Je bezesporu nejslavnějším jazzovým hudebníkem pocházejícím z Arménie a jedním z tamních muzikantů, kteří to ve světovém měřítku dotáhli nejdále. Se souhlasem rodičů na tom Tigran Hamasyan pracoval téměř od kolébky – rodinný klavír mu učaroval už ve třech letech a formální hudební vzdělávání nastoupil o tři roky později, to vše v rodišti, které neslo z dnešního pohledu dost bizarní jméno Leninakan, dnes už naštěstí dávno přejmenovaném na Gyumri.
V devíti letech Tigrana zaujal jazz, zachutnala mu zejména možnost improvizace a naprosto jej okouzlilo, když mohl zkusit do jazzových forem napasovat melodiku z arménských lidových písní. Když se s rodinou ve svých šestnácti letech přesunul do americké Kalifornie, ocitl se v úplně novém světě. Ale to nejdůležitější, neobyčejný talent a folklorní vklad, si odvezl s sebou.
Tigran Hamasyan
|
Už před odchodem do Ameriky se ale o Tigranu Hamasyanovi začalo mluvit přinejmenším v evropských jazzových kruzích. Už proto, že byl od přírody soutěživý, zúčastňoval se nejrůznějších klání mladých talentů – a zpravidla je vyhrával. Jako třeba klavírní soutěž na prestižním Montreux Jazz Festivalu v roce 2003, kdy mu bylo pouhých šestnáct let, anebo o dva roky později neméně významnou soutěž Theloniouse Monka.
Mezitím stačil coby sedmnáctiletý debutovat albem World Passion. Poměrně dlouhá řada jeho nahrávek vyšla jak na proslulých evropských labelech typu ECM nebo Naïve, tak na vysloveně výběrové americké značce Nonesuch, kde patří k oporám katalogu. A kde vydává nahrávky jak vysloveně jazzové, tak více či méně poznamenané elektronikou, rockem nebo klasickou hudbou, vždy ale se zásadním podílem obou domén své tvorby, tedy improvizace a prvků arménské lidové hudby.
Snad ještě větší váhu než oficiální ceny a vítězství v soutěžích mají pro kariéru Tigrana Hamasyana pochvalná slova od slavných muzikantů, ať už žijících klasiků kalibru Herbieho Hancocka, anebo kolegů z předchozí generace progresivních tvůrců, jako je Brad Mehldau. Přes veškerý úspěch Hamasyanových nahrávek je nejvýše kladen styl jeho vystupování, ať hraje na nadcházejícím koncertě v Praze, nebo s menšími jazzovými kapelami, ale třeba i orchestry spíše klasičtějšího zaměření.
Jazzový pianista Tigran Hamasyan.
Pianista je proslulý obrovskou dynamikou svého projevu, která sahá od práce s absolutním tichem po energetické poryvy, při nichž dá vzpomenout, že jeho vůbec prvním dětským ideálem bylo stát se metalovým kytaristou.
Nekompromisní koncertní Hamasyanovu hru recenzent barvitě popsal takto: „S hlavou skloněnou až ke klaviatuře si jemně pohrával s melodickým motivkem, v následujícím okamžiku málem vyskakoval nad zem a na klávesy ,dopadal’ s patřičnou razancí, aniž by zjednodušil virtuózní nápřah ve vůbec ne jednoduchých kompozicích. Nic z toho přitom nebyla pustá show, šlo o nekašírovaný prožitek hudby, ve které brutální změny dynamiky slouží jako srozumitelný výrazový prostředek.“ Máme se v Rudolfinu věru nač těšit.
