"Nikdo neomdlel, nikoho neodvezli," řekl. Už testovací projekce a také zvláštní uvedení v Bratislavě mu prý potvrdily, že film diváky uhrane. "Nikdo neodchází, každý zůstane sedět do poslední chvíle, i když to není klasický film. Je komerční a ty postupy se trochu liší," dodal.
Výpravný snímek Bathory, který stál kolem 320 milionů korun, může být podle něj inspirací pro ostatní filmaře v tom, že filmová tvorba by měla být důslednější, poctivější a pracnější. "Nejde ani tak o komerčnost týkající se financí, ale spíše dopadu na diváky. Pokud chceme naše díla dostat do evropské distribuce, musíme čelit silné konkurenci. A toto je jeden ze způsobů," dodal Jakubisko.
Mezi více než jedenácti stovkami diváků, kteří při premiéře zaplnili Velký sál hotelu Thermal, byl například i herec Miroslav Donutil. Tomu se prý film velmi líbil. "Jsem nadšen. Je to krásný a velkolepý příběh, nádherně zahraný i zrežírovaný," řekl.
Režisér Jakubisko před slavnostním uvedením filmu Bathory také převzal z rukou prezidenta karlovarského festivalu Jiřího Bartošky Křišťálový glóbus za dlouhodobý umělecký přínos světové kinematografii. "Chtěl bych především poděkovat své manželce Deaně, která je producentkou tohoto projektu. Kdyby nebylo jí, nebyl by ani tento snímek, a já bych už třeba dávno seděl a maloval barvami obrazy. Namísto toho, abych světlem maloval obrazy na filmové plátno," řekl režisér, který na tomto dosud nejdražším středoevropském filmu pracoval čtyři roky. Nakonec si v pořadí patnáctý projekt nadělil k letošním sedmdesátinám.
Karlovarské ocenění prý nebere jako výraz: Děkujeme, odejděte, tedy jako jakýsi zákaz točit. Považuje ho naopak za uznání, že si jako filmař, který začínal od černobílého osmimilimetrového filmu, osvojil i techniku digitální. "Můj přítel Federico Fellini nenáviděl televizi. Tvrdil, že krade filmy a posílá je do světa ve špatné kvalitě. Kdyby žil teď, určitě by změnil názor. Nová triková technika, která přišla právě s televizí, by totiž rozvinula jeho sny," vysvětlil. I proto považuje cenu za výzvu, aby novou technikou mohl nadále rozšiřovat své sny i fantazii diváků.
Do studia 400 let staré historie se Jakubisko ponořil důkladně. Báthoryová prý měla 16 hradů a zámků - na všech místech byl, ale nenašel ani židli, na které seděla, nebo pohár, z něhož pila. Přesto tvrdí, že se tato renesanční, vzdělaná a nábožensky založená žena nedá jednoznačně označit za vražedkyni. Snímek vznikl za 80 natáčecích dnů. Dokončení zdržely postprodukční práce v Londýně.
První mimofestivaloví diváci mohou film vidět ještě předtím, než se 10. července ve 34 kopiích objeví v kinech. O den dříve ho totiž uvede pražská Lucerna. Režisér chce filmem otevřít polemiku, zda Báthoryová byla opravdu skutečně největší vražedkyní v dějinách, nebo se jen stala obětí pomluv a mocenských intrik. Pokud převáží názor, že byla vražedkyní, zůstane jí z vůle lidu i nadále.
Pokud se však lidé postaví k názoru, že se stala obětí intrik a její krutost nepřesáhla krutost a zvyky doby, hodlá prý podat návrh na změnu zápisu v Guinnessově knize rekordů. Ta ji totiž uvádí jako největší vražedkyni všech dob.
Výpravný snímek Bathory, který stál kolem 320 milionů korun, může být podle něj inspirací pro ostatní filmaře v tom, že filmová tvorba by měla být důslednější, poctivější a pracnější. "Nejde ani tak o komerčnost týkající se financí, ale spíše dopadu na diváky. Pokud chceme naše díla dostat do evropské distribuce, musíme čelit silné konkurenci. A toto je jeden ze způsobů," dodal Jakubisko.
Mezi více než jedenácti stovkami diváků, kteří při premiéře zaplnili Velký sál hotelu Thermal, byl například i herec Miroslav Donutil. Tomu se prý film velmi líbil. "Jsem nadšen. Je to krásný a velkolepý příběh, nádherně zahraný i zrežírovaný," řekl.
Režisér Jakubisko před slavnostním uvedením filmu Bathory také převzal z rukou prezidenta karlovarského festivalu Jiřího Bartošky Křišťálový glóbus za dlouhodobý umělecký přínos světové kinematografii. "Chtěl bych především poděkovat své manželce Deaně, která je producentkou tohoto projektu. Kdyby nebylo jí, nebyl by ani tento snímek, a já bych už třeba dávno seděl a maloval barvami obrazy. Namísto toho, abych světlem maloval obrazy na filmové plátno," řekl režisér, který na tomto dosud nejdražším středoevropském filmu pracoval čtyři roky. Nakonec si v pořadí patnáctý projekt nadělil k letošním sedmdesátinám.
Karlovarské ocenění prý nebere jako výraz: Děkujeme, odejděte, tedy jako jakýsi zákaz točit. Považuje ho naopak za uznání, že si jako filmař, který začínal od černobílého osmimilimetrového filmu, osvojil i techniku digitální. "Můj přítel Federico Fellini nenáviděl televizi. Tvrdil, že krade filmy a posílá je do světa ve špatné kvalitě. Kdyby žil teď, určitě by změnil názor. Nová triková technika, která přišla právě s televizí, by totiž rozvinula jeho sny," vysvětlil. I proto považuje cenu za výzvu, aby novou technikou mohl nadále rozšiřovat své sny i fantazii diváků.
Do studia 400 let staré historie se Jakubisko ponořil důkladně. Báthoryová prý měla 16 hradů a zámků - na všech místech byl, ale nenašel ani židli, na které seděla, nebo pohár, z něhož pila. Přesto tvrdí, že se tato renesanční, vzdělaná a nábožensky založená žena nedá jednoznačně označit za vražedkyni. Snímek vznikl za 80 natáčecích dnů. Dokončení zdržely postprodukční práce v Londýně.
První mimofestivaloví diváci mohou film vidět ještě předtím, než se 10. července ve 34 kopiích objeví v kinech. O den dříve ho totiž uvede pražská Lucerna. Režisér chce filmem otevřít polemiku, zda Báthoryová byla opravdu skutečně největší vražedkyní v dějinách, nebo se jen stala obětí pomluv a mocenských intrik. Pokud převáží názor, že byla vražedkyní, zůstane jí z vůle lidu i nadále.
Pokud se však lidé postaví k názoru, že se stala obětí intrik a její krutost nepřesáhla krutost a zvyky doby, hodlá prý podat návrh na změnu zápisu v Guinnessově knize rekordů. Ta ji totiž uvádí jako největší vražedkyni všech dob.
