Do kina doprovodil Livii Klausovou její manžel, bývalý český prezident Václav Klaus. Premiéry se zúčastnil také jejich syn Václav Klaus mladší. Bývalou první dámu přišli podpořit také herečka Jiřina Bohdalová či bývalý pražský arcibiskup Jan Graubner.
Hodinu a čtvrt dlouhý dokumentární film slibuje vhled do „světa, kterému vévodí především lidskost a smysl pro ochranu slabších.“
Livia Klausová ve filmu líčí svůj osobní život, kterého se bytostně dotýkaly velké dějinné události. Když jí bylo 16 let, musela se vypořádat s předčasným úmrtím svého otce. Možná proto se u ní vyvinul tak silný cit pro rodinu.
Kromě manželů Klausových a vnoučat ve filmu promlouvá také bývalá manželka exprezidenta Václava Havla a někdejší první dáma Dagmar Havlová, diplomat Rudolf Jindrák či někdejší hradní protokolář Jindřich Forejt, ekonom Jindřich Weigl nebo již zesnulý kardinál Dominik Duka.
Livia Klausová se narodila 10. listopadu 1943 v Bratislavě do rodiny učitelky a právníka jako druhá z pěti dětí. Když jí byly dva roky, rodina se přestěhovala do Prahy, kde Livia vystudovala gymnázium a v roce 1966 také zahraniční obchod na Vysoké školy ekonomické (VŠE).
S manželem, kterému říká prostě „Klausi“, se seznámila při semináři španělštiny na VŠE. Vzali se po šestileté známosti v roce 1968, mají dva syny, deset vnoučat a jedno pravnouče.
Po zvolení Václava Klause prezidentem v březnu 2003 deset let úspěšně plnila roli první dámy. Necelý rok po manželově odchodu z Pražského hradu se pak stala českou velvyslankyní v Bratislavě, kde působila do jara 2018.
Nevěděla jsem, zda budou na manžela střílet
V dokumentu se dotýká i revolučního a porevolučního dění a vyhrocených chvil, které zažila po boku českého premiéra. Jeden z nejvýraznějších prožila v listopadu a prosinci 1997. Noviny tehdy přinesly spekulace o tajném kontu ODS ve Švýcarsku, na kterém měla mít strana asi 200 milionů korun. Václav Klaus byl zrovna na jednání Středoevropské iniciativy v bosenském Sarajevu, když ho vrcholní představitelé ODS Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali k demisi. Klaus rezignoval o dva dny později a přirovnal aféru právě k sarajevskému atentátu. „My jsme nevěděli, jestli na něj nebude někdo střílet,“ svěřuje se Livia Klausová v dokumentu.
