2. června 2017 13:58 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

PRIMAVERA POPRVÉ: Plánovanému programu ukradla show přepadovka Arcade Fire

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Primavera Sound 2017: Arcade Fire | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Primavera Sound 2017: Arcade Fire | foto: Eric Pamies

BARCELONA (OD ZPRAVODAJE LN) V první den hlavní části barcelonského festivalu Primavera Sound přišel zásah ve zcela nečekaný čas na nečekaném místě. Zcela utajený koncert totiž odehrály jedny z největších hvězd letošního ročníku, kanadští Arcade Fire.

Dozvěděli se o tom zprvu opravdu jen nejskalnější příznivci kapely, napojení na její sociální sítě, anebo náhodní kolemjdoucí. Pro neavizovaný koncert Arcade Fire vyrostlo speciální pódium nad přístavem jachet na okraji prostoru Parc del Fórum, ve kterém se festival odehrává. Na praktikábl o velikosti nějakých deset krát deset metrů, tedy plochu, kterou kapela komerční velikosti Arcade Fire nejspíš už hodně dlouho neokusila, se poskládala celá rozšířená koncertní sestava, a každá ze čtyř stran pódia, obklopeného lidmi, měla vlastně svoji „přední linii“, takže se nikdo nemusel cítit odstrčen.

Primavera Sound 2017: atmosféra utajeného koncertu Arcade Fire
Primavera Sound 2017: atmosféra festivalu

Koncert se konal k uvedení prvního singlu Everything Now z nadcházejícího stejnojmenného pátého alba kapely, které vyjde v červenci. Singl, kterým svoji dvanáctipísničkovou show zahájili, si Arcade Fire načasovali právě na den zahájení Primavery - což samozřejmě svědčí o významu tohoto festivalu nejen pro fanoušky, ale i pro zde vystupující kapely. Arcade Fire nejspíš velmi rádi vzpomínají na rok 2014, kdy zde koncertovali poprvé. A přestože k jejich tehdejšímu koncertu bylo lze mít řadu výhrad, úspěch u desetitisíců shromážděných posluchačů slavili fenomenální.

Neplánované vystoupení na malém pódiu si ovšem užili stejnou měrou. Byl to pro ně jistě zážitek, zase jednou si zahrát „jen tak“ bez světelné show a scénického pohybového aranžmá. Když jejich hity, z nichž bylo sestaveno celé vystoupení, našené publikum zpívalo s sebou, nebyla to jen bezbarvá masa, osvětlená reflektory. Vzhledem k faktické absenci koridorů mohli hudebníci vidět svým fanouškům do tváří - ani to nezažívají každý den. A jejich energie a evidentní radost z hraní byly tak nakažlivé, že dokázaly překrýt i známý fakt, že Arcade Fire nejsou nikterak oslnivě originálními tvůrci. Uvidíme, zda podobnou sílu bude mít i jejich oficiální sobotní koncert na největší barcelonské scéně.

Primavera Sound 2017: Arcade Fire

Primavera Sound 2017: Arcade Fire

Z nejzajímavějších bodů čtvrtka je třeba vypíchnout už jeden z prvních koncertů večera, vystoupení bezmála osmdesátileté brazilské zpěvačky Elzy Soares. Odehrálo se na jedné ze dvou zdejších krytých scén Auditori Rockdelux, jež je obdobou Gongu na našich Colours of Ostrava. To umožnilo Elze Soares divadelní podobu vystoupení včetně vytahování opony. Uprostřed seděla vzhledem k věku jen omezeně pohyblivá diva na vyvýšeném trůně a její hudebníci posedávali a postávali okolo. Přestože Elza Soares vychází zejména ze samby (rytmickou stránku vystoupení jistí bubeník a perkusista), zejména zvukový záběr její hudby je mnohem širší a modernější.

Vejde se do něj elektronika, ale i vysloveně „alternativní“, skoro až beefheartovské vedení partů dvou elektrických kytaristů. Samotná Elza Soares působí velmi důstojně, byť je na jejím hlase samozřejmě věk znát. Zejména v nižších partiích, kde je nucena přecházet do parlanda, zatímco střední polohy má velmi znělé, silné a jisté. Kupodivu nestálý tah měla celá produkce tohoto koncertu: párminutová v podstatě bezbarvá místa střídaly výbuchy energie, které publikum kvitovalo výkřiky a ovacemi vestoje urpostřed koncertu, což nebývá často k vidění.

Primavera Sound 2017: Elza Soares

Primavera Sound 2017: Elza Soares

Zásadním programovým blokem čtvrtka byl koncert britské kapely, která si říká This Is Not This Heat. Jedná se vlastně o pokračování avantgardního rockového tělesa This Heat, zahrnovaného na přelomu 70. a 80. let stejnou měrou k postpunku jako k hnutí Rock In Opposition. Dva z původních členů, kytarista Charles Bullen a zpívající bubeník Charles Hayward, se nyní obklopili mladšími hudebníky (včetně kytaristy z kapely Thurstona Moorea Jamese Sedwardse) a předvedli přímo ukázkovou mezigenerační spolupráci.

Dva veteráni v kapele působí jednak jako garanti uměleckého směru, jednak jako jména na přitáhnutí pozornosti, a jejich mladší spoluhráči jsou těmi, na nichž leží hlavní tíže realizace. A funguje to skutečně skvěle. Zajímavé bylo mimo jiné poznání, že co bylo u This Heat v jejich době součástí hledačství (zejména zakomponovávání atonálních zvuků, které zde kromě kytaristů zajišťovali klarinetista a houslistka), vlastně působí krásně buřičsky i dnes, kdy se zdá, že už je „všechno možné“.

Primavera Sound 2017: This Is Not This Heat (Charles Bullen)

Primavera Sound 2017: This Is Not This Heat (Charles Bullen)

Neméně vynikající vystoupení odehráli američtí The Afghan Whigs. Nedávno vydané album In Spades bylo základem jejich programu, odehráli z něj šest písní. A přestože se jedná o zvukově i aranžérsky velmi členité dílo, jeho převedení do živé podoby zvládla kapela, disponující i dvojími dechy resp. dvojími smyčci zcela přesvědčivě a rozhodně posluchače, kteří si oblíbili studiové podoby, o nic neochudila (tak tomu ostatně je u většiny jejich produkce).

Naopak ještě The Afghan Whigs cosi přidali. Jednak pochopitelně starší písně, v mnoha případech výrazně tvrdší a obecně rockovější, což bylo mezi novinkami vítané oživení, jednak skutečně mimořádný pěvecký a vůbec pódiový výkon zpěváka a kytaristy Grega Dulliho. Inteligentní rockové frontmanství by mohl od minuty vyučovat.

Primavera Sound 2017: The Afghan Whigs (Greg Dulli)

Primavera Sound 2017: The Afghan Whigs (Greg Dulli)

Paradoxně slabšími okamžiky čtvrtka byla vystoupení těch obecně nejslavnějších, vlastně už popových hvězd. Bon Iver sice sami o sobě produkují zajímavou hudbu, ale pozornost desetitisícového publika na hlavní scéně prostě se svými zadumanými písničkami nemohou udržet, ani kdyby se rozkrájeli, což se dokonce týká i jejich evidentních věrných fanoušků.

Anebo Solange, mladší sestra mnohem slavnější Beyoncé. Přilákala sice mnohonásobně větší publikum než při svém barcelonském debutu v roce 2013, měla i mnohem propracovanější show včetně do puntíku chreograficky pojednaných pohybů sboristek a muzikantů na pódiu, velmi slušně zpívala (byť si o sestřiných kvalitách může nechat znát), ale nic z toho se bez přesvědčivého repertoáru a aspoň trochy živosti prostě neobejde.

První večer Primavery končil psychedelickými zážitky různých druhů. Někdo si mohl vychutnat rockově-světelnou show The Black Angels, která jako by vypadla z dokumentárního filmu o Létu lásky v San Francisku před padesáti lety, jiný se do umdlení vytančit při laserově-elektronickém představení klasika žánru, říkajícího si Aphex Twin. Obojí odpovídalo hluboce popůlnoční hodině, což je ovšem na tomto středomořském festivalu už zavedené pravidlo.

Páteční program Primavery bude neméně stylově variabilní jako ten předchozí. Zahrají mimo jiné progresivní klasikové Swans, popoví The xx, hiphopoví Run the Jewels anebo veteráni belgické electronic body music Front 242.

  • 0Diskuse
Ondřej Bezr

Autor

Ondřej Bezrondrej.bezr@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz