Lábuse. Kdo je jejich autorem?
Aleš Stuchlý: Natočil je pro nás známý videoartista Mark Ther, s kterým občas spolupracuji na různých radikálních performancích, třeba v rámci Festivalu otrlého diváka nebo na akcích časopisu Cinepur.
Líbí se nám jeho čistý styl i lehce podvratná práce se symboly, stereotypy a různými fetiši. To k nám sedí.
Jan Vávra: Co se aktuálního klipu týče, Mark Ther přišel s námětem a ujal se realizace. Podařilo se mu přemluvit Jiřího Lábuse, kterého následně navlékl do punčoch a nechal ho lízat obří viagru s nápisem STIMUL. Jak milé.
Jak se vám daří dávat dohromady takový line-up? Gastrula, Jazkamer nebo Alog, kam se na takové (před)kapely chodí?
Aleš Stuchlý: Jména, která zmiňujete, jsou výsledkem soukromého objevitelství nás všech: každý z nás má své oblíbené labely, styly, tematické okruhy. Nad aktuálním výběrem z nich se následně scházíme, pak se brutálně hádáme a nakonec selektujeme. Doufám, že výsledek nebudí dojem kompromisu, ale spíš plodu živé diskuze pár lidí, kteří jsou dlouhodobě fascinováni nekonformní hudbou všeho druhu.
Jan Vávra: Nepostupujeme podle osvědčeného promotérského modelu: hlavní hvězda, která je na turné, plus dodáme nějaký levný český support. Jsme vybíraví a takový Stimul chceme mít. Snažíme se vystavět jednotlivě večery především jako celky. Headliner, předkapely, vše by to mělo fungovat dohromady, mělo by jít o platformu pro nacházení nečekaných spojů a nadžánrových souvislostí. Není vůbec ekonomické dělat to takhle, ale my máme prostě rádi nečekaná hudební spojení.
Nepamatuji si, že byste kdy sáhli k českému supportu.
Aleš Stuchlý: To není tak úplně pravda. Děje se tak sice velmi zřídka, ale občas k české předkapele sáhneme. Vzpomeňte na duben 2006. Před laptopovým průkopníkem Feneszem a Philipem Jeckem vystoupila hned trojice českých kapel. Ambientní duo Kora et Le Mechanix, projekt Mateřídouška a také dvojice gramofonistů Birds Build Nests Underground, která rok nato právem získala Anděla v kategorii alternativní hudba.
V sobotu 15. listopadu čeká Prahu asi největší letošní hvězda vašeho festivalu, skotští post-rockeři Mogwai. Znamená to svým způsobem vrchol, nebo je to jen můj dojem?
Aleš Stuchlý: Ano, to je tvůj dojem.
Jan Vávra: (smích). Podle mě to není pouze dojem, ale jasný fakt. Závěr festivalu, největší koncert. Opět jde o splnění jednoho významného koncertního dluhu, navíc v době, kdy se kapela vrací s dobře přijatým novým albem.
Chvíli to ale vypadalo, že se koncert neuskuteční. Jak to vlastně bylo?
Aleš Stuchlý: Chvíli to vypadalo, že budu mít žloutenku, takže jsem myslel, že to odvolám.
Jan Vávra: (smích) No, situace byla trochu vážnější...
Aleš Stuchlý: Pravda. Bubeník Mogwai Martin Bulloch měl na zářijovém koncertě v rámci festivalu ATP vážné problémy se svým kardiostimulátorem. Kapela zrušila část amerického turné a následně hrozilo, že dojde i na Evropu. Naštěstí Bullochovy i moje zdravotní potíže se brzy vyřešily (smích).
Jan Vávra: Jeden z nich je hypochondr a Bulloch to není... A ne že tam budete v tištěném přepisu všude dávat do závorky slovo smích! To nesnáším. (smích)
