Pondělí 24. února 2020svátek má Matěj 6 °C oblačno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Při psaní nové knihy jsem si prošel doslova očistcem, říká spisovatel Trpiš

Jakub Trpiš | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jakub Trpiš | foto: Archiv Jakuba Trpiše

PRAHA Přestože se Jakub Trpiš úspěšně věnoval kariéře bezpečnostního technika, naplno se ponořil do psaní a jeho prvotina Volba se stala u nás bestsellerem. Vyšla i celosvětově, i když za tímto úspěchem nestojí žádné vydavatelství. Jakub Trpiš je totiž samonakladatel. A k tomu i milovník soundtracků. Jeden, zkomponovaný Karlem Antonínem, dokonce doprovází jeho knižní novinku Revoluce.

Lidovky.cz: Dokázal byste vysledovat nějakou souvislost mezi vaší původní profesí bezpečnostního technika a tématy, kterými se zabýváte ve svých knihách?
Za mě je obojí určitá služba společnosti. Jako bezpečnostní technik jsem chránil zdraví svých kolegů, jako spisovatel se snažím lidem pomáhat a motivovat je. Za téma diplomové práce jsem si zvolil spolehlivost lidského činitele, kde je značný přesah do psychologie, kterou samozřejmě využívám při psaní. Věnoval jsem se umělé inteligenci a jejímu propojení s lidským rozhodováním. Tehdy se jednalo o velíny jaderných elektráren, kokpity letadel, dnes se doba posunula, takže jsou to samořiditelná auta, bojové drony a stovky dalších věcí. V jakých momentech je lepší nechat rozhodovat počítač a kdy naopak operátora? Jak spolu mají komunikovat, aby nedocházelo k chybám? Podobné otázky mě pořád baví, což se promítá do mé tvorby a Revoluce není výjimkou. Tím, že v ní popisuji temnou budoucnost, má podobný nádech jako série Black Mirror.

Lidovky.cz: Kde se u vás vzala inspirace k napsání první knihy? V nějakém rozhovoru jste se zmínil, že k psaní jste nikdy netíhnul... Kde se vzal ten prvotní impuls?
Ano, ze začátku jsem se opravdu příběhům vyhýbal. Dlouhou dobu jsem psal články o osobním rozvoji, než jsem dostal v roce 2011 inspiraci na mou první knihu. Na mysl mi přicházely různé scény, potřeboval jsem je dát na papír a smysluplně seřadit. Začátek tvorby je pro mě vždy takový, neplánuji, do jakého příběhu se pustím. Prvotní impuls vychází vždy z nitra, následně zapojím i hlavu, aby vše dávalo smysl. Jsem ke své múze pokorný, takže když přišla inspirace na Revoluci, která je plná utrpení a násilí, pustil jsem se do práce, přestože jsem nic podobného předtím nepsal.

Jakub Trpiš

Pochází z Ostravy, kde také žije. Na Vysoké škole technické Ostrava vystudoval bezpečnostní inženýrství se specializací na spolehlivost lidského činitele, v tomto oboru také několik let pracoval. Při psaní knih střídá nejrůznější žánry s důrazem na prožitky hlavní postavy. Jeho prvotina Volba se v Česku stala bestsellerem s nákladem 40 000 kusů a její překlad se kromě Velké Británie prodává také v USA nebo v Austrálii. Na kontě má ještě publikaci Landie: Čtyři poutníci a novinku Revoluce, která vychází v lednu 2020. Ani poslední titul nevydalo žádné vydavatelství, Jakub Trpiš je samonakladatel. Kromě psaní se věnuje běhání, posilovně a je milovníkem soundtracků.

Jakub Trpiš

Lidovky.cz: Novinku Revoluce jste psal šest let a prý jste při tom prošel očistcem. Co bylo pro vás na té práci nejtěžší?
Bolest, rozpolcenost a ztráta smyslu, kterou jsem si musel projít, abych dobře vykreslil atmosféru knihy. Bylo také nesmírně těžké pojmout rozpor mezi jednotlivými charaktery tak, abych se z toho nezbláznil. Musel jsem do sebe integrovat čtyři naprosto rozdílné osobnosti a všechny je nechat naplno projevit. Krom toho bylo třeba hlídat věrohodnost příběhu. Nejsem politik, ve vysoké politice jsem nikdy nepůsobil, takže jsem hodně přepisoval, konzultoval s odborníky a neustále piloval zápletku. První verze rukopisu je vlastně úplně jiná než finální kniha. Kromě jmen hlavních postav a závěru z ní nezbylo jediné slovo.

Lidovky.cz: Chystá se i anglické vydání Revoluce. Myslíte, že téma možné budoucnosti českého národa může oslovit i anglicky mluvící čtenáře?
Než se můj dvorní překladatel Melvyn Clarke pustil do překladu, diskutovali jsme o tom. Shodli jsme se, že poselství Revoluce je univerzální. Ztráta smyslu, deziluze z politiky, rozdělení společnosti, strach z toho, co bude – tohle všechno můžeme sledovat v Evropě i USA. Alternativní realita, kterou sledujeme v Česku, se tak může odehrávat kdekoliv na světě. Rozhodně nebude jednoduché uspět s Revolucí v zahraničí, přesto se o to pokusím hned ze dvou důvodů. Zaprvé věřím, že i v ostatních zemích může být katalyzátorem pozitivních změn ve společnosti, zadruhé je mým velkým přáním, aby nás ostatní národy lépe poznaly a pochopily, jací doopravdy jsme.

Lidovky.cz: Cítíte se vy sám jako vlastenec?
Když myslím na nás a naši zemi, jsou s tím spojené silné emoce a vize. Během práce na Revoluci jsem lépe pochopil duši českého národa, a ještě více si ji zamiloval. Jsme úžasným národem plným krásných lidí a já udělám vše, co bude v mých silách, abych to ukázal všem, kteří o tom pochybují.

Lidovky.cz: Do jaké míry jste schopen si knihu naplánovat a do jaké míry do toho procesu vstupuje inspirace a náhoda?
Základem mé tvorby je vnitřní inspirace, ovšem nesmírně důležitý je také intelekt. Za mě je nejlepší tyto dva principy spojit tak, aby se navzájem doplňovaly a posilovaly, takže vždy nechám naplno projevit svou duši i ego.

Lidovky.cz: Čím je vaše psaní specifické a jaké ohlasy od čtenářů se k vám dostávají?
To je opravdu těžká otázka, protože já nemám takový přehled o literatuře. Abych mohl objektivně odpovědět, musel bych mít načteny desetitisíce knih. Dokážu si představit, že umělá inteligence bude za pár let umět, poté co si přečte všechny knihy na světě, alespoň v bodech a samozřejmě nedokonale říct, v čem se nejvíc liším. Co mohu soudit ze zpětné vazby, moji čtenáři oceňují především to, že jsou mé příběhy nekonvenční. Od mala se na spoustu věci dívám jinak než většina, takže v tomhle smyslu mohu čtenáře obohatit o pohled, který dosud neznal. Když píšu, naplno se do toho položím, prožívám silné emoce, takže člověk má často pocit, že je hlavním hrdinou příběhu. Pokud dané téma zpracuji dobře, posunu dál nejen sebe, ale i jeho. Můj specifický styl samozřejmě nesedne všem. Nemám to nespokojeným lidem za zlé a snažím se na sobě neustále pracovat. Konstruktivní kritiky není nikdy dost.

Lidovky.cz: Jaký je podle vaší zkušenosti rozdíl mezi tím „napsat knihu“ a „vydat knihu“?
Za mě jsou to dvě naprosto rozdílné věci. Než jsem tomu porozuměl, nasekal jsem spoustu chyb, které dodnes žehlím. Stephen King říká, že během psaní knihy vytesáváte sochu, dokud není hotová. Oproti tomu je vydávání knih business, kde řešíte návratnost investic, marketing i PR. Musíte znát pravidla oboru a dodržovat je. Je nesmírně těžké skloubit psaní a vydávání dohromady, na druhou stranu můžete využít znalostí z obou oborů a přijít s něčím inovativním. Revoluce tak má originální soundtrack nahraný živým orchestrem, který prohlubuje čtenářský zážitek.

Revoluce

Lidovky.cz: Uvědomujete si teď zpětně, které momenty či rozhodnutí ve vašem osobním rozvoji byly ty klíčové, které vás posunuly dál k dosažení úspěchu?
Rád takhle přemýšlím, protože když má člověk sebereflexi a dívá se zpětně na svá rozhodnutí, může se pro příště stejné chybě vyhnout. Každé selhání pro mě bylo klíčové, protože jsem díky němu rychleji vyrostl. Ideální je vysledovat, co vás na vrchol dostalo a pokračovat v tom, i když vše nejde podle plánu. Tohle mám z knihy Vrcholy a údolí, kterou jsem před deseti lety četl, a dodnes to používám. Také jsem se naučil chytit životní příležitost za pačesy, když konečně přijde. Následuji svou intuici a skočím do rozbouřené vody, přestože mě ostatní mají za blázna. V neposlední řadě mi prospěla moje houževnatost. Když v něco věřím, prostě se nevzdám, ať se děje cokoliv.

Lidovky.cz: Je pro vás psaní cestou, jak být v životě šťastný, spokojený a naplněný?
Absolutně! Knihy jsou způsobem, jak mohu sám sebe překonat a vyjádřit tak, aby mě ostatní doopravdy pochopili. Než jsem začal psát, nedokázal jsem lidem sdělit své nejniternější pocity, obavy, ani sny. Každý má jiný způsob, jak se projevit a mým posláním je dodávat druhým odvahu, aby se vydali po cestě, která je naplňuje. Je úžasné být u toho, když někdo následuje svou duši a doslova tak rozsvěcuje okolní svět.

Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky
Premium

Která auta jsou skutečně bezpečná? Crash testy versus realita

Folksam je na trhu od roku 1908 a patří k největším švédským pojišťovnám. Od... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Setkáváme se s názory, že auta jsou navrhována tak, aby dosáhla dobrých výsledků v nárazových testech. Díky Folksamu...

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Když je střílečka povinná. Hraju hry a platí mě za to, říká člen týmu Brute

Filip Dolenský, profesionální hráč počítačových her | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Má k dispozici fitness trenéra, mentálního kouče, psychologa a ve škole individuální studijní plán. Tedy servis...