Co pro vás získání Ortenovy ceny znamená?
Především určité uznání a zároveň uzavření několikaleté práce, kterou jsem knize věnoval (vznikala v letech 2006-2013), snad jakousi obdobu básnické maturity. Zřejmě se s touto cenou také zvýšil můj "literární kapitál", tedy jakási prestiž v kontextu současné české literatury. Ale to je smysl literárních cen obecně.
Zabýváte se současnou poezií a historií českého sonetu. Je podle vás sonet stále živý literární žánr?
Sonet je živým žánrem již přes sedm století, přičemž v jeho dějinách nastávají období, kdy je apriori odmítán, i období, kdy je bezmezně adorován a produkován až na hranici inflace. Připadá mi, že v posledních letech se v české poezii objevuje se zvýšenou frekvencí, například v loňské sbírce Věry Rosí, držitelky ceny Jiřího Ortena za rok 2000, byť zatím nejde o žádnou "sonetovou horečku". Podle mě tedy živý je, a pokud ne živý, tedy přinejmenším životaschopný.
Vaše kniha vyšla v nakladatelství Host, ve spolupráci s revue Weles, můžete tuto revue a okruh autorů přiblížit?
Weles (zkratka pro Wendryňská literárně-estetická společnost) je menší, ale kvalitní brněnské nakladatelství a zároveň stejnojmenný literární magazín. U jeho počátků stál Bogdan Trojak, mimochodem další držitel Ceny Jiřího Ortena, tentokrát za rok 1998. Dnes se k tomuto okruhu řadí vynikající básníci, jako je Vít Slíva, Norbert Holub nebo Robert Fajkus. Já osobně Welesu vděčím za mnohé, neboť mi zde v roce 2008 vyšla debutová sbírka Stínohrad, kterou jsem se na české básnické scéně uvedl. I Výjevy měly původně vyjít zde, ale nakonec byla dohodnuta určitá nakladatelská koprodukce, v níž už ovšem hlavní roli - redakční, grafickou i finanční - hrálo nakladatelství Host. V této souvislosti bych chtěl připomenout úlohu Hostu a zejména redaktora Martina Stöhra, díky němuž tato sbírka získala svou výslednou podobu a který toho pro českou poezii udělal a stále dělá nesmírně mnoho, třebaže díky své skromnosti zůstává tak trochu ve stínu. Velký dík patří také Martinu T. Pecinovi, který sbírku připravil graficky.
Ondřej Hanus: Výjevy. Básnická sbírka oceněná Cenou Jiřího Ortena za rok 2013
Kromě vlastní tvorby také překládáte poezii z angličtiny. Jak tuto práci vnímáte, má pro vás podobný význam jako vlastní tvorba?
Překládání a psaní poezie jsou pro mě dvě zcela odlišné věci. Překlad je spíše interpretací a snahou o sblížení dvou (v případě angličtiny ne zcela kompatibilních) jazykových a kulturních systémů. Původní tvorba je napájena z úplně jiných, mnohem niternějších zdrojů.
Nemáte pocit, že v dnešní době je poezie obecně opomíjená?
V moderní literatuře nebyla poezie nikdy většinovým, populárním žánrem. Nejinak je tomu dnes. Ovšem pokud odhlédnete od masové kultury a zaměříte se na tuzemskou básnickou scénu, zjistíte, že je na ní až neuvěřitelný frmol. Básnící píšou a publikují jako o život, pořádají se kvanta regionálních básnických soutěží, rozdávají se desítky literárních cen různého zaměření i zázemí, vychází řada kvalitních literárních časopisů, neuplyne týden, aby se nepořádalo nějaké autorské čtení, debata nebo festival. Navíc se mi zdá, že pro část (nejen) gymnaziální mládeže začíná být poezie zase "cool". A všichni bychom si měli uvědomit, že (řečeno slovy Olgy Pekové) poezie je normální. Jediné, čeho se poezii (a literatuře obecně) dnes příliš nedostává, je kvalitní kritika. Nevím, čím to je, možná musí nejdřív dorůst nová kritická generace.
Jaký je její smysl pro vás?
Já osobně vidím smysl poezie – velmi obecně řečeno – v pojmenovávání skrytých vztahů. Zároveň by podle mě měla vyvolávat emoce, nechápu ji jako čistě intelektuální projekt (v čemž podle mého názoru spočívá jisté riziko konceptuální literatury). Rovněž jsem přesvědčen, že poezie nemůže přebývat pouze ve svých výsostných lyrických sférách, ale měla by zaujímat i kritická stanoviska k aktuální skutečnosti – a pokud ne poezie sama, pak alespoň básníci jakožto osoby veřejné. Stručně řečeno: smysl poezie není jediný, je jich mnoho a každá doba si může podle potřeby vytvářet nové.
Výjevy jsou vaše druhá básnická sbírka. Na čem pracujete teď?
Momentálně pracuji na překladu knihy W. J. T. Mitchella Teorie obrazu, která by měla vyjít příští rok v nakladatelství Karolinum. Hodně času mi zabírají také redakční práce pro časopis Psí víno. Pokud jde o původní tvorbu, kromě naprostých marginálií jsem již rok a půl nic nenapsal. Čili pracuji na tom, abych na něčem začal pracovat.
Ondřej Hanus (*1987)Básník, překladatel a publicista Ondřej Hanus vystudoval bohemistiku a překladatelství z angličtiny na FF UK v Praze. Překládá anglicky psanou poezii (například Seamus Heaney, John Burnside). Působil v literárním časopise Tvar, nyní je redaktorem časopisu Psí víno a pracuje v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR. Básně publikoval časopisecky i knižně. Zabývá se současnou poezií a dějinami českého sonetu. |
Cenu v minulosti získali Borkovec, Rudiš či Petra Hůlová
Ve finále letošního ročníku Ortenovy ceny byli ještě Martin Poch a Jonáš Zbořil. I oni soutěžili s básnickými sbírkami. Porota vybírala z 24 přihlášených knih. Předsedal jí šéfredaktor nakladatelství Odeon Jindřich Jůzl a knihy s ním posuzovali ještě literární teoretička a redaktorka Činátlová, editor a básník Milan Ohnisko, spisovatel a redaktor Marek Šindelka a spisovatel Miloš Urban.
"Zdánlivě známou obraznost pointuje naprosto netradičním způsobem; melancholické ladění zabalí do ironické masky, která je však vzdálená estétské stylizaci, spíše je ve své pokoře podobná baroknímu dryáčnictví. Je neuvěřitelné, s jakou lehkostí dokázal Ondřej Hanus „vyjevit“ a přeložit tuto barokní grotesku současné poezii," uvedla ve svém laudatiu porotkyně Blanka Činátlová. Hanusova lehkost při zacházení s tradicí je podle ní vidět i na volbě žánru - nejen na převažujícím sonetu, ale třeba i žalmu. Oběma tradičním formám dává Hanus ve své sbírce svébytný obsah a originální výraz.
"Naše doba a civilizace potřebuje poezii mnohem víc, než tušíme, beru tedy cenu i jako tip, po jaké knize sáhnout," řekl při předávání ceny předseda Svazu knihkupců Martin Vopenka.
Cena Jiřího Ortena má dlouho tradici a mezi literáty dobré jméno. Udílí se od roku 1987 a mezi její laureáty patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová či Marek Šindelka.
Cenu dostává autor prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, jemuž v době vydání knihy není více než 30 let. Od roku 2009 Cenu Jiřího Ortena organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů. Cena je spojena s odměnou 50.000 korun.
