| Lee Andrew Davison (58) | |||
| (se žlutou kravatou) Narodil se v Oklahomě, a než v roce 1991 dorazil do Česka, žil v Bostonu. V Praze učí angličtinu a zpívá jazz. V dětství ještě navštěvoval segregovanou školu, jeho mladší sourozenci už chodili do školy smíšené, jež vznikla z původní „bílé“. Zpívat se naučil v kostele, kde muzicírovala celá jeho rodina. | |||
Naprosto dokonale oblečený jazzový zpěvák Lee Davison se posadil a zabodl do mě svůj pátravý pohled, na krku mu zářila kanárková kravata. Podobně tiše si přisedl přemýšlivý lékař Jean-Claude Lubanda. Performer Curtis Jones se hlasitě smál a kouzlil do vzduchu svými dlouhými prsty a nad celým naším anglicky hovořícím stolem energicky vlála modelka-moderátorka Lejla Abbasová.
Volbou černého prezidenta Spojené státy americké vytřely Evropě zrak
Bohorovné státy unijní i neunijní hledají jakoukoliv podobnost s neuvěřitelně nepravděpodobným průběhem Obamovy kariéry. Dokonce i francouzský prezident se k Obamovi neváhá přirovnat. Jeho otec rovněž imigroval do země, v níž se Sarkozy stal prezidentem, ovšem za naprosto odlišných podmínek. A tak si jednotlivé společnosti probírají svědomí, koho si dokážou a nedokážou představit ve svých prezidentských palácích. Mnou sezvané osazenstvo bylo v dobré náladě, vítězství Baracka Obamy je prý fantastické, skvělé, bezprecedentní. Jedním dechem však oba Američané dodávají, že tedy pouze pokud Obamu do nástupu do úřadu někdo neodrovná.
Jones: Obama je jasný důkaz velkého osvobození se lidí v Americe. Všechny země světa vědí, že černí Američané byli utlačovaní, a tahle volba naznačuje, že jsme se dostali od otrokářství až k černému prezidentovi. Myslím, že je to ohromné pro jakoukoli kulturu, která byla segregována kvůli rase. Ptal jsem se vás, jestli by v České republice mohl být zvolen romský prezident. Řekla jste mi, že si to teď umíte jen těžko představit.
Lubanda: Neznamená to to samé jako ne?
Grundová: Neznamená, znamená to jen, že si to v téhle chvíli – při stavu, v jakém je dnes česká společnost, neumím představit.
Jones: Chápu to, taky jsem si nedokázal představit, že někdy za mého života může v Americe nastoupit černý prezident. Ne že by to bylo důležité, prostě jsem si myslel, že se to nemůže stát. Pořád se ptám, jak je možné, že se dostal tak daleko? Bělost byla už od dávné historie považována za cosi vyššího, mnohem bližšího božství než černá pleť. Ale nebylo to tak pořád, mělo to pomalý vývoj. Sochy na Velikonočních ostrovech mají negroidní rysy, Buddha má kudrnaté vlasy a tlusté negroidní rty. Z božsky bílé pleti vznikla postupně povýšenost, kterou bílí cítili nad černými. Obamovo zvolení psychologicky rozbilo náhled na černé lidi. Protože zrovna Amerika si namísto bílé ženy zvolila černého muže. Mnoho lidí je v šoku. Poprvé v historii jsou veškerá moc a respekt dány černému muži. Vždyť i za krále rokenrolu je považován Elvis Presley, ne Chuck Berry.
Past prvního dojmu
Lubanda: Lidé by si přece neměli dělat názor na člověka podle toho, co vidí. Někdo je tlustý, malý, hubený, černý – a člověk hned dělá závěry. Já bych například mohl v práci někoho, kdo ke mně přijde strašně špinavý, ohodnotit jako „homeless“, ale možná je to někdo, kdo měl právě dopravní nehodu, a proto je špinavý a jeho šaty jsou roztrhané. Musím mu věnovat veškerou péči. Nehledět na to, jak vypadá. Je to těžké, ale právě tohle vidím jako zprávu světu, tedy zaměřme se na podstatné.
| Jean-Claude Lubanda (34) | |||
| (v bílé košili) Přijel do Česka v roce 1992 z rodného Konga a vystudoval tu lékařství. Dnes působí jako kardiolog a kromě angličtiny a francouzštiny vládne bezchybnou češtinou. Se svou českou ženou vychovává dvě děti. „Když jsem přijel do Čech, nebyl tu nikdo černý, všichni cizinci se znali.“ Zatímco Kongo je multikulturní zemí, zde zpočátku působil jako rarita. „Ale svět se rychle vyvíjí. Česko se musí zbavit komunistické zátěže.“ Se svou ženou rozjel po návštěvě Konga projekt adopce na dálku. | |||
Možná to bude dobrý prezident, to nevím…
Jones: Četl jste nějakou z jeho knih?
Lubanda: Jednu z jeho knih jsem prošel. Ale je jasné, že musel přesvědčit lidi černé, bílé, ti všichni museli uvěřit tomu, co říká. V naší rodině Obamovo vítězství nejvíc oslavovala moje žena. Je běloška, blondýna a touhle segregací celkem trpěla. Když jsme se vydali třeba do Německa, zastavili nás na hranici a ukázali na mě: Tohle je kdo? A ona říkala, že jsem její manrozhovor žel, lékař, kardiolog a tak dále. To, jak vypadám, může zabránit lidem v poznání toho, jaký jsem. Obecně se příliš soudí na první pohled. Myslím si, že vaše odpověď na to, zda by v Česku mohl být romský prezident, je špatná. Protože říkáte, že nevěříte, že by jím mohl být.
Jones: Ona říkala, že si to nedovede představit.
Grundová: Neumím si představit, že by ho česká společnost zvolila.
Lubanda: Je to legrační, občas se tu setkávám s lidmi, kteří chtějí, abych je léčil já, protože jsem lékař z ciziny. Mají nějakou zkušenost se systémem, komunismem, lékaři a já vypadám jako ze zahraničí.
Davison: Nevidím do hlav lidem, co Obamu volili, ale chci věřit, že si dali načas a skutečně poslouchali, co říká, jaký je jeho plán. Že ho nevolili jen kvůli fasádě. Můj otec je z toho ještě v šoku! Nikdy v životě by nevěřil, že může být černý muž prezidentem. Nikdy! Pamatuju, jak v 80. letech zkoušel kandidovat Jesse Jackson a všichni tehdy říkali, že Amerika na to není připravena.
Lubanda: Změny nabírají na rychlosti, možná bude za deset let Česká republika taky překvapená.
Davison: Není to jen Obama nebo Colin Powell, vnímání celého světa se mění. Krok za krokem. Kofi Annan. Tiger Woods, největší přeborník v golfu. A to je hodně divné, protože golf není sportem černých. Basketbal prosím, tam jsou všichni černí, ale golf? Sestry Williamsovy...
Grundová: Co očekávají Afroameričané v Americe od jeho vítězství? Doufají, že se jim konečně splní sny? Nečeká je nakonec zklamání?
Jones: V téhle chvíli jsou téměř všichni absolutně nadšeni.
Davison: Někteří bílí lidé se teď v USA bojí, že budou černí utlačovat ostatní stejným způsobem, jakým jsme byli sami utlačováni. Další věc je ta, že Obama nemůže plnit sny všem, je to prostě jen úžasná příležitost ke změně.
Abbasová: Myslím si, že je Obama prostě populista a teď se mu jeho sliby budou těžko plnit. Otázka je, kolik toho skutečně zvládne. Mám dojem, že v Evropě by byl vnímán jako hodně levicový politik. Možná dokonce jako Paroubek. 
Vyslovení jména českého politika mělo překvapivý účinek. Curtis Jones protočil oči, hluboce se zamyslel a řekl: „Paroubek? To by mě ve snu nenapadlo.“
Lubanda: Nemůžete srovnávat evropskou a americkou demokracii. Amerika se rozhodla pro změnu, nechce mít siláckého prezidenta, ale prezidenta lidského. Před čtyřmi lety, když v USA zemřely tisíce lidí, fungovala politika strachu, ale teď si lidé přejí, aby jim prezident naslouchal. Chtějí ho pro sebe. Je to hodně odlišné od celé té militantní, agresivní politiky.
Abbasová: Ale může něco takového vydržet?
Jones: Tím se může změnit i takový rasismus, kterému říkám estetický. Vezměte si člověka, který říká, že by nikdy nedal svoji dceru černému muži. Ale jestliže je onen černoch prezidentem USA, pořád by mu svou dceru nedal?
Ať se lovci připraví
Lubanda: Je přece zvláštní myslet si, že by jeden muž přišel a změnil celý svět. Ale výzva to je. Po 43 bílých prezidentech se o to pokusil první černý. Statisticky vzato neměl žádnou šanci vyhrát. A přesto vyhrál.
Jones:On už se Powell chtěl ucházet o místo viceprezidenta, ale žena mu to zatrhla, že ani omylem. Tak se o to nepokusil. Díky bohu.
Abbasová: On je hodně „bílý“.
Jones: On je bělejší než běloch. Stejně jako Condoleezza Riceová. Když New Orleans devastoval hurikán Katrina, měla lístky do divadla. A taky tam tehdy šla. Francie poslala USA pomoc jako první, ještě před našimi politiky.
Grundová: A co ti, kteří si Obamu v Bílém domě nepřejí?
Jones: Kamarádka z Washingtonu mi psala, jak jakýsi fotbalista z nějaké vysoké školy napsal na internetu, ať se lovci připraví, že se negr chystá do Bílého domu. Když si na škole uvědomili, že je to na netu, propustili ho z týmu. Já jí napsal: Jak propustit z fotbalového týmu?! Měli by ho lynčovat! (hurónsky se rozchechtá) Vážně, měli by ho vyhodit ze školy. V Americe prostě pořád žije ta kovbojská nenávist vůči černým.
Davison: FBI už chytila několik lidí, kteří na Obamu chystali atentát.
Jones: Kdyby Obama do úřadu nenastoupil, tak by v Americe vypukla občanská válka. Jen si představte všechna ta etnika, černé, Hispánce, chudé, bohaté, kterým Obama říká, že my všichni tvoříme Ameriku. Je to neuvěřitelně živá naděje po tom bagdádském nesmyslu. Kdyby se mu něco stalo, pak Bůh s Amerikou.
Lubanda: Třináctého září 2001 jsem jel na kongres do Polska, tedy jen po Evropě. Ale ten den byl strašný. Na hranicích se chovali tak, že jsem chtěl odjet zpátky domů k rodičům. Tři hodiny na letišti v Praze, tři hodiny na letišti ve Varšavě. A já se jich ptal, co prosím vás mohu mít já společného s 11. zářím? Moje sestra žije v Londýně. Žije nedaleko místa, kde omylem policie zastřelila toho prchajícího Brazilce. Ona se bála vycházet ven. Protože ona i její manžel vypadají jinak než většina.
Abbasová: Přijela jsem do New Yorku měsíc po pádu Dvojčat, hledala jsem si tam práci a bydlela u kamarádky, černé holky. Nikdy jsem nic takového nezažila. Lidé byli neuvěřitelně agresivní. Agresivní ze strachu. Agresivní vůči komukoli, kdo vypadal jinak.
Jones: A pak si zvolí někoho, kdo se jmenuje Hussein! (Opět se hřmotně rozesměje a plácne si vítězně s Lejlou. Později to opakují ještě několikrát.)
Lubanda: Lidé v Africe jsou také nadšeni. Spousta Afričanů žila nebo žije v nějaké formě diktatury. A ti dostali naději. I tam se může změnit způsob myšlení.
Grundová: Může se afroamerická kultura stát mainstreamem?
Jones: Dosud žádný americký velkofilm nezobrazil bílou americkou herečku nahou v posteli s černým hercem. Wesley Snipes byl ve filmu s Nastassjou Kinski, ale to je Němka. S jiným černým hercem se líbala Jane Seymour, která je Britka. Julia Roberts ale nikdy Denzela Washingtona ve filmu Případ pelikán nepolíbila, ačkoliv v knize to tak bylo. Bílý muž může líbat černou ženu, to je v pořádku, ale bílé herečky jako Julia Roberts, Sharon Stone…
Abbasová: Já bych se taky nechtěla líbat se Sharon Stone! (celý stůl se rozkymácí smíchem)
| Curtis Jones (65) | |||
| (v brýlích) Původem Američan, hlavní část života prožil v New Yorku, poté se rozhodl žít v Evropě. Je to renesanční bytost, zpěvák, tanečník, performer, básník, filozof. Skrytý rasismus vůči černochům v USA má podle něj sexuální základ. Bílé rodiče prý děsí, že by jejich dcera mohla mít černého muže. | |||
Černoch v Beverly Hills
Davison: Černá muzika měla význam ještě předtím, než z ní Elvis Presley udělal mainstream. Ale právě tuhle hudbu mnoho lidí vyhledávalo. Lidé by bývali rádi hráli jako Louis Armstrong, Duke Ellington, rádi by zněli jako Nat King Cole.
Jones: Nat King Cole se ale v době, kdy prodával víc desek než Frank Sinatra, přistěhoval do Beverly Hills. A před jeho domem zapálili kříž. Zabili mu psa. Nechtěli ho tam. V NBC si říkali, když tenhle muž vydělává miliony, proč bychom ho nenechali dělat nějaký pořad. V pořadu, kde vystupoval, měl ale bílé hosty, nikdo z nich se ho nesměl dotknout, zpěvačka si nesměla sednout na piano, nesměl se tam nikdo obejmout. Pořád tu bylo to zřetelné oddělení. Vše kvůli předsudkům, že černý muž by neměl mít bílou ženu, že mají černí muži větší přirození. Tenhle strach z nadvlády černého muže pak podporoval v Americe rasismus. A pokračuje to dodnes. Možná tedy Obamovo zvolení změní i tento náhled. Amerika je na tom finančně špatně, k tomu ta hloupá válka, lidé jsou prostě unavení nesmysly. On teď musí dokázat, že to může změnit.
Lubanda: To je přece výzva.
Jones: Žil jsem třicet let v New Yorku a byl jsem na místech, v plazas, kde lidé nikdy nepotkali černochy ani jako sluhy. A tady mi jeden baron kdysi řekl, víš, Curtisi, já tě beru jako sobě rovného. Tak jsem mu řekl, víš, Andreji, já tebe taky. (už poněkolikáté se všichni rozchechtali, v čele s Jonesem)
Davison: Tak on ti udělal laskavost! Jones: Udělal mi podělanou laskavost. Myslím, že jsem v boji proti rasismu udělal dost, protože hodně lidí, kteří mě poznají, chce být se mnou, chtějí si mě pozvat domů. Chtějí se se mnou zasmát. Některým černým lidem se stává, že si, jsou-li pozváni na nějaká zvláštní místa, k někomu domů, začnou myslet, že jsou výjimeční a pak zbělají. Naomi Campbell například.
Abbasová: Tady panuje taková zvláštní situace. Když se mí rodiče seznámili, otec matce nadbíhal a neustále ji zval na rande. Ona odolávala a odmítala, ale po měsíci s ním nakonec na to kafe šla. Jak mi řekla, bylo to mimo jiné i proto, aby nebyla nazvána rasistkou.
Ve vršovickém baru, který funguje i jako anglické knihkupectví a kde mají hosté k dispozici poslední čísla amerických novin a časopisů, přibývají historky, které nikdo z debatujících zprvu říci nechtěl.
Jsou banální a všechny o tom stejném: o napadeních – naštěstí jen slovních – ze strany českých nácků. Ale všichni vědí o případu zavražděného Súdánce. Lejla a pan Lubanda posléze přibližují Curtisovi a Lee Davisonovi postavu nejslavnějšího českého černocha – Mirečka z Básníků.
| Lejla Abbasová (28) | |||
| Po otci Súdánka, po matce Češka, své srdce však našla v Keni. V Česku vyrostla. „Učitelka v první třídě nevěděla, co se mnou, jak o mé barvě mluvit.“ Stala se mluvčí Ligy etnických menšin a dnes kromě moderování vede dvě nadace se sídlem v Keni. „Obama je v Keni superstar. Mají dojem, že je to jejich prezident. Dokonce mu říkají „keňský agent“ a vyhlásili na jeho počest státní svátek. | |||
Americká paranoia
Grundová: Kromě toho, že do Bílého domu v lednu nastoupí první afroamerický prezident, tu také bude žít jedna z nejmladších prezidentských rodin. Obamovi mají dvě malé dcery a šťastnou fungující rodinu. Může se to odrazit na stereotypním vnímání černé rodiny, která je velká, hlučná a stále bez peněz, kde dívky otěhotní brzo a synové se stávají členy gangů?
Lubanda: Lidé chtějí vidět pozitivní příklad. Když se to povedlo někomu, pak mohou i ostatní doufat. Vybavila se mi zvláštní historka. Když jsme se se ženou brali, mezi svatebními dary, které jsme dostali, byla i kniha Bez dcerky neodejdu. Je to tu známý příběh. Syřan, který si vzal Angličanku, jí po odchodu do Sýrie nechce vydat dceru. Dali nám to jako dárek. Chápete to?
Jones: Moje bývalá žena byla Němka. Její rodiče jí posílali balíčky, na které psali její příjmení za svobodna. Tak jsem jí řekl, že příští balíček, který se v mé schránce objeví s jejím dívčím jménem, před jejíma očima spálím. Pět měsíců po svatbě, a oni stále psali to nesmyslné jméno. Asi jim něco napsala, protože na příštím balíčku už bylo napsáno Jonesová. Ale uvnitř byla, jako dárek, plastová krabička s kapesníky, které seženete na pumpě. Tak jsem řekl, dobrá, nespálím ten dopis, ale zato sakra spálím ty kapesníky. A spálil jsem je na troud.
Abbasová: Dosud všichni američtí prezidenti pocházeli z velmi silných, etablovaných rodin. Ale Barack Obama nemá žádné kořeny. To mě překvapuje.
Jones: Navíc byli snad všichni svobodnými zednáři.
Davison: Na internetu také psali, že je možná iluminát. Těžko říci, co je vlastně pravda.
Jones: Já už před mnoha lety Ameriku opustil, protože jsem měl dojem, že bych tam musel spáchat sebevraždu. Americká paranoia je totiž neskutečná. Bydlel jsem v New Yorku u svého kamaráda, kterého znám třicet let. Z Paříže dorazil můj australský přítel, kterému jsem dal telefonní číslo. Je kolem Vánoc, producent mi volá, že je v New Yorku a má den volna, tak jsem ho pozval k nám domů. Pak mi volá můj kamarád, co že mám v plánu. Povídám mu o svém hostu. Za deset minut mi volá znovu, že ho nezná a nechce ho ve svém bytě. Šli jsme tedy do baru, kamaráda jsem uklidnil a zároveň mu sdělil, že se také stěhuji do hotelu. Američané jsou přitom velice vstřícní k cizincům. Rasisté, kteří nesnášejí černocha, co bydlí za rohem, se mohou rozplynout nad africkými turisty. Sice jsou také černí, ale mají akcent.
Abbasová: Žila jsem půl roku v Keni. Nedá se o mně říct, že jsem rasistka. Přesto jsem, když jsem tam přijela, užasle sledovala, jak gestikulují, jak se tváří, a překvapilo mě, že mají stejné projevy jako běloši. Pak mi ale došlo, na co to myslím. Někde se to ve mně objevilo. Pod tlakem života v bílé komunitě. Přitom odmala vyhledávám černé přátele i černou muziku. Navíc černoši žijící v Česku mají jiné kořeny.
Lubanda: Ale i ti zdánlivě bez kořenů mají nějaké kořeny. Moje poslední cesta do Konga byla v roce 2005, a přestože mám rád svoji zemi, míněno Českou republiku, kde jsem našel i nový domov, stále se potřebuji vracet do míst, kde jsem prožil dětství a část mládí.
Davison: Po čase, když jsem se tu usadil, jsem si uvědomil, že jsem občan celé planety. Chápu, co myslíte, vazbu k místu, kde jste se narodil, kde vám bylo pět. Ale tady jsem ucítil, že jsem doma na celé zemi.
Abbasová: Když jsem poprvé přijela do Keni, rozhodla jsem se, že tam budu žít. Byla jsem tam půl roku, utratila všechny peníze, máti mě přijela po třech měsících zachránit, ale odletěla beze mě. Cítila jsem se také jako globální občan. Ale čím jsem starší, tím víc tíhnu k věcem, jako jsou české večerníčky a Cimrman. Na druhé straně si neumím představit, že bych měla přítele, který nemá žádnou zkušenost s Afrikou. Který tam nikdy nebyl.
Lubanda: Potřebuji být šťastný, je mi jedno, jestli to je v Kongu, v USA nebo v České republice.
Jones: Všichni jsme dorazili do Česka krátce poté, co získalo svobodu. Díky tomu, jak měli Češi plné ruce práce s oslavováním svobody, cítili se tu černí lidé dobře, cítili jsme tu svou svobodu. Než jsem sem přišel, říkali mi, že je Česko hodně rasistická země, a já se ptal: Vůči komu? Až později jsem zaznamenal Romy.
Abbasová: Češi nejsou rasističtí, oni jsou xenofobní, v tom je rozdíl.
Lubanda: Mám jinou zkušenost. V Praze jsou i černoši, kteří na ulicích prodávají drogy. Já pracuji na pohotovosti a dostanou se ke mně lidé, kterým po těch jejich dávkách zachraňuji život. Oni otevřou oči a nad sebou vidí černocha. A hned se zeptají, jestli nemám ještě dávku. Když vyjdu po noční z nemocnice na Karlově náměstí, kde pracuji, a potkám tam ty mladé kluky, kteří se mě ptají, jestli něco neprodávám, mám chuť jim jednu vrazit. Nespím několik nocí, abych je zachránil. Ale stejně tak přece nebudu hodnotit celou českou populaci na základě jedné zkušenosti.
Abbasová: Nemám typicky negroidní rysy, takže si do mých čtrnácti let okolí myslelo, že jsem Romka. Rok nato jsem už mohla mít přítele, jakého jsem chtěla. Říkala jsem si: Co se změnilo? Prostě se mi změnil obličej.
Black Elle
Davison:Můj známý se vrátil z Chicaga a vyprávěl mi historku, jak šel městem průvod jakýchsi nácků. Kolem demonstrace stáli nějací Češi a Slováci a křičeli: Správně, ať táhnou, ilegálové! Pak dorazila policie a prohlížela doklady právě divákům stojícím podél průvodu. A hádejte, kdo tam byl ilegálně? Ti Češi a Slováci. A ještě si stěžovali, že mysleli, aby táhli domů ti afričtí ilegálové!
Grundová: V USA vychází v obrovském nákladu a na křídovém papíře časopis nazvaný Ebony (Eben). Má své opodstatnění, když časopis Ivory (Slonovina) by vycházet rozhodně nemohl?
Davison: Ale vždyť všechny ostatní magazíny jsou Ivory! Ať je to Vogue nebo Elle. Elle toto léto dokonce vydala takzvané celočerné číslo. Byly tam jen černé modelky a rozhovory s černými celebritami. Hrůza.
Jones: To je děsné, chtěli tím říct, že být černý je skvělé nebo moderní? Vstoupili jsme do nového věku. Myslím, že všichni cítíme, že se něco fantastického děje. Hlavně aby se Obamovi do inaugurace nic nestalo. Davison: V Americe se totiž skutečně zabíjí. JFK, Martin Luther King, Malcolm X.
Jones: Protože národ kovbojů nezmění jedny volby.
Lubanda: Všechno je jednou poprvé. Možná v České republice poprvé sedí skupinka černých lidí, aby diskutovala do novin.
|
Adama Zizien |
