Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Popelka bez pozlátka. Pozornost jí nebyla milá, možná se bála, že příznivce zklame

Kultura

  10:00
PRAHA - Nepostávala v zákulisí ani v klubu, netoužila po ovacích, nebavilo ji stylizovat se do hvězdy, třebaže jí nepochybně vždycky byla. Můžeme připomínat, co o ní kdy kdo řekl, a vždycky to bude něco příjemného, protože neznám snad nikoho, kdo by o Libušce Šafránkové – herečce i člověku – řekl špatné slovo.

Libuše Šafránková ve filmu Přijde letos Ježíšek? foto: Archiv produkce filmu Přijde letos Ježíšek?

Princezna s drápkem. Libuše Šafránková měla něhu, důvtip i smysl pro humor

Někdy se ty nejobyčejnější příhody vryjí do paměti nejhlouběji. Vzpomínám, jak jsem ji poprvé viděla v civilu – nic netočila, nehrála, šla si jen s kamarádkou zacvičit. Ne že bych ji byla mohla poznat, pokud bych nevěděla, že přijde: čepici vraženou do čela, na očích černé brýle, do široké šály skrytý nos. Nehrozili žádní otravní novináři nebo fotografové, nikdo nevěděl, že sem chodí, ona se však takhle vymaškařila vždycky, když měla vyjít z bezpečí domova ven. Nebyla to póza, prostě jí pozornost veřejnosti– ani ta veskrze přátelská – nebyla milá. Ať už proto, že byla prostě v jádru skromná, nebo že měla možná špatné zkušenosti. Když ji totiž někdo oslovil, působila vždycky mile, ale zdrženlivě a třeba se bála, že své příznivce zklame. Měli to ostatně společné s mužem Josefem. Halili si do anonymity i cestou k přátelům.

...ale dívat se na to nemůžu

Jednoho roku před Vánocemi jsme se s přáteli rozhodli prodávat na Národní třídě (před tehdejším sídlem Lidových novin) vánoční ryby. Chtěli jsme ukázat, že to jde i bez šizení, že nám z Třeboně budou kapry vozit několikrát za den čerstvé a že z téhle prodejní akce uděláme radostný zážitek. Už byla skoro tma, těsně před Štědrým dnem, fronta slábla, v tom se objevil oblíbený herecký pár; možná šli Josef s Libuškou z nějakého adventního setkání – on se tvářil, jako že tam není a s kapry rozhodně nemá nic společného, ona s rozpaky vytáhla z kabely nádobu na vnitřnosti. „Paní rybářko,“ oslovila mě, redaktorku v zástěře. „Já tady mám sklínku,“ řekla, „zabijte ho a vykuchejte, ale dívat se na to nemůžu.“ A otočila se stranou...

Pánev od Libušky

S rybami je, aspoň vzdáleně, spojena i třetí vzpomínka. Ona kamarádka, se kterou chodívaly cvičit, mi jednou přinesla dvě zajímavé pánve, tvarem určené ke smažení ryb. Ty jsou od Libušky, na chalupu. V telefonu se pak tím svým neopakovatelně milým mladým hlasem Líba, jak jí říkali doma, o překot omlouvala: „Já se tak stydím, vždyť ty pánve byly už použité, ale Pepa mi koupil nové, tak jsem je dala stranou...“ Vždycky, když na chalupě chystáme ryby z třeboňských vod, vzpomenu na to její upřímné „Já se tak stydím...“

‚Nevěřím, že Češi v nic nevěří.‘ Libuše Šafránková o víře v Boha i pohádkové mytologii

Lidi, které si trochu blíž pustila k sobě, ji měli rádi právě proto, že přes svou obrovskou popularitu uměla být nenápadná. A také neobyčejně „ženská“. Se vším, co k tomu patří. Věděla, co se komu povedlo, jak koho pochválit, jak polichotit, ale nezadat si při tom, uměla se svýma krásnýma očima koketně podívat – a kdo by jí co mohl odepřít? A takové postavy také hrála nejlíp: dívky, ženy, babky s čertem v těle, ale s nevinnou tváří Popelky.

Druhá taková se hned tak nenarodí

Potvrdil mi to i režisér Jiří Menzel. Kdysi jsme hovořili o hercích, které si pečlivě a většinou trefně vybíral do svých filmů i her, jež režíroval. Přiznal, že už delší čas hledá námět, do kterého by mohl po čase obsadit Libušku Šafránkovou. „Ona je úžasná, věrohodná, je v ní oheň i něha, je sexy i mateřská, zodpovědná, výborně se s ní pracuje – tu nemůžeš obsadit jen tak nahodile. Pro ni se musí najít role na tělo.“ Říkal, že druhá taková herečka se hned tak nenarodí.

Její diváci, kolegové, režiséři i přátelé měli štěstí, že ji v její výjimečnosti i obyčejnosti mohli poznat.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...