Film Můj Nikifor se opírá o autentické lidské osudy. V jeho středu stojí starý, vetchý podivín, zaostalý, negramotný mužíček Epifan Drowniak, který proslul jako Nikifor Krynický. Potuloval se po lázeňském městečku Krynica, kreslil kouzelné naivní obrázky a žil z jejich prodeje.
Jednou dobloudil až do ateliéru akademického malíře Mariana Wlosinského, který v šedesátých letech minulého století marnil svůj talent výrobou propagandistických plakátů. Stařík Nikifor se uhnízdil v jeho kanceláři, zamumlal něco jako, "ty ne dobře maluješ", vytáhl své tužtičky a štětečky a už se odtud nehnul. Přes počáteční rozpaky, shovívavost i odpor se mezi Nikiforem a Wlosinskim zrodilo podivuhodné přátelství, které trvalo až do Nikiforovy smrti v roce 1968.
Pozornost na sebe v této nerovné dvojici přirozeně strhává Nikifor -svéhlavý věchýtek, který umí vzdorovat realitě s nevšední umíněností. Prakticky nemluví, dělá jen to, co uzná za vhodné, a vytrvale si za tím stojí. Dokáže se vztekat jako malé dítě, ale i utrousit poznámku hodnou "moudrého blázna".
Jeho "opatrovník" v podání Romana Gancarczyka naopak záměrně působí co nejkonformněji: unavený umělec bez ambicí, manžel, otec dvou dcer... Právě on ale projde zásadním vývojem, během něhož od základů změní žebříček hodnot. Dokáže se vzdát svého vlastního života i své "kariéry" a plně se obětovat malému podivínovi.
Ve vztahu těchto dvou mužů je cosi dojemného i symbolického. Do silného lidského příběhu se promítá dobové klima, které nepřálo ničemu výlučnému. Totalita do filmu prosakuje nejen prostřednictvím bust Vladimíra Iljiče, budovatelských hesel a plakátů, ale i díky mentalitě lidí, kteří byli různou měrou semleti režimem. Podivín Nikifor se do tehdejšího světa nehodil, nepasoval do žádné kolonky žádného dotazníku a podle toho se k němu také úřady chovaly.
Režisér Krauze vypráví Nikiforův příběh docela konzervativně bez touhy po efektech. Soustředil se takřka výhradně na komorní vztah a jediné, čím ho rozptýlil a obohatil, jsou Nikiforovy naivní obrázky. Plně jim dá ale vyniknout až v samém závěru filmu.
Nikifora bude docela jinak vnímat nepoučený divák, kterému bude hlavní hrdina nejspíš připadat jako autentický neherec. Tutlat, že hlavní roli hraje zkušená herečka, ale nemá cenu, každý už to ví. Její výkon je ale tolik pozoruhodný, že ji pod maskou Nikifora nikdo nepozná.
