RECENZE: Jsme v pohodě. Všechno je ve slovech, která znějí jako agitace |
Spíš než romantickým ohlédnutím za příběhy obsaženými v Rukopisech je inscenace Zbyhoň! svědectvím o eskalujícím českém, potažmo slovanském nacionalismu a o problematice sekt a ideologických konstruktů vůbec. Bratrstvo NN (Národ Neskoná) obsadí Novou scénu, aby zde uspořádalo rituál znovuzasvěcení do slavné české minulosti a zabránilo tak v hodině dvanácté řízené genocidě Čechů, ke které v zemi podle jeho mínění dochází. Zůstanete imunní vůči náboru do řad „Pravočechů“? Pravost Rukopisů bude jednou provždy stvrzena!
  |
Inscenační tým nevzrušovala ani tak otázka pravosti či nepravosti literárních památek, na kteroužto se jejich odborná recepce často omezuje, nýbrž étos jejich vlastních, byť třeba smyšlených příběhů. Kdo byli Vlaslav, Kruvoj, Věstoň? Nezapíráme, že nás v první chvíli uchvátila především jazyková neotřelost samotného jména „Zbyhoň“. To se před tím v české literatuře objevilo jen v dramatickém debutu Václava Klimenta Klicpery Blaník coby postava „Zbihon, z rodu knížecího“.
ZBYHOŇ! Jan Frič, Milan Šotek a kol. |
