4. května 2019 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Posmrtné trampoty v lesku diskotéky. Inscenace Nebe – peklo je komplikovaně chladná

Dýdžejka se pře s Bohem. Eva (Eva Hacurová) se po smrti dostává do nebe i do... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dýdžejka se pře s Bohem. Eva (Eva Hacurová) se po smrti dostává do nebe i do... | foto: DIVADLO V DLOUHÉ

PRAHA V pražském Divadle v Dlouhé se poprvé představuje tvůrčí tandem z Vratislavského divadla loutek Maria Wojtyszko – Jakub Krofta. Syn tvůrce důležité epochy hradeckého Draka působí v Polsku už od roku 2012, text Nebe – peklo je dílem úspěšné, i za hranicemi své vlasti známé autorky.

Filozofující pohádka o tom, co se může dít po smrti, počíná dialogem maminky Evy (Eva Hacurová), živící se na diskotékách jako dýdžejka Raketa, a jejího synka Tadeáše, kterého s výjimkou dospělého finále vůbec neuvidíme, trucuje totiž ve skříni, ne příliš dobře totiž snáší péči své tety Renaty (Lenka Veliká). Maminka patrně zahynula při autonehodě, neboť když se ocitá v nebi, svírá v ruce volant.

Nechce se však smířit s posmrtným pobytem v té lepší ze dvou možností, odmlouvá a pře se s Bohem (Tomáš Turek), takže přicházejí na přetřes věčná témata spravedlnosti či nespravedlnosti ve světě, kde umírají mladí a dějí se další, lidskou logikou neakceptovatelné fauly ze strany vyšších mocností. Bůh, unavený Eviným žehráním, ji posílá do pekla, tam ať se zkusí pozeptat. Zesnulá dýdžejka tam vtrhne jako velká voda, nelze nevzpomenout na pohádkový archetyp „čert a Káča“, Hacurová ho svou kreací jako by přímo evokovala. Do dalšího děje zasáhne trojice čertů různého typu. Šéf Lucifer (Ondřej Rychlý) střídá vůči podřízeným poněkud blazeovaně přístup cukru a biče, protagonista ho navíc obdařil šťavnatou pohybovou kreací při záchvatu vzteku. Obludně obrovitý – kostýmní výtvarnice Jana Preková se na jeho vycpávkách vyřádila – a připitomělý Belzebub (Martin Veliký) reprezentuje hrubou sílu. Dojemnou figurkou je pak Vosmulka (Martin Matejka), čert, jak ho známe spíš z laskavých pohádek, kterého Eva víceméně přemluví, aby se s ní pokusil dostat zpátky z onoho světa na ten reálný a stal se člověkem.

Začíná putování jednotlivými odděleními pekla, kořením je překonávání různých překážek, úklady ďábelských mocností a vlastně i rozpačitá tolerance nebeského království. Text sice nabízí několik vydařených „náboženských“ bonmotů a anekdot, nemohl jsem se ovšem zbavit dojmu, že příběh se i přes výskyt dalších zajímavých postav monotónně zacykluje, přestože nabízí vydařené situace, například hraní scrabblu nebešťany i pekelníky, či téměř klinickou ukázku oidipovského komplexu, který s Evinou pomocí překonává Vosmulka, citově vydíraný svou hystericky důraznou matkou v interpretaci Kláry Sedláčkové-Oltové. Také Matka boží v podání Magdaleny Zimové vnáší do jevištního dění ironickou svěžest.

Dojem celkové odtažitosti možná způsobuje i hodně umělá, leskem opalizující ambaláž. Světelné orgie na scéně Jana Štěpánka nás stále drží jakoby na diskotéce (v nebi i v pekle), kostýmy zmíněné výtvarnice hýří v prezentaci nadpřirozených postav sci-fi bizarností. Nejsem schopen odhadnout, jak projekt osloví cílovou skupinu dětí s rodiči. Připouštím, že inscenace umožní nastupující divácké generaci s nevelkou estetickou připraveností i přirozenou zvídavostí hladké vklouznutí do existenciálních otázek a jevištní dílko jí nebude připadat tak komplikovaně chladné jako mně.

Maria Wojtyszko:
Nebe – peklo

Překlad a režie: Jakub Krofta

Divadlo v Dlouhé, česká premiéra 17. 4

Jan Kerbr