3. září 2018 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Poezie mexického předměstí. Roma je vizuálně úchvatný příběh od režiséra Gravitace

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Působivý černobílý snímek Roma (2018). Režie: Alfonso Cuarón. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Působivý černobílý snímek Roma (2018). Režie: Alfonso Cuarón. | foto: FF Benátky

Benátský festival je ve své polovině a představil už několik soutěžních favoritů. Kromě zahajovacího snímku o astronautu Armstrongovi První člověk mezi ně patří i nový film od řeckého režiséra Yorgose Lanthimose Favoritka a především Roma, poetická černobílá freska z Mexika 70. let od Alfonsa Cuaróna.

Po snímcích jako Humr a Zabití posvátného jelena přichází originální tvůrce Yorgos Lanthimos s fantasmagorickou, provokativní černou tragikomedií o intrikách na britském královském dvoře na začátku 18. století. Hlavním motivem výpravného, barokně opulentního snímku Favoritka je mocensko-milostný duel dvou žen, které obě usilují o přízeň královny Anny (skvělá Olivie Colmanová). Ta je ve filmu vykreslena jako psychicky labilní, pošetilá žena toužící po lásce, přitom však je svým postavením odsouzena k tomu, že nemůže nikomu absolutně věřit. Výjimkou je její důvěrnice – a jak se brzy ukáže, mnohem víc než to – Lady Sarah Churchillová, vévodkyně z Marlborough (Rachel Weiszová), která se těší privilegovanému postavení, čehož využívá k mocenským intrikám. Daří se jí to skvěle až do chvíle, kdy se na scéně zjeví její mladá neteř Abigail (Emma Stoneová), rovněž nadaná intrikánka, a pokusí se ukrást královninu přízeň.

Lanthimos je dalek jakéhokoliv sentimentu, královský dvůr je vykreslen jako pokřivený, zvrácený a oplzlý, hodný posměchu. Je to prostředí, kde je každý zaujat jen svými mocenskými zájmy a pro city a slabost tu není místo. Jediná postava, se kterou lze nakonec soucítit, je přes veškerou svou absurdnost sama královna.

Lanthimos stvořil opět snímek hodný pozornosti. Zda ho ocení porota benátského festivalu, jejíž předsedou je letos režisér loňského vítězného filmu Guillermo del Toro, se teprve ukáže.

Poetická pocta neorealismu

Podle kritických ohlasů je zatím nejslibnějším kandidátem na Zlatého lva černobílá Roma, poetický snímek s nádechem neorealismu, již podle zážitků z vlastního dětství napsal a natočil oscarový režisér Alfonso Cuarón (Gravitace), jenž se tentokrát postavil také za kameru a podílel se i na střihu.

Jeho meditativní, vizuálně úchvatný portrét mladé služebné a jejích zaměstnavatelů, středostavovské rodiny žijící na začátku 70. let v Mexico City ve čtvrti zvané Roma, působí zpočátku poklidně, jako by pouze ukazoval, jak plyne čas. Postupně ale začne rozkrývat události pod povrchem, dramata všednodenního života protagonistů, a jakoby mimochodem i společenský kontext doby: v roce 1971 byla krvavě potlačena tamní studentská demonstrace.

Působivý černobílý snímek Roma (2018). Režie: Alfonso Cuarón.
Působivý černobílý snímek Roma (2018). Režie: Alfonso Cuarón.

Film je také jasnou a cílenou poctou ženám a jejich soudržnosti, přítomné navzdory rozdílnému společenskému postavení a původu. Drama se odehrává souběžně „v zámku“ i „v podzámčí“ – paní domu a elegantní matka čtyř dětí zjišťuje, že její manželství je v troskách, a musí naučit sebe i své děti žít jinak. Podobně jako její služebná Cleo, tichá a cudná dívka, která musí po prvním zamilování čelit náhle mužské zradě. Precizně natočený snímek s velkým vizuálním kouzlem je víc než jen nostalgickým ohlédnutím do časů režisérova dětství.

Trochu jinou poctu ženské síle ukázal další velmi očekávaný film benátské soutěže – remake horroru italského mistra žánru Daria Argenta Suspiria. Natočil ho Luca Guadagnino, autor oscarové romance Dej mi své jméno, na základě původního scénáře, který upravil a přepsal David Kajganich. Ten ponechal příběh stejně jako originál zasazený do roku 1977, přidal ovšem několik nových motivů, například aféru kolem teroristické skupiny Baader-Meinhof, která nečekaným způsobem rámuje celý příběh. V něm přijíždí do Západního Berlína americká studentka Susie (Dakota Johnson), aby zde pod vedením uznávané učitelky a choreografky madam Blanc (Tilda Swinton) zdokonalila svůj talent v taneční škole. Brzy se však ukáže, že se na škole dějí podivné věci. Některé studentky za záhadných okolností mizí a postupně vychází najevo, že školu ovládají čarodějnice, které chtějí Susie uchvátit do své moci. Guadagninova Suspiria je v mnoha ohledech pozoruhodná, avšak fakt, že ji pojal jako široké a 150 minut dlouhé rozkročení mezi žánry dramatu a hororu, uspokojujícímu výsledku mnoho nepřispívá.

Benátský festival představil také nový film bratří Coenů, kteří tentokrát zabrousili do žánru westernu, a na svou premiéru čeká řada dalších filmů, například Soumrak oscarového Lászlóa Nemese (Saulův syn) nebo portrét Vincenta van Gogha od Juliana Schnabela Před branami věčnosti s Willemem Dafoem v hlavní roli.

Hedvika Petrželková, spolupracovnice LN na festivalu
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz