27. listopadu 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Převládá tu přesvědčení, že překládat může každý, říká šéfredaktor Paseky Sedláček

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Šéfredaktor Nakladatelství Paseka Jakub Sedláček. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šéfredaktor Nakladatelství Paseka Jakub Sedláček. | foto: Naďa Straková

PRAHA Nakladatelství Paseka počátkem listopadu uveřejnilo zprávu, která zavířila českými literárními vodami. Od roku 2018 se totiž rozhodlo uvádět jména překladatelů na všech překladových titulech. „Mnohdy bývá právě jméno překladatele zárukou kvality,“ uvedl Jakub Sedláček, šéfredaktor Nakladatelství Paseka, v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Nedávno jste oznámili, že na všech obálkách knih začnete od roku 2018 uvádět překladatele. Co za tím rozhodnutím stálo?
Dlouho jsme o tom přemýšleli, ta věc se nezrodila ze dne na den. Uvádět jména překladatelů na všech překladových titulech, tedy ne jen na beletristických dílech, ale i na populárně naučných knihách nebo non-fiction, jsme se rozhodli z několika důvodů. Za prvé, protože si vážíme jejich práce, překladatel je člověk, který vedle autora žije s daným textem v podstatě nejdéle, nejdéle s ním pracuje a my si myslíme, že je dobré tímto způsobem jeho práci zviditelnit. Překladatelé se samozřejmě uvádí v tirážích, na copyrightové stránce, ale my jsme chtěli, aby bylo jasně vidět, kdo za překladem stojí. Někteří nakladatelé – a my jsme to dělali také – uvádí překladatele u vybraných titulů, teď jsme se však z toho rozhodli vytvořit pravidlo.

Lidovky.cz: Chcete si díky tomuto kroku vybudovat síť známějších překladatelů?
My si nepotřebujeme budovat stálou síť překladatelů, neboť tu vybudovanou máme. Ale pro čtenáře to může být – a to je další důvod, proč jsme se rozhodli překladatele uvádět na obálkách – velmi dobré orientační vodítko. Pokud si čtenář oblíbí román a zjistí, že ho přeložil stejný překladatel jako knížku, o které zvažuje, že si ji přečte nebo koupí, tak mu to může velmi pomoci. Ono je to totiž také závazek pro překladatele, a navíc mnohdy bývá právě jméno překladatele zárukou kvality.

Lidovky.cz: Jak bude graficky důležité jméno překladatele na obálce knihy?
Všechny obálky se snažíme dělat individuálně, to znamená, že i proporce písem je věcí konkrétního titulu. Určitě neexistuje nějaký pevný mustr. Pokud to vezmu obecně, máte-li zavedeného autora, který je známý a jehož čtenáři vyhledávají, tak samozřejmě nemůžete toto hledisko zanedbat. Pokud je autor méně známý, ale knížka má skvělý název, tak se zvýrazní název. Na překladové tituly také uzavíráme licenční smlouvy, které jasně říkají, kde na knížce má být autor uveden. Velikost jména překladatele samozřejmě nemůže být větší než jméno autora.

Lidovky.cz: Jak často se stane, že za vámi přijde překladatel, že objevil nějaký zajímavý titul, který by rád přeložil do češtiny?
Případy, kdy překladatel přijde s tipem na nějaký titul, nejsou vůbec výjimečné, a my jsme takovým nápadům velmi otevřeni. Pro nakladatele to bývá skvělý impulz, když překladatel sám něco objeví nebo navrhne. To se nám shodou okolností stalo s románem Skoncovat s Eddym B. od Édouarda Louise, což je první kniha, u které budeme mít jméno překladatele uvedené, a kterou objevila překladatelka a spisovatelka Sára Vybíralová. Právě proto chceme překladatele zviditelnit. Jsme totiž přesvědčeni, že překladatel je s nakladatelem na stejné lodi, jsou to spolupracovníci, nejsou to dva zájmové světy, které by šly proti sobě.

Lidovky.cz: Máte pocit, že je role překladatele v Česku opomíjená?
Ještě stále tu převládá obecné přesvědčení, že překládat může každý, kdo žil chvíli v cizině nebo kdo se naučil dobře cizí jazyk, ale ono to tak není. Překladatelství je zvláštní činnost. Je to takové sezení na dvou židlích. Stejně jako je důležité, aby překladatel znal výchozí jazyk, je velmi důležité, aby znal skvěle češtinu. Musí mít také velmi dobré čtenářské zkušenosti. V tomto ohledu si myslím, že překladatelská práce úplně doceněná není. V Pasece však věříme, že oslovujeme čtenáře, kteří si knížky vybírají i podle překladatelů.

Lidovky.cz: Jaké jsou další předpoklady dobrého překladatele?
Překladatel musí být trpělivý, protože překládání, a teď myslím především překládání beletrie, je věc, která vyžaduje soustředění a vytrvalost. Myslím si, že by měl mít kulturní rozhled, mít načteno a měl by sám umět dobře psát nebo se dobře stylisticky vyjadřovat, ale současně by neměl promítat do překladu vlastní umělecké nebo spisovatelské ambice. Přesto je nepochybné, že dobrý překladatel dává do své práce i kus sebe.

Lidovky.cz: Jak se vám zamlouvají moderní překlady starých klasických děl?
To je úplně legitimní a dobrá věc. Zatímco třeba Shakespeare nestárne, tak překlady jeho díla stárnout můžou. Překladatelská práce se vyvíjí. V současnosti jsou například ceněny překlady Martina Hilského, které jsou skvělé, ale neznamená to, že ty předcházející jsou špatné. Překlad je vždycky založen na určitém časovém kontextu.

Lidovky.cz: Podle čeho si nakladatelství vybírá překladatele pro konkrétní titul?
Podle zkušeností, a to jak vlastních, tak překladatelových. Přestože pracujeme s relativně stabilním okruhem překladatelů, jsme velmi otevřeni novým překladatelským hlasům a tvářím. Snažíme se, abychom nezatuhli v určitém způsobu práce, a pokud si vyhlédneme překladatele, s nímž zkušenost nemáme, vždycky se dá domluvit, aby nejprve přeložil něco na ukázku, pár kapitol. Podle toho se rozhodneme, zda mu práci zadáme či nikoli.

Každému je vlastní něco jiného. Například víte, že dotyčný už překládal určitý typ románu a že se mu to velmi povedlo. Tak si ho vyberete pro podobnou práci. Když hledáte překladatele třeba na komiks pro teenagery, zvolíte překladatele, který ovládá současnou češtinu teenagerů – ať už proto, že k nim má svým věkem blízko, nebo že má děti v podobném věku. Právě u knížek pro děti a mládež může pomoci, když je překladatel sám rodičem, i když to samozřejmě neplatí stoprocentně.

Lidovky.cz: Obec překladatelů v minulosti upozorňovala na to, že překladatelé nejsou dostatečně finančně ohodnoceni. Jak vnímáte tuto stránku vy?
Překladové sazby se v čase samozřejmě vyvíjí. Tak jako většina činností, které souvisí v vydáváním knížek – vedle překladu to je třeba redakční práce nebo práce jazykových redaktorů – není finanční ohodnocení v porovnání jinými odvětvími nijak závratné. Překladatel, který překládá román, si samozřejmě nevydělá tolik, jako překladatel, který překládá manuály k televizi, tam jsou sazby daleko vyšší, ale věřím, že překladatelé, jakkoli bych nechtěl bagatelizovat výši odměn, jsou přece jenom odměňováni ještě něčím jiným. Když se povede knížka, tak tu existuje v čase a lidi ji čtou, což se u manuálu moc nestává. A je to i důvod, proč jsme se rozhodli „odměňovat” překladatele zveřejňováním jejich jmen.

A je třeba zmínit ještě jednu věc. Vztah překladatele a nakladatele je – alespoň u nás – férový. Překladatel má peníze jisté, zatímco nakladatel riskuje všechno a čeká až na zájem čtenářů. Není neobvyklé, že překladatel má víc peněz než nakladatel, i když prodá celý náklad.

Lidovky.cz: Obec překladatelů také každý rok vyhlašuje ceny za dobré i špatné překlady. Myslíte si, že reálně napomáhají čtenářům vybrat si či se naopak vyhnout nějaké knize, nebo jsou to spíše ceny pro lidi, kteří se knihám profesně věnují?
Věřím, že ano. Myslím, že čtenáři Paseky překladové nebo obecně literární ceny sledují. Obecně platí, že třeba literární ceny jako Magnesia Litera velmi pomáhají literatuře. Co se týče anticen, tam si myslím, že je to spíš signál pro nakladatele, aby věděli, že v té branži něco nefunguje úplně dobře.

Lidovky.cz: Máte nějaké své oblíbené překladatele?
Velmi si vážím toho, že Paseka spolupracuje s Pavlem Dominikem, který za překlad díla Vladimira Nabokova dostal státní cenu. Moc rád čtu překlady přepečlivého Davida Petrů. Úžasnou práci na poli překladů pro děti a mládež pro nás odvádějí Michala Marková či Barbora Punge Puchalská, neskutečně invenční je Martina Knápková. Více než sto padesát let staré texty H. D. Thoreaua výborně překládá Jan Hokeš. A to zatím mluvím jen o angličtině. Skvělá je spolupráce se skandinavisty Helenou Březinovou, Vladimírem Piskořem či Jitkou Hanušovou. Díky těmto a dalším vynikajícím překladatelům je vydávání knížek v Pasece radost.

  • 1Diskuse




Najdete na Lidovky.cz