13. července 2019 12:33 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

POHODA PODRUHÉ: Černý pátek na trenčínském letišti

Pohoda Trenčín 2019 (The Roots) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pohoda Trenčín 2019 (The Roots) | foto: Pohoda/Tomáš Kuša

Černá hudba na mnoho způsobů ovládla druhý den festivalu Pohoda v Trenčíně. Ne, že by se nic jiného nehrálo, ale kvalitativně, a nakonec i proslulostí, umělci černé barvy pleti z různých koutů světa opanovali pomyslné přední příčky páteční programové nabídky.

Jasnými „šéfy“ večera byli američtí The Roots. Předcházela je pověst mediálně uznané „nejlepší živé hiphopové kapely“. O takových reklamních heslech si člověk obvykle myslí ledacos, v tomto případě ale ostražitý odstup trval přesně do chvíle, kdy početné těleso vthrlo na hlavní festivalovou scénu a spustilo svoji hodinovou parádní jízdu.

Pohoda Trenčín 2019 (BaBa ZuLa)
Pohoda Trenčín 2019 (Death Grips)

Omezit The Roots na konstatování, že jde o hiphopovou kapelu, je ale velmi nepřesné. Jejich živý set je vlastně jakýmsi obecným konglomerátem černé hudby, propracovaným do posledního detailu. Hlavní postavou pódia je sice samozřejmě raper Black Thought a pozornost nejen diváků, ale i střihače záběrů na velkoplošné obrazovky se výrazně upírá i na druhého otce zakladatele, bubeníka Questlovea, ale svůj prostor mají i mnozí další hudebníci.

Muziku pomáhá tvrdit hráč na suzafon, vypadající jak z neworleánské pochodové dechovky a přebíhající coby možná nejpohyblivější postava z jednoho konce pódia na druhý. Úžasnou sólovou hendrixiádou a soulovou vokální vložkou přispěl kytarista Captain Kirk Douglas. A sólového prostoru se dostalo i členům hostující dechové sekce, trumpetistovi a saxofonistovi.

Díky bohaté instrumentaci, kterou samozřejmě ještě výrazně probarvuje sampling, překračuje živý projev The Roots hiphopovou škatulku zejména směrem k funku a soulu, jasně odkazuje na sestavy George Clintona, ba i Jamese Browna, jen s logicky modernější rytmickou složkou. Ve své nekopromisnosti, tlaku a rytmické propracovanosti The Roots předvedli zatím jednoznačně nejlepší set letošní Pohody.

Specifický mix dvou odrůd černé hudby, úzce spojených pupeční šňůrou a přitom tolik rozdílných, přinesl společný blok populárního malijského dua Amadou & Mariam a amerického vokálního souboru The Blind Boys of Alabama. Byť vysloveně společných písní bylo ani ne na prsty jedné ruky a většinu hodinového setu si oba subjekty rozdělily k vlastní prezentaci za doprovodu společné rytmiky, právě v oněch pár společných písních se propojenost obou stylů ukázala jako v málokterém jiném projektu.

Veteránkou na hudební scéně je i trinidadská zpěvačka Calypso Rose. Devětasedmdesátiletá dáma, sice se jen stěží pohybující po pódiu, ale vokálně rozhodně spíše zastírající svůj věk, je obklopena vynikající kapelou, která klasickému karibskému kalypsu dává mladistvou energii. O čemž se ostatně za pár dní přesvědčí i návštěvníci našich Colours of Ostrava.

A černá hudba zněla i na závěr večera, přesněji řečeno dění na hlavních pódiích. Britský zpěvák Michael Kiwanuka přijel s větší kapelou než před pár lety na Colours of Ostrava, jeho soul v psychedelickém oparu dodal finále dne jakýsi až woodstocký šmrnc.

Samozřejmě, že i řada „ne-černých“ vystoupení druhého dne Pohody stála za pozornost, nebýt zpožděného letu a tím pádem odřeknutého vystoupení by se jistě mezi ně zařadil blok švédské zpěvačky Lykke Li. I tak ale můžeme mluvit například o stále zábavné a originální alternativě brněnských Ještě jsme se nedohodli, etnické psychedelii Turků BaBa ZuLa nebo velmi agresivním hardcore-rapu amerických Death Grips. Ale málo platné, páteční taktovku prostě drželi v rukou hudebníci s africkými předky.

Ondřej Bezr

Autor

Ondřej Bezrondrej.bezr@lidovky.czČlánky