Prachy, jenom prachy nečekají. Tak už konečně chcípni, táto! je ztřeštěná jednohubka pro otrlejší diváky

Mladá dívka Olja (Jevgenija Kregždová) pověří svého lehce zmateného přítele Mavěje (Alexandr Kuzněcov) nesnadným úkolem – zabít jejího otce. Argumentuje tím, že ji otec měl v dětství zneužívat. Když ale Mavěj dorazí do jeho bytu, hřmotný detektiv Andrej (Vitalij Chalev) o ničem neví a vše popírá. Jako správná ruka zákona, která je ale zároveň pořádně zkorumpovaná, si začíná myslet, že mladíkovi ve skutečnosti jde o hromadu špinavých peněz, které si Andrej po jednom zásahu „ulil“. 

Svého „důchodového fondu“ se Andrej za žádnou cenu nehodlá vzdát a rozhodne se mladíka zneškodnit všemi dostupnými prostředky. Následuje komorní, ale krvavá fuga ve zběsilém tempu, kde si nikdo nemůže být jistý tím, že se z bytu nedostane nohama napřed.

Režisérský a scenáristický debut ruského režiséra Kirilla Sokolova je učebnicovou definicí ztřeštěné komedie. Celý děj celovečerního filmu se odehrává pouze v prostorách jednoho bytu, ale každá skulinka je využita na maximum. Každá zeď je kulisa, která se dá originálním způsobem probořit či jinak využít.

Všechny postavy mají jen jeden rozměr a o nějakých dramatických příběhových zvratech se dá mluvit jen stěží. Přesto film jede v tak opojně rychlém tempu, že si udrží divákovu pozornost od začátku do konce. Nemalou měrou se na tom podílí i vynikající Vitalij Chalev v roli otce, který pro sebe ukradne každou scénu, ve které se objeví.

Film se dá nejlépe popsat jako vodkou a krví nasáklou variací na sérii Fotr je lotr se špetkou westernů Sergia Leoneho a animáků Itchy a Scratchy ze sitcomu Simpsonovi. Sokolov svůj příběh vypráví za pomoci rychlých střihů kamery, suchého humoru a hry s časovou posloupností děje. Natáčení všechny přítomné muselo bavit a na výsledku je to znát. Pár dobře mířených kritických úderů do ruské malosti je pak příjemným a bránici rozechvívajícím bonusem.

Nesrdečné pozdravy z Ruska

Režisér Kirill Sokolov na svůj původ doplácí, ačkoliv více než polovina jeho rodiny pochází z Ukrajiny. Proti válce vystupuje a podepsal i dvě petice za její zastavení, což je čin, který je v současné době v Rusku trestaný odnětím svobody. Přesto začátkem března filmový festival v Glasgowě oznámil, že z programu vyřadil Sokolovovu novinku, černou komedii Strhněte ji a zahoďte. Organizátorům festivalu vadilo, že snímek stejně jako Tak už konečně chcípni, táto! získal část financí od státu prostřednictvím Ruského filmového fondu a ministerstva kultury.

Ve vyjádření pro deník New York Times Kirill Sokolov prohlásil, že rozhodnutí organizátorů respektuje, ačkoliv je mu jasné, že pro mnohé představuje nepropustnou bariéru. „Až 99 % procent ruských filmů vzniká za státní podpory. Je zde prakticky nemožné něco natočit bez ní,“ povzdechl si. Na stejný problém doplatil například i další ruský režisér Lado Kvatajna. Ten se sice na sociálních sítích ostře vymezil proti Putinovu režimu, ale jeho thriller Poprava, který si dříve odnesl cenu například z festivalu ve španělském Sitges, byl z programu festivalu v Glasgowě rovněž vyškrtnut.

„Pokud naše filmy odstraní ze streamovacích služeb a filmových festivalů, umlčí tak hlasy i některých silných kritiků Putinovy zlovůle,“ nechal se slyšet Sokolov. Režisérův jediný film Tak už konečně chcípni, táto! dokazuje, že ačkoliv některým talentům doba nepřeje, byla by škoda na ně zanevřít a zapomenout.