Sobota 17. dubna 2021svátek má Rudolf 6 °C déšť se sněhem Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Poupata: Vypadnout z týdletý díry...

Vánoce na pokraji katastrofy. Matka Kamila, syn Honza, těhotná dcera Agáta, hráčskou vášní posedlý otec Jarda a jejich nečekaná návštěvnice věští z olova budoucnost.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vánoce na pokraji katastrofy. Matka Kamila, syn Honza, těhotná dcera Agáta, hráčskou vášní posedlý otec Jarda a jejich nečekaná návštěvnice věští z olova budoucnost. | foto: Bontonfilm

České maloměsto musí být otřesné místo k přebývání, soudě podle zpráv, které o něm čas od času podávají filmaři. Nejnověji snímkem Poupata scenárista a režisér Zdeněk Jiráský.

Především tedy proč Poupata: Matka dvou odrostlých dětí, uklizečka Kamila Hrdinová, nacvičuje spolu s dalšími vrstevnicemi po pětadvaceti letech kdysi populární spartakiádní skladbu; v rámci loučení s končícím rokem ji chtějí předvést spoluobčanům. Aby si na vystoupení přivydělaly, nafotí odkvétající diblíci dokonce i erotický kalendář...

Spartakiádní dějová linka sice není ve filmu úplně nejdůležitější, ale název mu dala vcelku právem. Charakterizuje omezené ambice, trapnost a ubohost prostředí, které snímek s tragikomickým nádechem líčí. Kamilin manžel, železniční hradlař Jarda, sní o cestě po Amazonce, ve skutečnosti ale jen prohrává stále větší částky na automatech, zadlužuje rodinu a sen si zhmotňuje pouze obligátním stavěním dopravních prostředků v lahvích.

Hlavním hrdinou filmu ovšem není ani on. Toho, o koho skutečně jde, dokonce publikum ani nezahlédne – je to dítě, které počala Kamilina dcera Agáta a které se podle všeho do onoho malostí zmučeného světa za pár měsíců narodí. A to je zřejmě hlavní otázka snímku, který jeho autor charakterizuje jako sociální drama: Jaké jsou šance tohoto nejčerstvějšího „poupěte“, že jeho život bude jiný než zpackané existence generací před ním? Sugerovaná odpověď je řádně skeptická. Deformované prostředí maloměsta v průmyslové aglomeraci, rodinné stereotypy a v posledku i vlastní bariéry zřejmě i relativně schopným, inteligentním a vnímavým bytostem vždy zabrání v rozletu a v osvobození. Druhé Kamilino dospělé dítě, syn Honza, propadne iluzi o lásce k bezduché striptérce, která v doprovodu svého pasáka občas přijede rozptýlit štamgasty místní hospody. Marný sen o lepší budoucnosti sní i pár vietnamských stánkařů, který se s Hrdinovými za dramatických okolností spřátelí.

Tím, co nakonec nejvíc ovlivní osudy všech, je Jardova hráčská vášeň. Její vinou se malé, někdy trochu směšné tragédie slijí v jednu velkou společnou.

Opatrná syrovost

Co se Poupatům opravdu daří, je přesvědčivými obrazy ukázat odlidštěnou krajinu, kde průmyslová zástavba bere lidskému bytí přirozený rozměr, kde se lidské osudy odehrávají spíše jako podružný doprovod existence netečného a obludného mechanismu. Výmluvně vybrané jsou i situace, na nichž film ilustruje pokřivenost a pokleslost života komunity, již sleduje. Upocený hospodský striptýz je bezpochyby leckde realitou, erotické kalendáře „pro dobrou věc“ produkuje kdekdo a velmi dobře si lze představit, že se v hlavách nějakých nešťastnic skutečně zrodí nápad zavzpomínat na dívčí spartakiádní vystoupení za doprovodu písní Michala Davida.

Sympatický je pokus včlenit do českého prostředí i příběh vietnamských manželů. Jedinou ryze komediální scénu v tomto filmu, v níž se prokáže užitečnost fráze „do pr..le se sněhem“, si diváci bezpochyby zapamatují. Zároveň tato tematizovaná přítomnost cizinců mezi našinci posiluje legitimní diváckou otázku, odkud pochází Kamila (Malgorzata Pikus), která také nemluví úplně jako rodilá Češka. Má-li být původem také cizinka, pak je to motiv, který by si možná zasloužil rozpracovat.

Je toho ovšem víc, co se tu příliš neřeší. Osudy čerstvých dospělých, Agáty, Honzy a jejich přátel, se odehrávají jen na rodinném a vztahovém půdorysu. Že by se mohli třeba něčím živit a tím dost zmírnit všeobecnou depresi, je buď ani nenapadá, nebo to z nějakého důvodu nejde. Patrně „není práce“, tak to v sociálních dramatech chodí. Jenomže chce-li člověk přesvědčivě doložit osudovou tíhu prostředí, pak by tyto věci a jejich příčiny neměl ve vyprávění tak snadno pominout, jinak se jeho sdělení promění jen v účelové konstatování.

Poupata

ČR 2011
Scénář a režie: Zdeněk Jiráský
Hrají: Vladimír Javorský, Malgorzata Pikus, Marika Šoposká, Josef Láska a další
Premiéra: 15. 12. 2011

Poupata nepochybně usilují o jistou syrovost, zároveň se ale neodvažují zajít v čemkoli příliš daleko či hluboko. Na to, jak mají být životní bídou poznamenané, jsou všechny postavy ještě příliš slušné, citlivé, chytré, pohledné a milé, jejich „zničené“ vztahy ještě příliš funkční. A jejich příběhy, a zvlášť ten „nejosudovější“, nesou zátěž povinně uzavíraných dramatických oblouků a pušek, které musí vystřelit. Jde tak ve výsledku daleko spíše o abstrahované, zřetelně fabulované vyprávění na pozadí určitého prostředí než o plně autentickou výpověď, která by z onoho prostředí přímo vyvěrala.

To však nic nemění na tom, že Poupata patří k výrazným titulům letošního roku. A dokazují, že průzkum malosti stále patří k stěžejním disciplínám českého filmu.

Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dvaadvacet znaků, že s tímhle mužem vás místo pohádky čeká jen utrpení

Jedovaté vztahy | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Některé ženy jako by se zhlédly v popelce. Věří, že oříšky přinášejí prince. Jenže nakonec jsou z nich spíš veverky –...

Inflace požírá uložené peníze. Kam s nimi, aby jich zmizelo co nejméně?

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Naspořili jste 200 000 korun, uložili je na účet, těšili se na úroky a po roce zjistili, že jste zbohatli o celých 340...

Biolog Zrzavý: Covid se postará, abychom umírali i na něco jiného než rakovinu

Evoluční biolog prof. Jan Zrzavý | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Podle amerického psychologa a genetika Roberta Plomina mají zděděné geny daleko větší význam při utváření naší...

Jarní úklid raz dva: Jak na čistou podlahu i bez lezení po kolenou a otravného ždímání hadru?
Jarní úklid raz dva: Jak na čistou podlahu i bez lezení po kolenou a otravného ždímání hadru?

Přes zimu jsme si do domácností natahali spoustu nepořádku, kterého je teď potřeba se zbavit. Doba si žádá pořádný jarní úklid. V redakci jsme...