Film, ve kterém Bang ztvárnil hlavní roli pokryteckého kurátora muzea výtvarného umění Christiana, si už předtím odnesl Zlatou palmu z festivalu v Cannes a má také šanci na zisk Oscara. Své místo v pomyslném zlatém fondu kinematografie má jisté, a to nejen pro památnou scénu rvačky o použitý prezervativ, kde kromě Banga exceluje americká herečka Elisabeth Mossová jako zvídavá novinářka.
LN: Film paroduje některé aspekty současného uměleckého světa a je to humor někdy velmi ostrý. Jaký máte vy sám postoj k současnému umění?
Já umění miluji. Opravdu jsem úplný umělecký nadšenec. Ruben Östlund je trochu cyničtější než já, hodně jsme o tom spolu mluvili. Film je totiž také umění svého druhu, i když má často blízko k mainstreamu, a proto můj postoj při natáčení byl něco jako „nekálejme si do vlastního hnízda“. Ale myslím, že Ruben neměl na mysli současné umění jako takové, ale jen jedno dvě procenta uměleckého prostředí, které samo sebe bere příliš vážně a je uzavřeno do svého malého světa. Víte, ta podivná nesrozumitelná věta, kterou novinářka cituje v úvodu filmu, není žádný náš výmysl. Pochází z reálných webových stránek univerzity v Göteborgu, z oboru dějin umění. Ruben to četl a říkal: Co to proboha je?! Nikdo tomu nerozumí. Tak to prostě vzal a použil do filmu.
LN: Jaké to bylo, hrát postavu Christiana, kurátora moderního umění? Znáte lidi z tohoto prostředí? Jak jste se na roli připravoval?
Popravdě řečeno ty lidi neznám, ale připravoval jsem se tak, že jsem četl spoustu rozhovorů s řediteli muzeí a kurátory. Pak jsme jeden z nich vzali, byl to rozhovor s ředitelem muzea moderního umění ve Stockholmu Danielem Birnbaumem, upravili jsme ho na přímou řeč a já jsem ho nazkoušel. A pak jsme improvizovali. Zkoušeli jsme a zkoušeli pořád dokola, až jsem byl schopen mluvit hodiny a hodiny o tom, jak se vede muzeum, jaké obrazy by bylo dobré koupit a tak dále... Rozhovor ze začátku filmu (dialog Christiana s novinářkou v podání Elisabeth Mossové – pozn. red.) měl původně skoro dvě hodiny. Když Elisabeth vešla a začala mi pokládat otázky, byl bych dokázal odpovědět úplně na cokoliv.
LN: Tenhle film asi hodně změnil celou vaši kariéru, že?
Ano, je to tak. Když film vyhrál v Cannes, každý ho chtěl vidět. Od konání festivalu mi dodnes chodí jeden až tři nové scénáře týdně. Můžu se setkat s největšími producenty a castingovými režiséry, které si umíte představit.
LN: Takže teď přichází ta těžká část – co si vybrat?
Ano, ale to není tak těžké, prostě si ty scénáře čtete a je velmi snadné říct, který je opravdu zajímavý a který ne.
LN: A pracujete už na něčem?
Ano, v lednu začínám točit další díl Milénia, podle čtvrté knihy ze série (Dívka v pavoučí síti – pozn. red.). Hraju tam zloducha. Víc vám o tom zatím nemůžu říct.
LN: Bylo důležité, že vaše postava ve Čtverci je Dán, který žije a pracuje ve Švédsku?
Myslím, že pro Rubena nehrálo velkou roli, že jsem Dán. On obsazoval herce z Dánska, Švédska, Norska, Německa, Francie iz USA. Je pravda, že jsou určité věci, které tomu nahrávaly, například že Dánsko a Švédsko mají takový ten vztah lásky a nenávisti, jako vztah bratra a sestry, který často mají dvě sousední země, jež jsou si blízké. Další věc bylo jméno hlavního hrdiny, který se v původním scénáři jmenoval Fabrice, protože ho měl hrát Francouz. Z toho nakonec sešlo, ale jméno ve scénáři zůstalo. Když jsem si ho četl, říkal jsem si, jak je to divné, a zajímalo mě, kolik lidí v Dánsku se jmenuje Fabrice. Zjistil jsem, že je jich čtrnáct. To jméno musíme změnit, řekl jsem si. Na Christiana jsme ale přišli asi až po týdnu natáčení. V roce 1521 totiž v tom stejném švédském královském paláci, kde sídlí Christianova galerie, vládl Dán stejného jména. Říkalo se mu Christian Tyran, protože když do paláce přišel, dal popravit veškerou šlechtu, hned za zdmi paláce. Takže jsme se rozhodli přivést tam dalšího dánského chlapíka jménem Christian.
LN: Jaká byla práce s Rubenem Östlundem? Už jste se zmínil, že se při natáčení improvizovalo. Dával vám hodně prostoru?
V našem filmu nikomu obličej neshoří, říká herec Stellan Skarsgard |
Rozhodně. On je úžasný v tom smyslu, že je ohromně otevřený k jakémukoliv dobrému nápadu. Začali jsme číst scénu a pak jsme s ní improvizovali. Ne proto, abychom ji vylepšili nebo se snažili ji nějak předělat, spíš šlo o to, aby hraní bylo více organické a autentické. Ruben chce, aby člověk přestal hrát, ale prostě jen byl v té dané situaci. Je také známý tím, že nerozbíjí scény na malé kousky, ale točí vždycky celou scénu znova. Což může být pět, ale taky dvacet minut. A pak ji opakuje minimálně dvacetkrát.
LN: Není to únavné?
Vůbec ne. Je to zajímavé, protože vidíte, že se opravdu děje to, co chtěl, a vy jste součástí. Je to, jako když auto jede bez řidiče...
LN: Bylo to takové i při scéně s Elisabeth Mossovou, kdy se přetahujete, kdo z vás vyhodí použitý prezervativ?
Bylo to úplně snadné a velmi zábavné. Ruben chtěl mít všechny možné způsoby střihu té scény. Takže jsme natočili dvacet záběrů, jak já beru kondom, pak dvacet záběrů Elisabeth, jak bere kondom, pak dvacet záběrů, jak se kondom roztrhne... A ke konci dne Ruben řekl: O .k., tak teď už máš jen jednu možnost, co s ním – sníst ho. Natočili jsme celou scénu s kondomem, jak mi visí z pusy a ona se mi ho snaží vytrhnout... Bylo to dlouhé natáčení, protože jak si asi dovedete představit, málem jsme se u toho potrhali smíchy.
LN: Čtverec je komedie, ale člověk cítí při sledování určité napětí a úzkost, nepohodlí...
Ano, je trochu nepohodlné ho sledovat. Ale to režisér chtěl. Jsou tam i některé scény, které jsou podle mě příliš dlouhé, u kterých si člověk říká – sakra, nemělo by to už skončit?
LN: Ale to je také záměr, že?
Ano, on vám nikdy nedá pocit jakéhosi uzavření. Lidé se mě často naštvaně ptají: Co se to stalo na konci? Je ten kluk v pořádku? A já myslím, že je to přesně to, s čím režisér chtěl, abyste z kina odcházeli. Podobně jako ta scéna s opičím mužem – vlastně nevíte, co se tam děje, zabijou ho, nebo je zachráněn? Film je plný nezodpovězených otázek. Normálně by to asi bylo pěkně otravné, ale z nějakého důvodu to tady funguje. I když s tou délkou – spousta lidí už v Cannes říkala, že je to skvělý film, ale mohl by být trochu kratší. A pak se někdo zeptal Rubena: Slyšel jsem, že to chcete přestříhat, je to pravda? A Ruben odpověděl: Ano, přemýšlím, že bych to udělal delší.
